Moje prvni vyjižďka

Jmenuji se Lucka. Bydlím na malé rodinné farmě.Z toho plyne, že máme doma hodně zvířat a zvířátek . Všechna zvířátka mám hrozně ráda a úplně nejraději mám svého koně Báru. Bára je Český teplokrevník, je jí 6 let a má krásnou kaštanovou barvu.Toto plemeno dříve využívali vojáci jako dopravní prostředek. Dnes je hodně využíváno pro vyjížďky ve volném čase. Není to závodní plemeno, neúčastní se soutěží jako Velká Pardubická, ale účastní se místních koňských soutěží, jako je např. Hubert. Toto plemeno má velmi mírnou a milou povahu, nevýhodou však je jejich tvrdohlavost. Báru jsem dostala před rokem  k narozeninám. Přivezli jsme si ji z Moravy. U bývalé majitelky absolvovala základní výcvik a zúčastnila se několika soutěží. Na jedné z nich vyhrála titul nejkrásnější  kůň soutěže. Je to dáma s velkým “D“. Je opravdu překrásná. Ihned potom co se u nás zabydlela jsem ji začala trénovat. Koně nejsou moc učenliví a proto je třeba trpělivosti a častého opakování. Právě proto, že bydlíme na statku jsou zde ideální podmínky pro trénink koní. Koně mají na zahradě velký výběh,  který se skládá z pastviny, kruhovky a jízdárny. Kruhovka je kruhová ohrada ve které se cvičí koně tak, že jsou na dlouhé oprati a trenér s nimi pracuje. Naproti tomu jízdárna je místo, kde jezdec na koni sedí a tímto způsobem se cvičí. V jízdárně jsou různé překážky, které se kůň učí překonávat a trénují se zde i různé druhy chůze. S Bárou jsme začali trénovat jako první rychlý klus. Ze začátku nám to moc nešlo, protože byla nervózní z nového prostředí. Velmi rychle si na mne zvykla a proto nám šlo trénování mnohem lépe. Po týdnu tréninku jsem  byla přesvědčená,  že jsme si na sebe dostatečně zvykli a že mohu vzít Báru na vyjížďku. Je všeobecně známo, že vzít koně poprvé ven na vyjížďku je velké riziko. Protože jsem si toho byla vědoma, poprosila jsem maminku, aby mne na vyjížďce doprovodila. Maminka má svého koně Hanýska. Hanýsek je Arabský plnokrevník bílé barvy. Osedlali jsme tedy společně koně a vyrazili na vyjížďku po přilehlém okolí. Pro obě z nás, tedy mne i Báru to byla velká premiéra. Pro Báru v novém prostředí a pro mne jako pro jezdce. Předtím jsem seděla na koni jen několikrát. Na začátku cesty jsme šli mírným krokem  a protože vše probíhalo hladce maminka  navrhla vyzkoušet mírný klus. Mírný klus je náročnější, protože jezdec při něm musí vysedávat . Protože jsem neměla mnoho jezdeckých zkušeností bylo to opravdu náročné. Ale zvládla jsem to. Celá vyjížďka probíhala celkem normálně. Na zpáteční cestě jsme se rozhodli vyzkoušet ještě rychlí cval. Protože se koně těšili domů běželi jako o závod. Nešli zastavit. V tu chvíli jsme cválali do zatáčky před horizontem. V té samé chvíli se v zatáčce objevila skupinka lidí s dětmi, které křičeli. Bára se lekla a  uskočila stranou. Já jsem se také lekla a to tak, že by se ve mně krve nedořezal. Ztratila jsem nad Bárou kontrolu a spadla jsem. Bohužel tak nešťastně, že jsem spadla na strom. Měla jsem štěstí v neštěstí a nic kromě modřin se mi nestalo. Bára se instinktivně držela u mámina koně Hanýska, takže jsme ji nemuseli hledat po polích. Po té co jsem se zvedla a překonala první šok opět jsem na Báru nasedla a pomalým krokem jsme  došly s maminkou domů. I přesto, že moje první vyjížďka nebyla zrovna úspěšná, jezdím stále a čím dál tím raději. Občas se stane, že spadnu, ale člověk si časem “zvykne“. Není krásnější pocit než pozorovat svět z koňského hřbetu.

Dnes má svátek Emílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3284