Poslední chlap, aneb není hra jako hra.

Není hra jako hra, ale protože není uvedeno, zda se jedná o hru jako takovou, nebo o divadelní hru, mohla jsem si vybrat.

 

Už od mala hraju v amatérském dětském souboru „ Divadélko u zvonu“.

Hrajeme pohádky pro mateřské školky a první stupeň základních škol. Náš soubor se stal docela známý, protože díky malé finanční podpoře města Kladna, se musíme docela ohánět.

Ono se to nezdá, ale nájem, kulisy, kostýmy,líčidla, zvuková aparatura stojí docela dost a když chceme hrát, musíme si na to vydělat.

 

Dlouho jsme přesvědčovali našeho režiséra, aby s námi nastudoval i něco jiného, než jen pohádky. „Nemáte na to bando nezvedená,“ s tímto rčením nás odbýval.

 

Pak ale přišlo povánoční soustředění, na turistické základně v Libušíně. Režisér se tvářil

tajemně a byl ve velmi dobré náladě. Po večeři přišlo rozdávání dárků a jako poslední sáhl

do tašky a vyndal vzorně svázané texty. „Tak milánkové doufám, že se vytáhnete, tady máte tu slíbenou hru, ale je to něco navíc, a pohádka, kterou zkoušíme, bude nastudovaná v termínu.“

 

Všichni jsme se vrhli do čtení a hned jsme chtěli zkoušet. Hra se jmenovala „Poslední chlap“.

Komedie, na téma posledního chlapa v českém školství, pocházela z pera Jiřího Grossmana.

Byli jsme opravdu nadšení a tuto hru jsme nastudovali za rekordní dva měsíce.

 

Před premiérou jsme měli všichni obrovskou trému, přece jen je rozdíl hrát pro dětské diváky a pro dospěláky. Ale hra byla prošpikována dvojsmyslnými vtipy, písničkami, a narážkami na život v hluboké totalitě a tak ji naše obecenstvo doslova hltalo. I my jsme hráli na plný plyn. Svou roli zde měl i náš pudlík, který hrál policejního psa. Celý sál bouřil smíchem, když měl hledat zločince a na slova stopa si vzorně sedl a očekával pamlsek.Stopa nebo sedni, bylo mu to fuk, obojí začínalo na s.

 

Po skončení hry jsme si připadali jako hvězdy. Obecenstvo stálo a aplaudovalo.Závěrečnou písničku jsme opakovali 3x.

 

Přestože to byla hra za odměnu a mysleli jsme si, že ji budeme hrát tak třikrát, dočkala se 14 repríz. Ještě dnes se mě známí ptají, zda se k této hře nechceme vrátit.

 

Zatím to nejde, máme většinu nových malých herců a ti těžko můžou hrát kantory a nezvedence ze čtvrtého ročníku gymplu. Ale jednou, kdo ví.

 

Díky pane režisére za tu nelepší hru v mém životě.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283