Stačí mít štěstí
Bylo chladné podzimní ráno.
Dokonce poletoval sníh, ale po příjezdu poštovního auta začalo pršet. Z vozidla vystoupila mladá žena, ale protože byla ospalá, nemohla si povšimnout, jak vzácnou obálku hází do schránky na dopisy.
Déšť ustával.
Auto se vzdalovalo, až zmizelo docela.
Téhož dne večer se otočil klíček v zámku a do malého, útulného bytečku vstoupili tři lidé.
„Zase tolik letáků,“ nadávala první osoba, která prošla dveřmi. Za ní proklouzla plavovlasá dívka, která vypadala velmi unaveně, a zamířila do svého pokoje. Poslední vstoupila mladá slečna v kozačkách. Okamžitě se zula, aby jí matka, která měla tolik v lásce letáky, nevyhubovala.
„A co je tohle?“ nepřestávala mluvit žena s klíčem.
„Anič, něco ti přišlo!“ plavovláska se vrací na scénu a bere do rukou černou obálku. Pomaloučku ji rozlepuje a nemůže uvěřit vlastním očím.
„Já asi vyhrála oběd,“ pozastavuje se Anič nad poukázkou.
„Jů, ukaž,“ přiběhne k ní sestra a začne jí číst přes rameno.
„Poukaz na oběd U Kanovníků vedle Katedrály svatého Víta.“
Ale já už si jí nevšímám a vracím se k lístečku, který byl u poukázky přiložený.
„Jsi šťastným vylosovaným!“ přečtu si nahlas. Na tváři se mi objeví úsměv. Já jsem vyhrála? Já jsem vyhrála?! No to je super.
Nakonec nebylo super jen to, že jsem vyhrála. Další měsíc jsme tam vyrazili na oběd. Dali jsme si chutné jídlo a hromadu výborných zákusků. Pro mě se stalo výhrou vše. Báječně strávené odpoledne, oběd i to, že se rodiče nepohádali.
Nejlepší výhra nemusí být žádná věc ani peníze, protože čas strávený s rodinou je k nezaplacení. Kdo ví, jestli bude ještě další?
Anna Štěpánková, Gymnázium Slaný, 4. ročník
18. 10. 2009, 15:49
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 45. Čtenáři celkem udělili:
208 bodů. Průměrný počet bodů: 4.62
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.