Čičí, kdepak jsi?

Dnes jsem byla překvapená, ale i v šoku. Máme velkého psa a přes noc ho necháváme na chodbě. Ráno mě honil čas, tak jsem Sandy nechala doma a upalovala jsem na autobus.

Odpoledne jsem přijela domu první. Když jsem odemykala domovní dveře, tak na mě vylítnul pes a kňučel. Krčila se, jako kdyby něco provedla. Vyběhla jsem schody a šla jsem zjistit, co náš milovaný pejsek provedl. Ke mně do pokoje byly otevřené dveře. Byla jsem v šoku. V tu chvíli mi ztuhla krev v žilách. Sakra. V pokoji mám kočku. Prosila jsem všechny svatý, ať naše čičí je v pořádku. Vrazila jsem do pokoje a v hlavě se mi zmítaly myšlenky, jako pavouk chycený za nohu. Bála jsem se. Co když je po čičince? To bych si nikdy neodpustila. Hlavou se mi honily nejhorší vize. Měla jsem hrozný strach. Ale kočka nikde. Kde je? Žádná krev, chlupy ani nepořádek. To mě trochu uklidnilo. Možná proklouzla ven, ale proč Sandy tak kňučela? To je divný. Kručelo mi v břiše, zašla jsem do lednice a vzala jsem si banán. Když jsem se vrátila do pokoje, tak jsem uslyšela tiché mňoukání. ,,Čičičí, Kočko kdepak jsi?" zavolala jsem. Zamňoukala znovu. V tu chvíli jsem ji spatřila. Byla na nejvyšší skříni, seděla a naštvaně švihala ocasem. Přinesla jsem jí pamlsku, ale až po dlouhém přemlouvání seskočila dolů a začala se lísat.

Najednou mě napadlo: ,,Co vlastně provedla Sandy?". Vyšla jsem ven na zahradu a pejska zavolala. Přišla ke mně a já jsem jí pohladila po hlavě. Zakňučela. Podívala jsem se na ni a našla jsem škrábanec u oka a roztrhlé ucho. No...musím říct, že naše kočka Kočka umí karate a Sandy si to bude navždy pamatovat.

Určitě ano

42.90%

Spíše ano

17.69%

Spíše ne

15.35%

V žádném případě

24.06%