Jako většinu víkendů jsme i ten nastávající trávili na chatě. Je to přízemní dřevěný domek o dvou místnostech.
Rodiče přijali pozvání sousedů na společně strávený podvečer u nich doma. Z toho pro mě vyplynul večer v osamění, kdy mi bude dělat společnost jenom televize. Vůbec mi to ale nevadilo. Naši se zdrží a já si udělám svůj vlastní program. Přinesu si k televizi dobrůtky a usadím se se slovy: „Copak budou asi dneska dávat?“ Program byl nakonec prima.
Venku byla tma jako v pytli. Oheň v kamnech příjemně praskal a já jsem pomalu usínala... Najednou mě ale z polospánku vytrhne bouchání. Poslouchám. Nic se neděje, ale za chviličku znovu. Uklidňuje mne aspoň pomyšlení, že jsem zamčená a abych se šla podívat ven, to se mi opravdu nechce... V televizi program pokračoval a já zase začala podřimovat. Po chvíli se to opakovalo, ale ještě hlasitěji. Najednou ticho, bohužel ne nadlouho. Další rána mě přiměla, abych se šla podívat. S leknutím jsem vykřikla! Ale záhy na to jsem zjistila, že je to jenom kočka. Nízkým oknem skočila dovnitř a roztomile se na mě kouká. „Tak to tys tady dělala ten čurbes ty potvůrko,“ povídám jí a ona se na mě dívá tak sladce a provinile, „tak já ti dám něco dobrého, chceš?“
Nezvanou návštěvnici jsem pohostila miskou mléka a s plným bříškem se posadila u dveří a čekala až ji pustím zase zpátky do tmy.Helena Kalašová, OA Slaný, 2. ročník
03. 03. 2010, 17:40
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01