• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Bohumil Aldorf (bývalý boxer) - 1. část: Pěstičkami se ještě neoháněl

Jeho táta, na fotu sedící na zemi, v náručí držící mladší sestru Bohumila Aldorfa, byl nejen vzorným vojákem, ale i vášnivým rybářem. V rybářské baště u Č. Budějovic. Mladičký Bohumil Aldorf stojí uprostřed. Foto z rodinného archivu B. Aldorfa

Bohumil Aldorf (84) byl jedním z nejlepších boxerů v naší poválečné historii. Na stupni nejvyšším stanul v Čechách celkem třikrát. První titul získal v nejlehčí váhové kategorii – muší váze, v pražské Lucerně, druhý vybojoval v Rakovníku v bantamu a třetí opět v Lucerně ve váze pérové… Ač rodiče z něho chtěli mít vzdělaného člověka - gymnazistu, mladého Bohumila učení vůbec nebavilo, a tak nastoupil do učení. Přání rodičů se naplnilo až o tři roky později, kdy vyučený strojní zámečník začal studovat na Průmyslové škole strojnické v Kladně. Po jejím úspěšném absolvování krátce pracoval v Teplicích jako konstruktér silničních strojů, kde za místní klub též boxoval.

Na podzim 1948 byl „odvelen“ do Nitry, kde nastoupil základní vojenskou službu. Ale protože Bohumil Aldorf byl v té době již špičkový český boxer, po výcviku ho přeložili do rohovnického oddílu ATK Praha, předchůdce dnešní Dukly. Po návratu z vojny nastoupil v roce 1950 do podniku ČKD Slaný, v němž pracoval, zprvu jako konstruktér, až do roku 1991 a prošel zde řadou funkcí. Aktivní boxerskou kariéru ukončil v roce 1954. V letech 1991 až 2005 ho Slaňáci mohli nejčastěji spatřit na městském tržišti ve Slaném, kde šéfoval.

Bohumil Aldorf má 2 sestry, Jitku, která je o 2 roky mladší, a Dášu, které je nyní 78 let. S Ludmilou, manželkou z prvního manželství má 2 děti, Ludmilu (58), zdravotní sestru, a Libora (53), který je podnikatelem.

Téměř celý život strávil v uniformě

Tatínek, též Bohumil Aldorf (1897 – 1979), pocházel z Hradištka u Poděbrad a téměř celý život byl vojákem. Vzhledem k tomu, že v jeho čtyřech letech mu umřel táta, měl poměrně krušné dětství a vychováván byl prakticky jen jeho staršími sestrami. Když se vyučil kovářem, byla rozpoutána I. světová válka, a tak musel narukovat. Po bojích na italské frontě se oženil a hned se přihlásil do československé armády. Pochopitelně, že jako voják často putoval po zemi české a jeho rodina, včetně malého Bohumila, s ním. Nejprve působil u Opavy, odkud byl přeložen do Českých Budějovic a odtud se jeho rodina vystěhovala do Josefova u Jaroměře. Nakonec se Aldorfovi ocitli ve Slaném. Protože byl vášnivým rybářem, který městské hemžení zrovna nemiloval, snažil se vždy sehnat domek mimo město, s velkou zahrádkou a co nejblíže rybnaté řeky. Mimo pobytu v Josefově, kde Aldorfovi bydleli hned vedle kasáren, se mu to vždy povedlo.

Po obsazení Československa fašisty byl Bohumil Aldorf starší povolán k vládnímu vojsku, jehož příslušníci byli nejčastěji pověřováni hlídáním železničních tratí. Bohumilův táta byl často nasazován na hlídání kralupské nádraží. Po okupaci se Bohumil Aldorf starší opět vrátil do československé armády. „Jinak můj táta byl bezvadný chlap, který se o rodinu opravdu svědomitě staral. Byl to skutečně fešný chlap, na něhož se ženské lepily jak mucholapku, a občas měl i nějakou babu a maminka na něj vždycky hrozně žárlila. Nás vychovával rázně a vůbec se s námi nepáral – byl sice přísný, ale ke všem spravedlivý,“ říká dnes o svém tátovi bývalý úspěšný reprezentant Čech v boxu.

Zápasil i s Frištenským

Táta Bohumila Aldorfa svého syna v podstatě přivedl k boxu. Byl to vysoký, svalnatý muž, který budil respekt okolí. Proto není divu, že jako vyučený kovář bušil nejen do kovadliny, ale v zápasnickém ringu i do svých soků. Při různých exhibičních zápasech byl častým soupeřem slavného zápasníka Frištenského a rovněž vystupoval v cirkusech a na poutích. Exhibice zápasníků na poutích byly v té době velice žádané.

Jeho maminka byla velmi pobožná

Maminka Bohumila Aldorfa, Augustina, roz. Perličková (1904 – 1988), se vyučila v Německu, u své nejstarší sestry Mici Beckerové, kadeřnicí a vrátila se do Čech, kde se posléze provdala za Bohumila Aldorfa. Své kadeřnické umění však nemohla plně rozvinout, protože byla doma zaměstnána výchovou dětí a kadeřnickou profesi vykonávala jen příležitostně. Téměř každý pátek a každou sobotu chodili k Aldorfům kolegové tatínka - vojáci s manželkami, na návštěvy a Augustina chotím vojáků vždycky vylepšovala účes ondulacemi. O své děti, včetně malého Bohumila, se starala vzorně a snažila se je vést ke katolické víře. Byla totiž velmi pobožná.

Pěstičkami se ještě neoháněl

Bohumil Aldorf se narodil v roce 1925 v Kylešovicích u Opavy. V předškolním věku působil svým rodičům jen obvyklé potíže. Jinak byl velmi klidný, a protože se neoháněl ani pěstičkami, nikdo by tenkrát neřekl, že se z něho později stane špičkový český boxer. A když trochu odrostl a stále vyhlížel jako poměrně malé, subtilní dítko, kariéru trojnásobného Mistra Čech v boxu by mu předpověděl jenom blázen…

Ministrování ho celkem bavilo

Malý Bohumil byl maminkou veden k víře, stejně tak, jako jeho mladší sestry. Důležité pro Bohumila bylo to, že jeho maminka mu katolickou víru nějak nevnucovala, ale spíše se ho různými příklady snažila přesvědčit o správnosti takového smýšlení. O to větší radost udělal Bohumil mamince poté, když se místnímu panu faráři uvolil, že mu půjde ministrovat. I když před oltář poprvé vstoupil s nemalými obavami, aby svou „misi“ nepokazil, brzo setřásl trému a obvyklou ceremonii zvládl celkem bez většího zaváhání. Při následných mších již z něho čišelo značné sebevědomí.

První prachy si vydělal sbíráním míčků

Prvně přičichl k nějakému sportu v Josefově, odkud s jeho kamarády vyrážel do nedaleké Jaroměře, kde tehdy působil poměrně velký tenisový klub. Proč sportovně nadaného kluka, jehož táta inspiroval spíše k zápasnické kariéře, v raném mládí přitahovaly tenisové kurty? Mimo fotbalového hřiště v Jaroměři a ani v širokém okolí se totiž jiné sportoviště nenacházelo. A navíc malý Bohumil byl za své sportovní aktivity, které představovaly sbírání zatoulaných tenisových míčků, odměňován, což tehdy ještě nebylo zvykem, přestože v tomto případě se jednalo jen o pár korun.

Občas se netrefil

To, že výše zmíněné ostřejší metody výchovy Bohumila Aldorfa staršího, byly na místě, dokládá jedno z přiznání jeho syna: „Když jsem byl ještě docela malý prcek, mojí oblíbenou činností byla střelba z flinty a mým nejoblíbenějším cílem slepice na našem dvorku. A protože jsem vždycky chtěl být excelentním střelcem, pro něhož poměrně velký a pomalu se pohybující terč nebyl žádnou výzvou, trefoval jsem se slepicím mezi hrabavé prsty. No, někdy jsem se netrefil… Když jsem jednou zjistil, že zřejmě ,zatoulaná‘ kulka způsobila úhyn slepice, tušil jsem, že táta mi nebude určitě děkovat. Jeho zloba však předčila všechny mé neblahé předtuchy – zadek jsem měl přezkou, kterou nosili tehdejší vojáci přes prsa, pěkně rozsekanej. I stehna. Byl to prostě excelentní výprask, který, musím dnes přiznat, jsem si asi zasloužil.“

Libor Pošta
08. 11. 2009, 14:36

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.