Chtěla jsem to vzdát...

Jakýsi citát praví:
,, Chybovat je lidské, ale odpouštět Božské"
Ať už je pravost tohoto citátu jakákoliv, já vím, že tuto chybu bych si nikdy neodpustila.

Občas mám pocit, že mé stvoření byl jen hloupý žert. Že se tehdy musel někdo hodně nudit a já jsem tady... Produkt toho ,,nicnedělání". Také proto jsem měla nutkavou potřebu něco si dokázat. Asi, že na to mám, že nejsem úplně k ničemu. Jen najít vhodnou příležitost.

A je to tady. Jste tady Vy... Slánské listy se svou soutěží... Má šance něco dokázat, někým být. I když jsem věděla, že nepíšu závratně, byla tady moje rodina, která mě podporovala. Nikdo si nedokáže představit, jaké to bylo, když mi moje mamka řekla:

,, Jsem na tebe pyšná!"

Srdce se mi tetelilo radostí a já se usmívala na všechny strany. Pak ale přišla ta chvíle, na kterou nikdy nezapomenu:

,, Vyhrála si jen díky množství, nemáš na to! Vzdej to!"

Slova, která se mi vryla hluboko do paměti a nikdy odsud nezmizí. Bolí mě jen pomyšlení na tento krutý, ale pravdivý fakt. Řekla jsem si, že končím... ! Třeba bych jen brala šanci někomu jinému, kdo píše mnohem lépe než já...
Mé rozhodnutí, ale nemělo být nikdy naplněno. Dnes ve třídé nás navštívíil jistý člověk s knihami v ruce. Usmíval se a já hned věděla o koho jde. Z očí naši třídní učitelky se sypali jiskřičky štěstí a možná i pýchy a já si uvědomila, že vzdát to kvůli jednomu karambolu by byla hloupost, které bych navždy litovala...

A tak jsem tady. Sedím u počítače a píšu to, co píšu... Z očí mi kapou slzy štěstí a osobní výhry... Překonala jsem sama sebe... Snad už nejsem to malé děcko, co se krčí před každou překážkou v koutě...
Děkuji za tuhle šanci...

Dnes má svátek Emílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3284