Nejezdím, je to překážka?

Na koni jsem seděla jen párkrát v životě. Bylo to na pouti, kde byli zavření do kulaté ohrady a jako stroje vozili jedno dítě za druhým. Tenkrát jsem to s nadšením vítala, protože to byla jediná možnost, kdy se dotknout koňské hřívy, ale dneska už bych za to trestala...

Často si představuji, jaké by to bylo, kdybych se na svět alespoň chvíli koukala tím nejkrásnějším z pohledů, tedy pohledu z koňského sedla. Romanticky si představuji jízdu tryskem po rozlehlé louce, kdy si mi vítr hraje s vlasy a mě pomalu opouští všechny starosti... Jsme jedno tělo, jedna mysl...  Pojí nás jedna touha po svobodě...

Jako malá jsem přečetla nesčetně mnoho knih o koních a jejich majitelkách a i teď mají své místo v polovině mé knihovny, i když po nich už pár let nikdo nesáhl. Koně jsou dobrými kamarády, jsou někdo jako lidský přítel, akorát mají tu občasnou výhodu, že při vhodných situacích mlčí...

Dlouhá léta jsem toužila po tom, jezdit na koni a možná mít časem i svého vlastního. Byla jsem čestnou členkyní Pony clubu a doslova jsem ,, žrala " všechno, co jsem si kde přečetla. Až nedávno mi ale došlo, že mít koně je velká zodpovědnost a finančně je to mnohem náročnější než mít psa nebo kočku...

Mou cenou útěchy se stal irský vlkodav Baruška... Takový pejsek, který když si stoupl na zadní byl o dvě hlavy větší, než já...

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283