Naše zimní nájemnice

„Mami hele kočička, a sedí u nás za dveřmi, asi jí bude zima, když venku padá sníh.“

Docela zbytečně sděluji svůj poznatek mamince. I ona vidí, černobílé klubíčko choulící se u našich dveří.

„Nesahej na ní, nevypadá zrovna zdravě“, to má mamka pravdu, kočka je vážně špinavá, z čumáčku jí kape.“Alespoň jí nakrmíme“. A už nese misku vlažného mlíčka a granulky. On totiž náš pejsek zásadně odmítá granule pro psy a baští jen kočičí, a tak o granule není u nás nouze.

 

Za chvilku jsou misky prázdné a Míca, jak jsem si jí hned pojmenovala, odchází . Ale ráno je Míca zpátky za dveřmi, mamka jí honem dá granule a už máme nejvyšší čas vyrazit do školy a do práce.

 

„Ráno byla u našich dveří nějaká kočka, ne aby vás napadlo vzít ji domů. Kačka má na kočky alergii, to by to dopadlo“, říká u večeře táta. Jen se s mámou na sebe podíváme, ale obě mlčíme.

 

Ráno Míca za dveřmi není a já jsem z toho trochu smutná. Ale při návratu domů, je černobílé klubíčko na svém místě.

 

„Tak takhle ne“, rozhoduje mamka. Vyndává velkou krabici, pečlivě ji vystýlá, starým kožíškem a odnáší ji na dvůr do přístřešku, kde mají své místo košťata, lopaty a jiné nářadí.

Potom se snaží na kousek salámu nalákat Mícu do nového pelíšku. Míca se bojí, ale vůně salámu je silnější než strach.

 

A tak se stala z Míci podnájemnice. Byla stále plachá, pohladit se nedala, ale už nevypadala tak nemocně.

 

S jarem Míca ze svého pelíšku zmizela.

 

Už je zase zima a tak jdu nasypat sýkorkám slunečnici .Na čerstvě napadaném sněhu vidím otisky kočičích tlapek, které vedou k pelíšku naší Míci. „No ne, ona se vrátila“, hned běžím do kuchyně pro mlíčko a granule.

 

Letos už je tomu sedm let, co se k nám nájemnice vrací na zimní bydlení. Doufám, že příští rok nebude výjimkou.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283