• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Zbyněk Frolík (sl. podnikatel) - 3.část:
Na vojně zaměstnal i lampasáky

Když zrovna nečesal chmel, odháněl Pepu od své milé Nadi.

V minulém vydání našich novin jsme zmapovali klukovská léta jednoho z nejúspěšnějších českých podnikatelů, Ing. Zbyňka Frolíka. Dnes se přeneseme do dob jeho studií a poodhalíme i jeho vojenské aktivity. 

Tátovi pomáhal vyrábět modely nových strojů

Táta Zbyňka Frolíka si při hledání nových technických řešení s technikou doslova pohrával a do své hry „zatáhl“ i svého syna. Na hodiny strávené v dílně, u frézky a soustruhu, vzpomíná Zbyněk Frolík asi takto. „Když táta něco vymyslel, tak jsme hned vyrobili jakýsi modýlek nového stroje, který byl pro osobu, jež rozhodovala o uvolnění peněz na realizaci nového patentu či stroje, určitě přesvědčivějším argumentem, než nějaký technický výkres. Mně tento styl modelářství nesmírně bavil, ale zcela mě neuspokojoval, protože co si budeme povídat - každý kluk, který je technicky zaměřený, tíhne spíše ke klasické modelařině, tj. k modelování letadýlek a lodí.“

Úzké zaměření na techniku Zbyňkovi nepřinášelo jen pocity uspokojení z precizně odvedených dílek, ale mělo za následek i určité odcizení či vyčlenění z třídního kolektivu. Ostatní kluci, mimo dvou, kteří měli stejné „postižení“ jako malý Zbyněk, se volném čase honili za míčem či provozovali jiné sporty, kdežto „Frolíkova partička“ si stavěla letadýlka a lodičky.  

V tanečních si ohlídal své soky

 Na taneční má smíšené vzpomínky, a to zvláště kvůli své lásce – Nadě. „Já jsem se do ní zbláznil již v sedmé třídě ZŠ, a dělal jí to nejhorší, co jsem jí dělat mohl. Ona seděla přede mnou a nosila dlouhé vlasy, které jsem jí občas přivázal k přední noze mé lavice, nebo jsem jí rozebral pásek, atp. Takže já jsem jí projevoval lásku tím, že jsem jí v podstatě škodil. Ale zase na druhou stranu jsem se snažil, aby se to nějak vyrovnalo. Třeba tím, že jsem jí nechal vyhrát ve stolním tenise. A potom nám ta chemie docela dobře fungovala… No, a pak přišly taneční. Naďa mi udělala čáru přes rozpočet tím, že do nich šla o rok dříve, a já jsem musel ještě rok počkat. Skoro všichni kluci byli o dost větší a Naďa byla hezká holka, na kterou se řada starších kluků velmi nepříjemně lepila. Občas nastaly dost velké hádky, ale nakonec jsem to všechno tak nějak ustál. Pak mi hned ,utekla‘ na chmele, kde se seznámila s nějakým Pepou, který uměl hrát pěkně na kytaru, a já jsem samozřejmě uměl houby. Takže jsem to opravdu neměl vůbec jednoduché, abych si ji ohlídal a odrazil všechny útoky mých soků… Z rok jsem si ji do tanečních vzal znova, a to jsem byl již ostřílený kozák. Abych ji také trochu zaktivoval, tak jsem se s jednou holku dohodl, že s ní jako budu chodit, občas jsem o ní před Naďou prohodil nějaké to slovo, a má milá začala pěkně žárlit. A pak už to bylo celkem v pohodě,“ zavzpomínal Zbyněk Frolík na dobu, kdy se svou nastávající kroužil po tanečním parketu. 

Maturita – žádná velká sláva

S kluky – dvojčaty, se kterými se na základní škole nejvíce kamarádil a ve volném čase s nimi provozoval technické kousky, se přihlásil na elektrotechnickou průmyslovku, obor měření a regulace. „Protože nás strašně bavila technika a ještě navíc rodiče nás stále utvrzovali v tom, že technika a elektrika má budoucnost, přihlásili jsme se na elektrotechnickou průmyslovku v Praze, Ječné ulici. A to byla těžká průmyslovka. I já jsem s ní měl problémy… Tam jsme opravdu dostali dost zabrat, takže to bylo o dvojkách a o trojkách, a ani maturita nebyla nic moc. I když z maturitních předmětů jsem měl nejhůř dvojky, a většinou jsem měl vyznamenání, maturitní vysvědčení jsem zrovna excelentní neměl – jednu čtyřku a tři trojky. Přičítám to tomu, že jsem se s kantory dost hádal, respektive jsem se je snažil přesvědčit, že mám pravdu já a ne oni. A moc se mi to nepovedlo. Nicméně konečné vysvědčení jsem měl dobré, takže jsem se dostal na vysokou školu,“ vzpomíná Zbyněk Frolík na své maturitní pře s profesory.     

Nejdříve vybouchly chemikálie, pak profesor

Zbyněk poměrně často experimentoval s nervy kantorů a do určitého okamžiku i s chemickými látkami: „Ve škole jsme navštěvovali takzvaná chemická praktika, při kterých nás vedl nadšený chemik, snažící se ve studentech vypěstovat lásku k chemii. Aby podnítil zájem studentů o chemii, ukazoval jim co nejatraktivnější chemické reakce, doprovázené často malými výbuchy. Takže nám do ruky přišla celá řada chemikálií, jejichž vzorky jsem si schovával a časem jsem si vytvořil poměrně pestrou sbírku. Když jsme měli asi desátá praktika, mě nenapadlo nic lepšího, než že všechny chemické látky smíchám dohromady. Když jsem tak učinil, ozvala se ohromná detonace a všechno v mém okolí zahalil černý kouř. Po chvíli se rozplynul a všem studentům, včetně vyděšeného kantora, se naskytl obraz totální zkázy. Já a můj kolega jsme vypadali, jako když nás někdo protáhl nevymeteným komínem, vše v blízkém okolí bylo poprskané, očouzené a rozbité… Dvojku z chování jsem ale za to nedostal, protože pan profesor byl férový a před celou třídou mně, poté co vybuchl zlostí, exemplárně nafackoval. A to jsem ještě často chytil další ránu o tabuli nebo o dveře. Prostě jsem tam lítal jako čamrda,“ přiznal se Zbyněk Frolík ke svému nepovedenému experimentu z mládí.  

Málem ho vyhodili

V roce 1968 Zbyňkovi Frolíkovi hrozil vyhazov ze střední školy, protože se na půdě školy zastával, a někdy dost hlasitě, jednoho profesora, kterého vyhodili kvůli jeho „nepřijatelným“ názorům. Byl to vynikající matematik, který mladého Zbyňka nesmírně ovlivnil, a to nejen tím, že bravurně ovládal matematiku. Zbyňkovo počínání se ani trochu nelíbilo jinému profesorovi, který tam zrovna nastoupil, zřejmě byl pověřen z „vyšších míst“, a se kterým byl Zbyněk Frolík neustále na kordy. A maminka mu pořád říkala: „Drž klapačku, nebo tě vyhodí!“ Ale Zbyněk Frolík ji moc nedržel a „přežil“ jen se silně odřenými zády. 

Nevybral si správnou školu

V přibližně stejném oboru – technické kybernetice, se rozhodl pokračovat na ČVUT. Technika byla pořád jeho silnou zbraní, ovšem s elektrikou už to bylo horší: „Je pravda, že elektrika mě nikdy moc nebavila, nikdy jsem nebyl žádný Lumen. Když jsem vyrobil třeba zesilovač, tak vypadal jako japonský originál. Strojařsky jsem to měl perfektně vymyšlené, ale elektrikářsky to moc nefungovalo. Takže jsem si asi nevybral úplně to správné vzdělání, a také jsem potom dělal úplně něco jiného.“

Na vojně zaměstnal i lampasáky

Vojnu strávil Zbyněk Frolík v Nepomuku, u „potomků“ černých baronů. I když mělo jít o podstatně akceschopnější jednotku, než které tam působily v padesátých letech minulého století, Zbyňkovy kolegy ve zbrani by k boji asi nikdo nepřemluvil. Ale Zbyněk Frolík je dokázal přemluvit k něčemu úplně jinému: „I tenkrát do Nepomuku uklízeli taková různá individua - nepřizpůsobivé lidi, průšviháře, lemply, atd. No, a já jsem těm lemplům v podstatě velel. A když jsem jim nevelel, tak jsem se strašně nudil. A tak jsem začal přemýšlet, jak ty zoufale znuděné vojáky zaměstnat, aby to přineslo užitek jak mně, tak i jim. Když jsem byl na prvním ,opušťáku‘, tak jsem se naučil ze sysalu a různých provázků, metodou makrame nebo drhání, vyrábět různé takové sovy a další obrazce. Toto jsem, a to poměrně rychle, naučil i vojáky, kteří, když měli služby, takže v podstatě neměli vůbec nic práci, drhali a pletli. Za noc jsme vyrobili třeba 6 velkých sov, které jsme pak pomocí lampasáků prodávali. A lampasáci prodávali jako vzteklí, protože každou desátou sovu měli zadarmo. I vojáci byli spokojení, protože za každou sovu dostali 20 korun, takže si v pohodě vydělali na cigarety… Abych své podnikatelské úsilí ještě více zúročil, založil jsem ,ASUT‘, armádní soutěž umělecké tvořivosti, kterou jsme vyhráli tím, že jsme uháčkovali takovou třímetrovou ženu - ,Horehronku‘. To mi umožnilo získávat přírodní sysal ve větším množství, a rozjet tak ,své podnikání‘ ve větším měřítku.“

Již na vojně si Zbyněk Frolík vyzkoušel své manažerské schopnosti a dokázal i vydělat relativně slušné peníze. Ale tenkrát ještě nemohl tušit, že na začátku nového milénia bude stát v čele firmy, která bude udávat světový trend ve výrobě nemocničních lůžek, a ve svém „rybníce“ bude velmi dravou štikou, která neúprosně požírá veškeré své konkurenty.

Libor Pošta
28. 08. 2007, 19:30

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.