• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Kateřina zdědila po otci slánský soubor Vrtule

Umělecká vedoucí souboru Vrtule, Kateřina Rezková, v klubu Bungr. Foto Vladimír Rogl

Zakladatelem slánského amatérského souboru Vrtule, který patří k jednomu z nejlepších dětských divadelních souborů ve středních Čechách, byl v roce 1994, režisér a učitel 3. Základní školy Slaný, Jiří Rezek. Jednou z prvních inscenací byla adaptace knihy Malý princ a hlavní rekvizitou představení byla skutečná vrtule letadla. A právě tato rekvizita dala i název tomuto souboru – Vrtule.

Před jedenácti lety byla v  bývalém krytu civilní obrany svépomocí vybudována stálá scéna pro 80 diváků s osvětlovacím a zvukařským pultem. O tři roky později se divadelní soubor Vrtule rozdělil na tři části. Ti nejmladší dostali přívlastek hladká, ti starší roztočená a nejstarší vrásčitá.

Nyní do Vrtule dochází žáci ze 3.ZŠ, 2.ZŠ a gymnázia Slaný. Společně se podíleli na scénáři hry Wenuše, která vznikla na motivy scifi povídky Raye Bradburyho Celé léto v jediném dni. Vrtule se zúčastnila divadelní přehlídky Slánka, kde obsadila první místo a postoupila do krajského kola na Stochov, kde opět získala „zlatou“. Soubor dostal diplom i za výtvarné prvky a scénografii a jako jediný postoupil do celostátního kola do Trutnova. Stal se tak nejlepším dětským divadelním souborem středních Čech. Porota ocenila herecké a pohybové schopnosti souboru.

Když před časem odešel zakladatel souboru, oblíbený učitel Jiří Rezek, do Prahy, převzala vedení souboru jeho dcera, Kateřina Rezková.

Vy sama jste působila ve Vrtuli?

Samozřejmě, že ano. To snad ani jinak nešlo, když soubor vedl táta. A hrála jsem v souboru od jeho začátku, kdy mi bylo osm nebo devět let a dostala jsem hlavní roli v adaptaci knížky od Exuperyho Malý princ. Potom jsem hrála Pinocia a taky v  Pohádkách pro nehodné děti. Vlastně skoro ve všem.

Kdy jste převzala vedení Vrtule po svém otci?

To bylo asi před třemi lety, kdy jsem získala jeho děti, tedy děti, které už byly zkušené. Těch vlastně bylo nejvíc. Díky tomu, že jsem tehdy učila na 2. základní škole ve Slaném jsem do Vrtule přivedla i děti z Komendy.

Takže jste učitelka jako tatínek...

Ano, studovala jsem střední Pedagogickou školu, kde jsem maturovala z dramatické výchovy, což byl vlastně hlavní důvod, proč jsem na tuto střední školu šla. Jinak mám ale všelijaké kurzy k dramatické výchově, ke strukturovanému dramatu a k tomu, jak se píšou scénáře. Díky těmto kurzům jsem se dostala na DAMU, kde jsem ve 4. ročníku výchovné dramatiky.

Jaké bude pak Vaše uplatnění po absolutoriu DAMU?

Potom bych se mohla uplatnit buď jako učitelka dramatické výchovy, která se teď zavádí na školách, a je to nepovinný volitelný předmět, nebo v nějakém divadle.

Usnadnilo Vám profesní cestu Vaše dětské působení ve Vrtuli?

To určitě, protože kdybych nebyla chodila do Vrtule, tak bych se možná tímto směrem ani nevydala. Víte, ten můj táta byl takovým mým vzorem, a já jsem proto chtěla od malička dělat to, co on. To divadlo jednou převzít po něm a pokračovat tak v jeho započaté práci. Vlastně jsem si nedovedla nikdy představit, že bych dělala něco jiného. A když táta odešel do Prahy na Střední pedagogickou školu, kde je dál učitelem dramatické výchovy a kde má svůj nový soubor středoškoláků s názvem „Patologické jahody“, neváhala jsem ani na okamžik.

Čím se cítíte především? Jste umělecká vedoucí, režisérka, dramaturgyně?

No, to je těžké. Já si myslím, že jsem především jejich kamarádka, která se snaží o to, aby se z dětí dostávaly nápady, a pomáhám jim v tom, abychom tvořili společně. Nejsem nad nimi, ale s nimi. Jinak sice napíšu scénář, ale co se týká vytváření vlastního představení, tak hodně chci, aby se ho plně zúčastnily děti a samy se pokusily ztvárnit jednotlivé postavy přes pocity a přes dramatickou výchovu.

Co má v současnosti Vrtule na repertoáru?

Já mám zde teď takové tři představení. První představení, které jsem se souborem dělala, byla hra Venuše, která vznikla na motivy scifi povídky Raye Bradburyho Léto v jediném dni. Tato hra vypovídající o vztazích mezi lidmi vyhrála v okrese i na kraji a dostala se na dětskou národní přehlídku do Trutnova. Tento rok jsme dělali dvě představení, které jsem zároveň dělala jako svou bakalářskou práci, a to byly Pohádky pro nehodné děti od Préveta, které byly nominovány na Dětskou scénu Trutnov, a potom jsme se středoškoláky připravili podle Boženy Němcové hru Krkavci. S tou jsme reprezentovali Slaný na národní přehlídce v Náchodě. Pro letošek si zatím připravujeme návrhy námětů a v nejbližších týdnech začneme zkoušet.

A Slánské Křižovatky?

Letošní Slánské Křižovatky byly už druhé, které jsem organizovala já, ale jinak ty příští budou už desáté – tedy jubilejní. Křižovatky není ale soutěž v pravém slova smyslu, jsou spíše o tom, že se setkají známé soubory, a je to takové přátelské setkání.

Kolik má teď Vrtule členů?

Minulý rok byly dva soubory – základka a středoškoláci, neboli Roztočená a Vrásčitá Vrtule. Letos to vypadá i z časových důvodů tak, že se oba soubory spojí, a to by pak mohlo být okolo dvaceti lidí. Někdy se najdou děti, které ani tak nestojí o to stát na jevišti jako herec, ale baví je technika spojená s divadlem. Máme tak svého zvukaře nebo osvětlovače.

Jaká je podpora od vedení školy, kde má soubor domovskou scénu?

Máme prostor, který nemusíme nějak platit, a můžeme sem kdykoliv přijít, což je v době ekonomických nájmů to nejdůležitější. Bez tohoto zázemí bychom jen těžko mohli existovat. Nezanedbatelná není ani finanční pomoc při organizaci například Slánských křižovatek. Trošku mne mrzí, že ačkoliv zde Vrtule funguje už hodně dlouho, někdy se mi zdá, že město o ní ani moc neví. Je to škoda, protože náš soubor Slaný reprezentuje a myslím si, že ne právě špatně!

Jak jste mi prozradila, jste na mateřské. Myslíte si, že tak, jako jste Vy po otci zdědila divadelní geny, že je zdědí i Váš syn?

Podle toho, co umí už teď jeho obličej za mimické pokusy, tak mohu usuzovat, že i můj Tadeáš bude velký herec.

Tak to Vám upřímně přeji a děkuji za rozhovor.

Vladimír Rogl
04. 11. 2008, 09:43

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.