Život jako hra

Vždycky jsem byla herní typ. Jako malá jsem si hrála od rána do večera a i teď, ve svých osmnácti letech miluji hry. Nemůžu říct, kterou hru mám nejradši. Moc ráda mám strategie, stolní hry, karty, sportovní hry, někdy mám dokonce i chuť vzít si panenku a zavzpomínat na staré časy. Těžko určit, která hra je pro mě ta nejlepší. Sám život je jedna velká hra. Někdy si připadám jako ubohá loutka, se kterou manipuluje někdo nahoře, a někdy si říkám: „Vždyť každý je svého štěstí strůjce.“

Život si s námi zahrává. Musíme myslet strategicky, abychom byli v životě aspoň trochu šťastní, ale i taková dobře promyšlená strategie může přinášet spoustu nečekaných výher a proher. Hru ani život si nemůžeme naplánovat. Vždycky se objeví nějaký protihráč, který nám zmaří naše plány. Ovšem můžeme hrát i týmově, ale je tady stále možnost, že se objeví mnohem lepší a schopnější tým než je ten náš. Tak proč si plánovat jak vyhrát, když se výhra sama nečekaně nabízí a nebo naopak, ať děláme, co děláme, stejně prohrajeme.

 Život se dá rozdělit do různých typů her. Můžeme si zahrát o peníze, můžeme strategicky bojovat o místo a nebo si hrajeme jen tak pro radost. Ale pak je tady ještě jedna „velká hra“, ta nejdelší hra, hra, kterou hraje každý z nás, hra, která vždycky skončí prohrou nebo alespoň do té doby, než někdo nevynalezne elixír věčného života… Ale byla by to výhra?

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283