Moje třída

 Všechno se to rozjelo s nástupem na druhý stupeň. Se třídou jsem si moc nerozuměla a šance poznat své spolužáky byla téměř nulová. Do kolektivu jsem se moc nezačleňovala a neviděla jsem důvod, proč by to mělo být jinak. Má jediná kamarádka odešla na gymnázium a já si připadala jako čerstvě vylíhnuté kuře neznalé svět, které maminka nechala napospas hladovým supům. Nevěděla jsem, co mě čeká, jaké to na druhém stupni bude, ani co všechno budu muset podstoupit. Možná jsem to s obavami trošku přeháněla…

Za celých devět let byli mezi námi světlé i tmavé stránky. Byli chvilky, kdy jeden druhého nenáviděl a třída se rozdělila… Procházeli jsme kolem sebe, jakoby jiní nebyli, ale to všechno nám pomohlo. Poznali jsme charakter druhých… A jak už to bývá, stačila chvilka, tuším, že tenkrát hodina přírodopisu, a všechno se spravilo.  V sedmé třídě zahladil stopy po hádkách náš proslulý „lyžák“ a všechno bylo tak, jak má.

Když se na nás podívám teď, v deváté třídě, vidím jednu velkou partu, rodinu, jedno velké kamarádství. Pravda, jsou lidé, kterým se do kolektivu stále nechce, ale to je jen občas. Snažíme se jeden druhého respektovat. Jeho nálady, potřeby a naučené stereotypy. Pokud to jen de, snažíme se vyslechnout a pomoci, pokud je to možné, tak i rozesmát. Naučili jsme se jeden druhého znát, odhadnout jeho náladu a ke každému přistupovat konkrétně, vždyť jsme přeci každý originál, ne ?!

Je spousta kamarádů – spolužáků, kterých si vážím, které mám ráda a pro které bych byla schopná udělat první poslední. S některými se zasměju, za jinými jdu pro radu, u někoho vím, že najdu náruč k vyplakání a jiným jí zase nabídnu já… Fungujeme jako dobře seřízený nástroj… Nestydíme se projevit náklonnost a jdeme do všeho po hlavě, buď to vyjde nebo ne! Z jednoho plyne poučení z druhého uznání a pochvala. I v těžkých chvílích vím, že se ve třídě najde někdo, kdo mi řekne „ bude to v pohodě “!  

Zažili jsme spolu průšvihy i úspěchy. Z těch méně šťastných událostí jsme ladně vybruslili, úspěchy jsme si užili. Vždyť to je přeci život, ne ?!

Díky za všechno, co jsem s Vámi zažila. Ať už je to Peruc, lyžák, exkurze nebo jen cesta ze školy. Vždy na Vás budu s radostí vzpomínat a všem budu vyprávět, jak skvělou třídu jsem měla a mám! Mám Vás ráda!

Dnes má svátek Emílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3284