Mít hlavu jako koleno...

Je pravdou, že ne každá malá slečna vyžaduje dlouhé vlásky. To například já jsem z nich byla ponejprv patřičně otrávená. Pořád mě jen maminka česala, tahala, něco mi na hlavě pletla a když jsem se nedej bože dostala do rukou tety, čekaly mne zaplétané copy. Au. Ne, že by si teta zrovna dvakrát brala servítky. Statečně jsem vždy zatínala zuby a tajně doufala, že ji zase dlouho neuvidím. Alespoň ne s hřebenem v ruce.

 

 Rozhodně mě nebavilo věčné obdivování mých krásných vlásků. Vrcholem bylo, že k tomu patřilo také: „A češeš si je pořádně?“ nebo snad „To děťátko má ale krásné vlásky, pročpak jí nepletete copánky?“ Tato slova byla naprosto za trest. Zkrátka jsem svou kštici považovala za něco, co jen zbytečně budí pozornost a hlavně za zdroj otravné bolesti, věčného tahání a práce.

 

Jó, to můj tatínek, ten to měl snazší. Neměl vlásky po lopatky, ba ani k uším. Taťka totiž již dlouhá léta nosí stabilně svůj ani ne centimetr dlouhý sestřih…

„Páni, ten se ale má! Nikdo ho netahá, nezlobí a nemusí se denně česat. Vzhledem k tomu že téměř nemá co, tak si vlasy ani nemyje. To musí být ta největší paráda.“

 

Také jsem se ho na to jednoho krásného dne zeptala. Maminka někde na nákupu a tak jsem měla volné pole působnosti.

„Tatí, já bych také chtěla mít takové vlásky jako ty!“ spustila jsem hned. Tatínka to evidentně potěšilo, i přesto chvilku váhal. Ne zrovna dlouho. Vytáhl holící strojek a během pár minut se válely mé krásné, všemi tolik obdivované vlásky po zemi. Mé nadšení trvalo asi tak pět minut.

 

Tedy zhruba do chvíle, než jsem minula první zrcadlo. Zoufale jsem plakala, že chci své vlásky zpět a že už nechci mít hlavu jako tatínek. Marně. Ani myšlenka znovu přilepení neprošla…

 

Maminka tátovi nadávala ještě dlouho poté a vyčetla mu že mi ani tu ofinku nenechal. Jediným jeho argumentem bylo, že jsem to tak chtěla…

 

A já pak průběžně chodila za maminkou s tím, že bych chtěla zase dlouhé vlásky, třeba jako má Kristýnka ze školky… Dnes mám vůči své hřívě patřičnou úctu a když mi ji někdo chválí, jsem na ni pyšná. Dá se tedy říci, že chybami se člověk, třebaže maličký človíček učí.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283