Nikdy nezapomenu, jak za jednu noc vytahal ze spíže několik pečlivě a úzkostlivě uskladněných pytlíků směsi na houskové knedlíky a rozhodl se pomstít za něco neznámého. Tehdy ani neměl dietu, nevím, proč to udělal. Jeho argument, jež mu ráno jiskřil z očí byl „měl jsem hlad“, ale my věděli své. Ty pytlíky důmyslně a s vervou roztrhal jeden po druhém, ale zjevně mu nechutnali. Tak si s tím jenom vtipně pohrál a bylo to všude a nepoužitelné. Jediná věta, na kterou jsem se zmohla toho rána byla: „Sbohem, guláši.“
Možná se mstil za obojek, který neměl rád. Ne proto, že by ho dráždil na krku, ale protože zvoneček cinknutím vždycky odhalil jeho přesnou polohu a tak v naší společné, bláznivé a dětinské hře na honěnou ztratil své výhody. Visel u mě v pokoji na monitoru. Kdysi dávno.
Když jsem se jednou vrátila ze školy, nebyl tam. Našla jsem ho o dva dny později, když jsem vynášela koš skoro až na dně pytle. A jednoznačně jsem došla k závěru, že Čmoud je Stephen Hawking ve sportovní zvířecí podobě – až na to, že se omezil na mnohem egoističtějšího tvora.
Alžběta Dyčková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
17. 02. 2010, 18:06
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01