• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Bohumil Aldorf (bývalý boxer) - 3. část: Téměř jistou nominaci na OH v Londýně mu zhatilo zranění

V roce 1944 byl Bohumil Aldorf již obávaným boxerem. Foto z rodinného archivu B. Aldorfa

V minulé části jsme odtajnili klukovská léta jednoho z nejlepších českých boxerů naší poválečné historie – Bohumila Aldorfa, který, až na pár klukovin, byl téměř vzorným žákem, ale i skvělým kamarádem jeho souputníků, a jež si na začátku války začal „zahrávat“ se sportem, který k němu, vzhledem k jeho menší a subtilnější postavě, zrovna moc nepasoval. Ale…

Dnes se přeneseme do válečných let, kdy Bohumil Aldorf exceloval téměř v každém boxerském ringu, do kterého vstoupil, a do doby, kdy koncem čtyřicátých let usiloval o účast na olympiádě v Londýně.

Přibyla „přibil“ k zemi

Boxovat začal v roce 1941, když se rodina Bohumila Aldorfa přestěhovala do Slaného. Slánský boxerský klub Heros Slaný měl kompletní závodní osmu a řadu mladých nadějných adeptů, mezi něž patřil i Bohumil Aldorf. V muší váze patřil vedle Mikeše a Krause mezi největší naděje slánského boxu. Hned na prvním měření boxerských nováčků, na Povltavském přeboru středních Čech v Kralupech, mladý Aldorf zazářil, když porazil všech pět svých soupeřů. A ve finále Přibyla z BC Kladno, který budil respekt všech soupeřů, protože do té doby nikdy neprohrál. Přibyl byl velmi sebevědomý i ve finále s Aldorfem, ale jen 20 vteřin. Po tvrdém úderu Aldorfa dokonce vyletěl z ringu a nestačili ho chytit ani muži stojící pod šňůrami. Bylo to excelentní K.O. Za 14 dní, přesně 24. a 25. října 1942, absolvoval Bohumil Aldorf další nováčkovský turnaj – 1. Polabské přebory nováčků v Kutné Hoře, kde též stanul na stupni nejvyšším.

Po tréninku měl vždycky rozbité rty

Bohumila Aldorfa trénoval Škréta – borec, který se loučil s kariérou aktivního boxera a tak trochu se nemohl vyrovnat s faktem, že někteří mladší boxeři ho více či méně přebíjejí. Jedním z nich byl právě Bohumil Aldorf, který tuto jistou nelibost trenéra nejvíce schytával o trénincích. Škréta, poměrně silný muž vyšší postavy, do malého, subtilního Aldorfa pokaždé nemilosrdně bušil, až mu potrhal rty. A zuby, tehdy ještě nekryté chráničem, dostávaly též pěkně zabrat. Ač mladý, nadějný boxer otloukání svého trenéra trpělivě snášel, jednou se přece jen neudržel a Škrétovi uštědřil úder, po kterém ho poslal rychle, před mnoha svědky, k zemi. „Tenkrát to byla pro něj hrozná potupa. Trénovali jsme v Grandu a zrovna tam bylo hodně lidí, kteří si pak z něho utahovali. Nesl to velmi špatně,“ tvrdí po 67 letech tehdejší hvězda Herosu Slaný a i českého boxu.

Pětkrát boxoval české finále

V roce 1943 se stal poprvé Mistrem Čech, když v Rakovníku boxoval svůj 20. zápas (17. vítězný), čímž se zároveň stal seniorem. V jeho další kariéře se promítaly jak zápasy nejvyšší boxerské ligy v Čechách, tak i oblastní přebory, nejčastěji středních Čech, přátelské zápasy a mítinky, včetně mezinárodních. Jak v lize, tak i na výše zmíněných akcích byl Bohumil Aldorf pro každého soupeře velmi těžkým protivníkem, neboť ze 180 zápasů, které odboxoval během své kariéry, ve více než 160ti zvítězil. V českém finále boxoval pětkrát, z toho třikrát úspěšně, v celonárodním, čili československém, ani jednou. Ne, že by se do něj nedokázal probojovat, ale jednoduše se jich nezúčastňoval. O Mistra Československa usiloval jen jednou, a to když se celonárodní mistrovství konalo v Bratislavě a Bohumil Aldorf boxoval za ATK Praha. Skončil ale již v jednom z vyřazovacích zápasů, protože jeho sok ho po nedovoleném úderu loktem vážně zranil.

Boxer byl skvělý, tanečník nikoliv

Přestože nebyl žádným skvělým tanečníkem, do tanečních se vždy velmi těšil. Ač tušil, že jeho taneční kreace nejsou zrovna světové, o čemž byl přesvědčen i jeho taneční mistr, pan Hušák, mezi děvčaty byl velmi oblíben a jednou se dokonce stal Králem tanečních. „V té době jsem už boxoval, takže to, že holky za mnou běhaly jako divé a obdarovávaly mne kapesníčky, jsem přičítal spíše mým boxerským úspěchům. Nebýt toho, možná by si mne, nevýrazného, hubeného a malého kluka, žádné děvče nevšimlo,“ míní dnes skromně dřívější skvělý boxer.

Výjevy z rozbombardovaných měst byly děsivé

Strojním zámečníkem se Bohumil vyučil v roce 1943 u firmy Anna Votavová – továrna na kola ve Slaném. Následně byl přijat na Průmyslovou školu strojnickou v Kladně, přičemž nejdříve studoval dvouletou mistrovskou školu. Studium ale musel na podzim roku 1944 přerušit, protože nacisté školu až do jara 1945 uzavřeli, a nastoupit do ČKD, kde montoval tanky. Ty ale Němcům již moc nepomohly, o čemž se mohl přesvědčit hned po válce, kdy se s dalšími českými boxery účastnil boxerského turné – západně od našich hranic, v Belgii, a autokarem projel celé Německo. To, co zde viděl, respektive co zbylo z Hitlerovy velké Třetí říše, předčilo všechny jeho představy. Spatřit jeden jediný nepoškozený dům bylo i ve velkých městech téměř nemožné. Celé Německo bylo v ruinách, a jak postupovali k Rýnu, dílo zkázy bylo stále úděsnější. Ale když se náhle přenesli přes německo-belgické hranice, čekal je další, ale již mnohem příjemnější šok. Všichni boxeři Slavie Karlovy Vary, za které tenkrát Bohumil Aldorf nastoupil a posléze absolvoval prestižní mítink, v němém úžasu hleděli z oken autobusu: „Na tu dobu, těsně po válce, byla belgická města skutečně výstavní. Byl tam blahobyt, o kterém se nám ani nezdálo,“ tvrdí Bohumil Aldorf dosti přesvědčivě.

V prestižním turnaji se Bohumil Aldorf ukázal v tom nejlepším světle o dosti hlasitě si řekl o nominaci na olympijské hry v Londýně, v roce 1948. Pro Slavii Karlovy Vary získal maximální počet bodů – 6, když vyhrál všechny 3 zápasy. To se z jeho týmu povedlo už jen Petřinovi z Prahy, který vedle Aldorfa ve Slavii též hostoval.

Sen o olympiádě se mu rozplynul jako pára pod hrncem

Na přelomu let 1947-48 měl Bohumil Aldorf životní formu. Absolvoval několik nominačních zápasů, z nichž v ani jediném nebyl pokořen, takže účast na olympiádě v Londýně měl již téměř jistou. Ale přišel leden 1948 a mezinárodní mítink Praha – Řím. Bylo přesně 5. ledna, když mladý Bohumil v rámci zkrácených maturitních zkoušek absolvoval písemnou práci z českého jazyka a za několik hodin již stál v ringu, v pražské Lucerně. Jedním z jeho soupeřů byl špičkový italský boxer v bantamové váze – Contenta, s kterým nadějný český borec odboxoval vyrovnaný zápas, ale… Stalo se to, čeho se Bohumil Aldorf před olympiádou nejvíce obával a co zásadně změnilo jeho sportovní kariéru. Nešetrným atakem hlavou italského boxera byl vážně zraněn v obličejové části – měl několikrát zlomený nos a rozdrcenou nosní přepážku. Zápas sice silou vůle dovedl do remízového konce, ale to již věděl, že olympiáda, zřejmě jediná, které by se mohl úspěšně zúčastnit, je pro něj definitivně ztracena. Prostě sportovní tragédie…

V Rakousku nezůstal

V červnu 1948, když před nástupem na vojnu pracoval v Teplických strojírnách a za tamní klub boxoval, odjel s týmem na turnaj do Rakouska, tehdy již „imperialistického“. Možná i proto, že Bohumil Aldorf, který zvítězil ve všech třech zápasech, a jeho parťáci byli skvělí boxeři, ale i kluci, je Rakušané stále přemlouvali k tomu, aby se do již komunistického Československa nevraceli a zůstali u nich. Že jim tam bude určitě lépe. Ale jejich trenér, Eda Hrabák, jehož první manželkou byla Ljuba Hermanová, je přesvědčoval, aby se raději vrátili domů, neboť jejich rodiny by jinak byly perzekuovány. A kluci, včetně Bohumila Aldorfa, ho poslechli…

Ale nakonec se stalo to, že jediným, kdo zůstal v kapitalistické cizině, byl Éda Hrabák, bývalý letec z Anglii, který přišel v jednom ze vzdušných soubojů o oko. „V dopise, který nám záhy po svém ,útěku‘ poslal, sdělil důvody svého rozhodnutí. Psal nám, abychom se na něj nezlobili. Že nemohl konat jinak, protože v Anglii na něj čeká jeho žena, se kterou má 2 děti,“ prozradil nám na závěr Bohumil Aldorf.

Libor Pošta
12. 12. 2009, 11:53

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.