• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Ivo Rubík (slánský starosta) - 1.část:
Několikrát se málem udusil

Budoucí starosta Slaného v náručí své matky.

Současného starostu Slaného a také biologa, RNDr. Iva Rubíka (47), který je od roku 1998 prvním mužem královského města, znají asi všichni jeho obyvatelé, a i díky našim novinám zřejmě sledují kroky, počínání, důležitá rozhodnutí osobnosti, která ve Slaném během svého již devítiletého působení zanechala nesmazatelnou stopu. Vědí ale, jaký byl, jak si vedl v době svého nejútlejšího mládí, v klukovských letech, nebo jako student? A kdo byli jeho předci a co dokázali? To všechno se nyní dozvíte v našem novém seriálu, ve které vám kromě slánského starosty představíme i další významné či jinak zajímavé osobnosti Slánska.

Jeho otec psal oběma rukama zároveň

Předkové Iva Rubíka byli jak z linie jeho otce, tak matky, poměrně významní a úspěšní lidé.

Jeho otec, Ing. Otakar Rubík, odborný pracovník na ČVUT (nar.1929 v Praze), byl u studentů „techniky“ známý především svou neobvyklou a až nepochopitelnou schopností. Dokázal totiž dělat několik věcí najednou. Například vykládat učivo, pravou a současně levou rukou psát na tabuli, a dokonce každou něco jiného. Ale Ivo Rubík si svého táty, bohužel, moc neužil, protože Otakar Rubík zemřel v pouhých 49 letech na selhání ledvin. Se zdravotními problémy se v tomto směru setkával již od svých klukovských let, kdy utrpěl vážný úraz poté, co spadl z kola pod tažné pivovarské koně, kteří se splašili a jeden z nich mu prošlápl břicho. Ivo Rubík k tomu poznamenal: „Asi kvůli této nehodě mně rodiče stále nechtěli koupit kolo. Strašně se báli. Takže já jsem jezdil na kole dost pokoutně, a to od svých deseti let. Své první kolo jsem dostal až od svého tchána, když už jsem byl ženatý. Na vysněného Favorita tenkrát ve Slaném vystál několikahodinovou frontu a toto kolo mám dodnes.“

Těžký úraz však u Otakara Rubíka způsobil vážné následky. Mladý Otakar přišel nejen o dvě třetiny jater, ale potýkal se i s dalšími zdravotními problémy. To ho však neodradilo od dalších aktivit – byl spoluzakladatelem TISu, Svazu pro ochranu přírody a krajiny a kromě jiného např. vyměřoval hranice CHKO Šumava.

Matčina rodina se přátelila s Janem Masarykem

Rubíkova matka, Charlotta, roz. Leiská, úřednice (nar. 1933 v Košicích), vystudovala konzervatoř ve hře na klavír a určitou dobu se živila vyučováním této hře. Při něm se seznámila s otcem Iva Rubíka, který byl jejím žákem. Charlotta byla klíčovou osobou TISu, neboť pro tento svaz zajišťovala veškerou administrativu a spolu s rodinou i korespondenci s jeho 15 tisíci členy. Jinak matka Iva pochází z vlivné rodiny architektů z dob Rakouska-Uherska a 1. republiky, která patřila mezi širší okruh přátel Jana Masaryka.

Dodnes ji říkají Špunt

Ivo Rubík má jednoho sourozence – sestru Charlottu Kurcovou, která je o 4 roky mladší a je ředitelkou MŠ a ZŠ v Teplýšovicích. „Vycházeli jsme spolu vždy výborně. Jako starší sourozenec jsem ji měl často na starosti. A musel jsem ji ochraňovat. Od dětství měla přezdívku Špunt, která ji vydržela až do dospělosti. Je na ni zvyklá. Říkali ji tak ve skautském oddíle, u koní i na vysoké,“ prozradil nám o své sestře starosta Slaného.

Dědeček vystavěl plavecký bazén v Podolí

Dědeček z otcovy strany, Otakar Rubík (nar. 1884 v Pelhřimově), který byl vrchním kancelářským oficiálem Orientálního ústavu Akademie věd a rázovitou osobností pražské čtvrti Haunspaulka, nasměroval zájem Iva Rubíka o cizí kultury a země, zejména asijské, a měl na něj v jeho dětských letech zásadní vliv.

Dědeček z matčiny strany, Otakar Leiský (nar. 1898 v Pardubicích), byl významným stavitelem, který například vystavěl plavecký bazén v Podolí, ale i mnoho významných staveb v Prešově, Košicích a zvláště pak v Pardubicích.

Až do její vraždy si spolu psali

Ze širšího příbuzenstva se Ivu Rubíkovi nesmazatelně zapsal do paměti jeho strýc Otakar Leiský - Ralf, který byl zakládajícím členem TISu, zakladatelem Hucul klubu (zachránil huculy před vyhynutím), významným zoologem, přírodovědcem, cestovatelem a zakladatelem oddílu Stopaři. Mezi jeho velké přátele patřila i Joy Adamsonová, autorka známé knihy a filmu Příběh lvice Elsy, s kterou si až do její vraždy psali.

Švagr jeho dědečka z matčiny strany, Ladislav Seifert, byl žákem Aloise Jiráska v Litomyšli.

Další švagr ze stejné větve, Josef Novotný, byl příbuzný Zdeňka Wirtha, slovutného historika, který mimo jiné významně přispěl k průzkumu kostela sv. Gotharda ve Slaném.

Švagr jeho pradědečka z matčiny strany, Vladimír Suchan, byl významný diplomat Československa, který přivedl svého přítele, Jana Masaryka, do rodiny. Jinak veškeré, asi 50členné příbuzenstvo ze strany otce Ivo Rubík nazývá „Klan rodiny Rubíků“.

Podle TISu mu dali jméno Ivo

Ivo Rubík se narodil 15. 4. 1959 v Praze, a vzhledem ke své váze 4,65 kg a výšce 56 cm byl neskutečným pořízkem. Rodiče mu dali jméno Ivo a nevybrali ho náhodou: „Jméno Ivo pochází ze starogermánského iwa, což znamená tis, tisový luk, bojovník třímající tisový luk. A protože moji rodiče patřili k zakládajícím členům nejstarší nevládní ekologické organizace TIS, bylo jméno na světě,“ vysvětlil mně slánský starosta.

Šmátám do cekaláře

V jeho útlém věku, v počátku jeho mluvy, nevyslovoval některá slova se vší „precizností“ – trošku je komolil. A tak u Rubíků byl občas potřebný jeho věrný překladatel – děda. Ten věděl, že když Ivo řekl „šmátám do cekaláře“, tak určitě „chvátá do kanceláře“. Nebo když by složil větu, že „potvorou tosíka ararátce je toníček“, znamenalo to, že „potravou kosíka na zahrádce je i koníček“. Ovšem to, jak říkal svým nejoblíbenějším hračkám, což byl plyšový oslík a malý medvěd, které „utahal“ až do jejich rozpadu a bez nichž odmítal jít spát, jsme z dědova slovníčku nevyčetli.

Ale za pár let byla jeho výslovnost už na velmi slušné úrovni. Ještě před nástupem na ZŠ uměl číst, trochu psát a v pohodě si spočítal vše, co bylo do deseti.

Nechtěl zdravit

Jeho nejrannější mládí precizně zmapoval jeho děda, Otakar Rubík, ve své soukromé kronice. Již jeho úvodní „přikázání“ malému Ivovi nepotřebují žádné další komentáře: „Buď z tebe dobrý a poctivý člověk! Važ si a miluj své rodiče, neb oni se budou o Tebe všemožně starati, aby z Tebe vyrostl statný junák k prospěchu naší drahé vlasti!“ Z jeho kroniky jsem mimo mnoha zajímavých postřehů dědy vyčetl například i to, že malý Ivo měl problémy ze zdravením: „Všechny nás mrzelo, že neumí pozdravit, když někam přijde. Stále a stále mu to všichni domlouváme, ale není to nic platné. Hloupý není a chytrý a inteligentní je natolik, že by se to už jednou měl naučit. Vzal jsem ho několikrát na paškál a ukazoval jsem mu to názorně, jak si má počínat… Správně! Tak se to dělá! Když to budeš takhle dělat stále, budou tě mít lidé rádi… Při příští návštěvě byl první u dveří s rozzářenýma očima a … ,nepozdravil‘. A nepozdraví ani teď, když už chodí do školy… Ale to nic, to se časem podá. Ivo bude slušný a zdvořilý člověk.“

Ve čtyřech letech pronesl památnou větu

V jeho čtyřech letech se dočkal svého prvního a jak se později ukázalo, i posledního sourozence – sestřičky Charlotty. Ještě před jejím narozením pronesl památnou větu, kterou děda, když ustal jeho hurónský smích, též zaznamenal do své kroničky: „Teď budeme mít bratříčka nebo sestřičku, nebo Mimino, a já se musím o něj starat. Musím ho vozit, krmit, hrát si s ním, vozit ho do jeslí, a budu mít plno starostí. A na mě se rodiče vys…“ 

V dětství trpěl závažnou nemocí

Jako malý kluk byl často nemocen a kromě černého kašle prodělal všechny tehdy typické dětské nemoci. A několikrát mu šlo i o život: „Do sedmi let jsem trpěl tzv. pseudokrupem, velmi nepříjemnou nemocí. Několikrát jsem se málem udusil a jednou mne už našli modrého při nečekaném záchvatu,“ řekl ke svým vážným zdravotním problémům v dětství současný starosta.

Jaký byl Ivo Rubík školák a za jaký svůj největší hřích se dodnes stydí? To se dozvíte v příštím čísle Slánských listů.

Libor Pošta
13. 03. 2007, 16:03

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.