• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

V Brandýsku mají obrněný transportér

Představitelé Military klubu Brandýsek na replice německého obrněného transportéru. (Zleva Marek Polčič, Jan Janda, Petr Raška a Míra Vlk). Foto Vladimír Rogl

V prvních květnových dnech se už několik roků na polní cestě k Brodcům na okraji Brandýska odehrává rekonstrukce bojů mezi ustupujícím německým vojskem a Rudou armádou, která proběhla na sklonku druhé světové války. Krvavá bitva, jejímiž aktéry byli i dobrovolníci z Brandýska, patřila k největším v našem regionu.

Jelikož Slánské listy o této akci, která dnes už svým ohlasem překračuje hranice nejen obce, ale i regionu, přináší pravidelně autentickou reportáž, zajímalo nás i pozadí její přípravy a organizace. Hlavními aktéry i organizátory jsou členové občanského sdružení „Military klub Brandýsek“, který byl řádně ustaven v listopadu roku 2006.

V klubovně připomínající důstojnický bar blíže neidentifikovatelné armády, mne přijalo vedení klubu v plné sestavě. Byl to předseda klubu Petr Raška, místopředseda Marek Polčič, jednatel a pokladník Miroslav Vlk a Jan Janda, který sám o sobě  s nadsázkou hovoří jako o náčelníkovi autoparku i baru. Zatímco tyto pány v květnových dnech mohou diváci vidět na bojišti v německých či sovětských uniformách, dnes byli v civilu, ale prostředí, ve kterém jsme spolu besedovali, zřetelně naznačovalo jejich zájem o historii.

Shodou okolností všichni čtyři pánové stáli před několika lety u kolébky klubu, jehož cílem je přiblížit současným lidem historické události, které se tak významnou měrou dotkly jejich obce. Zdá se, že jedním z hlavních hybatelů byl Petr Raška, který dlouhá léta sbírá vojenské věci a vyrábí modely vojenských vozidel. „Před čtyřmi lety - to bylo šedesáté výročí ukončení války – se všude tato událost oslavovala a mne trochu mrzelo, že u nás se nic neděje, ačkoliv právě v Brandýsku se odehrála jedna z posledních bitev 2. světové války. Bylo nám tak trochu líto, že tento kus historie naší obce nikdo nepřipomíná a dnešní mládež o tom vůbec nic neví. Proto jsme se s několika kamarády domluvili a s Jardou Skleničkou, který se vyzná v pyrotechnice, se pokusili o takovou malou rekonstrukci. Měli jsme jen plynové pistole, se kterými jsme si šli zastřílet a moc slavně to nedopadlo, protože se nám zdálo, že to není ani po chuti některým místním lidem. Proto jsme se rozhodli, že tomu dáme trošku oficiální rámec a na to konto založíme klub. No, a dopadlo to, jak to dopadlo,“ vzpomíná Petr Raška.

O rok později se pak už konala rekonstrukce bitvy legálně a se vším všudy. Jelikož, jak připomíná Miroslav Vlk, v Brandýsku ještě klub oficielně neexistoval, na rekonstrukci si pozvali kluby vojenské historie odjinud, které už s podobnými akcemi měly své zkušenosti. „Když jsme zjistili, že se akce podařila a lidem se líbila – tak jsme v listopadu založili klub a začali přijímat nové členy. V prvopočátku to bylo osmnáct členů ve věku od pětadvaceti do šedesáti let. Jelikož je to spíš chlapská záležitost, jsou našimi členy zatím jen samí muži,“ říká pan Vlk. Už nedodal, že by možná i toto drsné vojenské prostředí zjemnila půvabná markytánka.

Je logické, že po více než půl století od konce druhé světové války je pamětníků poskrovnu. „Skutečnými pamětníky byli naši dědečkové a babičky, kteří už nežijí a našim rodičům bylo tehdy okolo desíti let, a ti si toho až tak moc nepamatují,“ říká Miroslav Vlk a dodává: „My jsme proto hlavně čerpali z knihy Václava Blahníka, která popisuje veškeré události, které se tehdy u nás odehrály. Jako kluci jsme se pamatovali na něco podobného, co tu kdysi dělávali vojáci a Lidové milice, ale to bývalo vlastně až za tmy a kromě záblesků nebylo nic pořádně vidět. „Proto rekonstrukci děláme ještě za světla,“ vysvětluje pan Raška a doplňuje: „Když jsme viděli, kolik na tu naši vesnickou akci přišlo lidí, s čímž jsme zdaleka nepočítali, považovali jsme to za úspěch. Bylo potěšující i to, že jsme od lidí, kteří se sem přišli nebo přijeli podívat, slyšeli převážně kladné odezvy. Oni tu akci oceňují především jako připomínku nedávné historie.“

Marek Polčič oceňuje přístup starosty: „Než jsme zahájili konání této akce, zašli jsme za starostou, u kterého jsme našli plné pochopení. Díky tomu nás obec organizačně nejen zastřešuje, ale přispívá nám i peněžně.“

„Přestože jsme jen malý klub a nevíme, kdo ze spřátelených klubů přijede a v jakém počtu, tak jsme připraveni vystupovat jako Němci, Rusové nebo i jako domobrana,“ připomíná Polčič. „Máme proto uniformy Rudé armády i Wehrmachtu, ale je zajímavé, že začíná být problém obstarat dobové civilní oblečení z konce války pro domobranu, protože to už většinou skončilo ve sběru nebo v kamnech. Dnes se uniformy shánějí buď na internetu nebo na burzách a kde se dá. Není to zrovna levná záležitost, protože kompletní německá uniforma přijde na deset tisíc. Sovětské jsou o něco levnější, ale s pěti tisíci se počítat musí stejně. Funkční zbraně nemáme a spoléháme na půjčovnu, která přijede až na místo a je schopna za určitý poplatek zapůjčit pěchotní zbraně všech možných typů a proveniencí i se slepou municí. Co nám chybí, je nějaká těžká technika, protože její zajištění je finančně velmi náročné. A v době krize se nehrnou ani sponzoři.“ Důležitou součástí akcí jsou i pyrotechnické efekty, které spolehlivě zajišťuje Václav Michalski se svou firmou „Soptík“.

Military klub se může pochlubit věrnou napodobeninou německého obrněného transportéru, který členové postavili svépomocí z nákladního auta V3S. Zde měl hlavní slovo jako znalec vojenské historie a techniky předseda klubu Petr Raška, který připravil projekt, a pak se už na přestavbě vydováděli ostatní šikovní členové klubu. Výsledek ovšem stál za to. „Od běžného německého ‚haklu‘ se to naše OT liší jen tím, že není na pásech, ale na kolech,“ říká jeho konstruktér a dodává: „Někteří členové klubu pátrají na vlastní pěst i po historických motocyklech, které by si opravili a upravili.“

Podobně jako taktiku skutečných bitev připravují generální štáby, scénář musí mít i jejich rekonstrukce. Ten se pak předává i spřáteleným klubům a před vlastní akcí se s ním seznamují i všichni aktéři bitvy. „Letos jsme to však udělali trošičku jinak,“ říká pan Vlk a vysvětluje: „My jsme už v únoru pozvali klub KVH ‚Mirotice‘ a KVH ‚Východní‘ a společně s nimi jsme dali dohromady letošní scénář. Takže oni s tím dopředu seznámili i své členy. Sami jako účastníci také jezdíme na podobné akce. Už jsme byli na Dukle, na Slivici nebo na Mordové rokli.“

Military klub Brandýsek se jako občanské sdružení plně zapojilo i do kulturního života obce. Podílí se například i na přípravě dětského dne, zúčastňují se Hornického dne na Mayrovce, pietního aktu na hřbitově a dokonce pořádají i taneční zábavy v uniformách a maskáčích.

Vladimír Rogl
08. 08. 2009, 12:05

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.