• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

MUDr. Martin Votýpka-Pecha (primář nemocnice) - 6.část: Nejdřív hrál na poli, pak v orchestru Šitty

Martin Votýpka-Pecha byl na maturitním plesu v Novém Strašecí, v roce 1975, na koni - Kudelovi. Foto z rodinného archivu MUDr. M. Votýpky-Pechy

V minulé části se malý Martin Votýpka-Pecha velmi nerad loučil se svou milovanou Afrikou, kde v Ghaně prožil více než 4 roky svého dětství. Po návratu do Čech se musel anglicky přemýšlející kluk poměrně rychle přeorientovat na svůj rodný jazyk, v čemž mu byli maximálně nápomocni jeho rodiče, zvláště maminka, a jeho skvělí učitelé na Základní škole v Novém Strašecí. Hlavně učitel matematiky, pan Jenčík, a učitel českého jazyka, pan Pelc, do jeho života vnesli řád a naučili ho základní disciplíně, se kterou se v rovníkové Africe tak potýkal.

Velké štěstí měl i na učitele hudby poté, co jeho rodiče usoudili, že malý Martin má jisté hudební nadání. Dnes se mimo jiné dozvíte, jak se Martin dále vzdělával a jak válčil nejen na poli hudebním.

Učitel hudby mu „naočkoval“ Hašlera

Pan František Zázvorka, jeho učitel hudby, který mu pozváním do školní kapely otevřel nový, úžasný svět, mladého Martina značně ovlivnil velmi specifickým stylem muziky: „Po letech jsem si po shlédnutí filmu o Karlu Hašlerovi se slzou v oku uvědomil, že mi pan učitel ,naládoval‘ do hlavy celého Hašlera. Že všechny skladby z filmu znám již z dětství. Ale Hašlerovy písničky se tenkrát hrát nemohly, protože Hašler v jednom textu ,doporučuje‘, jak bít bolševika. To, že zemřel v koncentračním táboře, pro režim nic neznamenalo. Pan učitel Zázvorka byl skvělý i v tom, že když zjistil, že chceme hrát big beat, tak nám vždy zapůjčil klíče od hudebky, abychom měli kde zkoušet. Velice jsme si to považovali a nikdy jsme neudělali průšvih. Pan učitel Zázvorka je ještě živ. Ještě jezdí na kole hrát na varhany do kostela v Lánech a Novém Strašecí.“

Nejdřív hrál na poli a pak u Šitty

S jeho kamarádem Kudelou hráli na poli, na dvě kytary, Beatles a Olympic. V osmé třídě již měli big beatovou kapelu. Aktivní hudební kariéru rozvinul Martin o rok později, v deváté třídě: „Tehdy začínající kapelník František Šitta mě angažoval jako baskytaristu do kapely. První sezónu jsem absolvoval v deváté třídě. Bál jsem se, co mi řeknou ve škole, ale vzhledem k tomu, že jsem se dobře učil a rodiče s mým muzicírováním souhlasili, jsem ve škole neměl potíže. Mě i celou kapelu Františka Šitty hodně podporoval nový ředitel hudebky, náš milovaný pan učitel Zázvorka. I nadále jsme mohli po večerech zkoušet v hudební škole zdarma. A samozřejmě mě podporovala maminka, hlavně s financováním hudebních nástrojů. V sobotu jsem si ale musel doma odpracovat směnu. V neděli jsem musel vstávat v osm hodin a nemohl jsem dlouho vyspávat. Inu, přísnost musí být,“ vzpomíná po letech MUDr. Martin Votýpka-Pecha na začátky svého muzicírování.

Na učení nebyl zvyklý

Po úspěšném absolvování zkoušek na gymnasium v Novém Strašecí mu začal studentský život. Na gymnasiu se musel i učit, na což nebyl vůbec zvyklý. Na studia v novostrašeckém gymnasiu přesto vzpomíná rád: „Na gymnasiu v Novém Strašecí jsem byl z naší rodiny již třetí v pořadí. Studoval zde můj bratr Josef a sestra Madlenka. Protekci jsem ale neměl, i když prostředí bylo vyloženě domácí. Mimo to moje maminka hned všechno věděla, protože učila na ZDŠ o patro níže. Na pedagogický sbor mám ty nejlepší vzpomínky, protože pan ředitel Litman, ale i ostatní pedagogové, měli pochopení pro naše žertíky a někteří členové pedagogického sboru, profesoři Novotný, Veselý, Chochola a Bušek, rovněž aktivně muzicírovali. Na škole byla a dodnes působí cimbálová muzika, ke které dnes ještě patří taneční soubor Čtyřlístek. Já jsem zde hrál na kontrabas. Kromě toho jsme měli studentskou folkovou kapelu, ale hráli jsme i big beat. V této kapele hráli ještě spolužáci Kudela, Krček a Jung. Poslední dva jmenovaní jsou rovněž lékaři. Honza Jung pracoval jako mladý lékař i v nemocnici ve Slaném.“

Vedle muziky tíhnul i k cyklistice a vodáckému sportu

Od studií na novostrašeckém gymnasiu mladý Martin často „utíkal“ k muzice a provozoval i jisté sportovní aktivity: „Hodně jsem jezdil na kole, v létě to bylo až 60 km denně. Mimo to jsem začal amatérsky s vodáckým sportem. Mým prvním učitelem byl Ivan Fišer, který reprezentoval Československo na olympiádě v Mexiku, v roce 1968. Záhy jsem se učil již sám. Jezdili jsme na Berounku a Vltavu. Tenkrát však byli vodáci kultivovaná společnost. Na tábořištích po nás nesmělo zůstat ani smítko. Odpadky jsme zakopávali a zadrnovávali, takže naši přítomnost by po odjezdu poznal pouze zkušený indiánský stopař. Taky se nekradlo. Jak jsme po odchodu do restaurace loď s lodním pytlem zanechali na břehu, tak zůstala. Tento koníček mě drží dodnes. Jen skalní vodáci vědí, jaké to je na jaře cukání, když se po zimě v březnu oteplí.“

Zvládal práce všeho druhu

Kromě studia a výše uvedených radovánek musel doma pokračovat v „oblíbených“ domácích pracích: „Byly to převážně údržbářské a stavební práce. Základy zedničiny a práce s dřevem jsem okoukal u řemeslníků. Střechy a ploty jsem natíral bez odborné přípravy. Měl jsem na starosti i trhání ovoce, které jsem také zavařoval. Na sestru Madlenku zbyly ty, z mého pohledu, hnusné domácí práce, jako mytí nádobí a uklízení,“ vzpomíná dnes MUDr. Martin Votýpka-Pecha na domácí zápřah v době studií, mírně vyvažující jeho radovánky.

Za den načesal 32 věrtelů

Za éry „budování rozvinuté socialistické společnosti“ bylo povinností všech studentů účastnit se brigád v zemědělském sektoru. Nejčastěji byli studenti „nápomocni“ při sklizni chmele, a ani mladý Martin Votýpka-Pecha pomoci jednotným zemědělským družstvům neunikl: „Vedle chmelových brigád jsme zúčastňovali i bramborových. Byla zde velká legrace. Kromě práce jsme i muzicírovali a také se seznamovali s účinky alkoholu a vlivem ženské krásy na mužský organismus. Také jsme zkusili, jaké to je pracovat rukama. Na chmelu jsem byl celkem 7x a prošel jsem prakticky všemi pracovními figurami od ručního česání - můj rekord byl při ručním česání 32 věrtelů, přes zavěšování štoků až po pomocníka strojníka. Od té doby mám ,staré známé‘ i v krásně vesnici Milý.“

Při promoci měl již dvě dcery

Po maturitě a po složení přijímacích zkoušek nastoupil na Fakultu všeobecného lékařství v Praze. „Studium mě více bavilo až při klinických předmětech. Během studií jsem si poměrně slušně přivydělával muzikou. Také jsem se oženil s Evou Havlíkovou. V domě rodičů jsem přistavěl bytovou jednotku, abychom měli kde bydlet. Při promoci v roce l982 jsem měl již dvě dcery, starší Kláru a mladší Martinu. Dne 30.června jsem promoval a 1.července jsem nastoupil na interní oddělení nemocnice ve Slaném. Chystal jsem se však na RTG pracoviště a potom na vojnu… Při zpětném pohledu si uvědomuji, jaké jsem měl hezké rodinné zázemí. Dále si uvědomuji i to, jak dobrou školou byla ta v Novém Strašecí, ať to byla ZDŠ nebo gymnasium. Pro ilustraci - z naší třídy na gymnasiu dokončilo vysokou školu z 28 studentů 22. Z toho je 5 lékařů.“

Závěrem chce MUDr. Martin Votýpka-Pecha poděkovat všem jeho blízkým za lásku, péči a podporu. Také děkuje všem pedagogům a samozřejmě, že nemůže zapomenout ani na skvělého učitele hudby, Františka Zázvorku.

Libor Pošta
10. 10. 2009, 12:40

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.