Lízinka a Modroočko

Náš dvoreček zdobí kromě naší fenky Betynky i kočička Lízinka a kocourek Modroočko. Lízinka je ještě malé koťátko, kdežto Modroočko je už velký kocourek.

Začnu s naším starším obyvatelem dvorečku Modroočkem. Je to kříženec kočky domácí a ruského kocoura. Jeho srst je sněhově bílá a jeho krásně velké modré oči vypadají jako dvě studánky. Jeho příběh u nás začal, když se po okolí toulalo plno takových koček, jako je on. Pobýval většinou u našich sousedů v rozpadlé barabizně, kde nikdo nebydlel. A občas také přešel na naší střechu. Ze začátku jsme se na něj chodili pouze dívat. Ale když jsme po čase uviděli, jak je hubený tak, jsme mu začali dávat na střechu i jídlo. Každý den, co jsme mu tam dali mlíčko nebo nějakou jinou dobrotu se k nám přibližoval blíž a blíž. Až jednoho dne jsem mu s maminkou byla dát mlíčko s rohlíkem a on udělal pár nepatrných kroků směrem k misce při naší přítomnosti. S maminkou jsme se rozhodli, že tam chvilku počkáme, jestli se odhodlá jít blíž. Asi po deseti minutách nekonečného čekání se odvážil. Pomaličku jsem k němu šla, když jedl a pohladila ho po zádech. Bylo na něm cítit i vidět, že má strach, ale po čase zjistil, že se nemusí bát. A nyní je naším obyvatelem dvorečku, i naše fenka Betynka se s ním kamarádí. Někdy spolu i poleží na sluníčku.

Naší druhou kočičku Lízinku máme teprve krátce. Její rasa nejde určit, protože je to kříženec několika druhů koček. Je celá tmavě šedivá a ocásek vypadá jako malý pruhovatý had, ale první čeho si na ni všimnete, jsou tajemné zelenkavé oči. Její život začal na skládce nedaleko vesnice Dřínov. Moje babička jela jednou okolo a uviděla tam pobíhat mnoho koček a mezi nimi i Lízu. Bylo jí jich líto a tak se rozhodla, že se tam půjde ještě podívat. Pomalu všechny kočky byli vyhublé. Babička neváhala ani minutu a vrátila se zpátky domů, aby jim přinesla něco k jídlu. Chodila tam často, až se jí kočky přestávaly bát. Babička se nám zmínila, že je tam krásné malé koťátko, které ostatní kočky odhánějí. Maminka se rozhodla, že bychom si jí mohli vzít. Asi po týdnu ji babička odchytila a přinesla k nám. Lízinku jsme umístili na půdu. Měla tam připraveno mlíčko s rohlíkem a granule pro koťátka, bedýnku se svetrem, aby měla kde spát a také mnoho rozvěšených mašliček pro zkrácení dlouhých chvil. Ze začátku se nás bála. Ovšem po čase její strach překonala zvědavost a vydala se na průzkum naší půdy, kde narazila na kocourka Modroočka. Velmi se skamarádili a my jsme si jí konečně po dlouhých čtrnácti dnech pohladili. Nyní se nás vůbec nebojí a vždy když jí jdeme navštívit na půdu, tak nás vyhlíží ze schodů a spokojeně přede. Akorát naše fenka Betynka si na ni ještě nezvykla, ale doufejme, že se časem všechno spraví.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283