Mezi skvosty na burze byla i tato nablýskaná Jawa 175 z roku 1939, kterou renovoval Petr Truhlář. Foto Vladimír Rogl.
Poslední březnovou sobotu se zaplnil nejen střed Hobšovic, ale i všechny přilehlé plácky a ulice více než stovkou stánků, přívěsy i rozprostřenými plachtami jen tak na zemi, na kterých se nabízelo vše po čem srdce milovníků autoveteránů touží. Konala se zda tradiční jarní burza pořádaná slánským Orion klubem.
První výměnné burzy se zde konaly už na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Jak říká organizátor a zakladatel burzy pan Václav Bečvář, chtěli tehdy milovníci starých aut a motocyklů podpořit veteránské hnutí, které bylo v plenkách. „Každý jsme měli doma moře součástek, které jsme třebas právě nepotřebovali a tak jsme si říkali, že by bylo dobré je vhodnou formou nabídnout kamarádům. Takže ty první burzy probíhaly asi ve stylu ‚dej mi nádrž – dám ti kolo!‘ Postupem času se ale vyrojilo tolik materiálu, že se začal i prodávat a dnes je z toho svým způsobem vlastně obchod. Ovšem, jsou zde k prodeji věci, které se jinde jen velmi těžko shánějí nebo se nedají sehnat vůbec.“
Burzy v Hobšovicích se pořádají dvakrát do roka. „Nemá smysl je dělat častěji,“ říká pan Bečvář a dodává: „dvakrát do roka to úplně stačí, protože skuteční zájemci se během toho mezičasu na burzu připraví. Ideální bývá proto burza jarní, protože si lidé přes zimu připraví a nahromadí věci, které nepotřebují a které pak mohou nabídnout ostatním zájemcům.“ Na otázku kolik zde bývá vystavovatelů, co jde nejvíc na odbyt a co zde bývá nejcennější odpovídá: „ten počet vystavovatelů, prodejců i nakupujících je opravdu různý a je ovlivněn třebas i počasím. Vždy jsou to však stovky. Někdy je víc prodávajících a jindy je to naopak, ale ze zkušenosti vím, že z 80 procent tu jsou veteránisté a zbytek překupníci a zvědavci. A co jde nejvíc na odbyt? Pochopitelně, že největší zájem je o věci staré, protože někdo má doma auto na které mu chybí určitá součástka. Ten ovšem nejezdí jenom k nám, ale jezdí ji shánět doslova po celé republice. Některé věci, které se nedochovaly, je možné koupit v ‚replice‘ , které některé firmy účelově vyrábějí. Nejcennější na burze jsou buď celé komplety nebo vzácné motory. Jejich cena se odvíjí od toho, kolik těchto vozů nebo motorek bylo vyrobeno a kolik je jich uchováno a v jakém stavu. Dnes není ovšem tajemstvím, že je někdy lepší si veterána přivézt v perfektním stavu ze zahraničí, i když je to dražší.“
Na burze jsem zahlédl mimo nejrůznějších motorek, součástek a vraků i nablýskanou Jawu 175 z roku 1939, kterou kdysi pan Petr Truhlář získal v žalostném stavu doslova na odpis. Díky stovkám hodin pečlivé práce a velkých nákladů je dnes z rezavého vraku skutečná krasavice. Sbíráním veteránů a jejich renovací se zabývá 25 let a jeho rukama prošly doslova desítky motorek, především značky Jawa.
Bývalý motocyklový závodník a sběratel Václav Bečvář před mnoha lety zřídil právě v bývalé Rubešově kovárně Hobšovicích soukromé muzeum automobilových a motocyklových veteránů, do kterého se sjížděli jejich milovníci a obdivovatelé ze širokého okolí. Muzeum však bylo v minulých letech dvakrát vykradeno a od té doby není veřejnosti přístupné. Pan Bečvář odstranil i všechny poutače a své sbírky ukazuje jen svým známým. Nicméně se v prostorách muzea každý čtvrtek testují historická vozidla ze středočeského kraje.
Slánský Orion klub letos ještě čeká květnová „stopa slánského Orionu,“ což je vzpomínka na továrnu Michl, poslední červnovou sobotu 22. ročník závodu Knovíz – Olšany a poslední sobotu v srpnu výstava stacionárních motorů v Hobšovicích, kde se samozřejmě bude konat opět i podzimní burza.
Vladimir Rogl
28. 03. 2010, 14:39
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01