Skončilo to a znovu začalo
Smutně čekám a pár kapek slz padne na můj mobil. ,,Proč nepíšeš Péťo?Fidorko už se na tebe těším, ale kdy se za tebou zas budu moci zastavit, kdy tě budu moct pohladit, vyhřebelcovat, vykydat ti a projet se na tobě?." Lámu si hlavu jestli ještě někdy nepíše. Uběhl sice jen týden, ale mě to přijde jako věčnost. Pozoruji Fidorku jen z dálky. Uběhlo 14 dní,3 týdny a přišel den, který se stal tím nejhorším dnem v celém mém životě. Vstanu do školy a tam byla sranda. Běžím na autobus...Vejdu do domu,položím aktovku a sednu na postel. ,,Achjo už se jen převléknu a musím se kouknout na mobil, třeba napsala!" Podívám se tedy na mobil a tam přijata jedna sms. Zpráva byla delší, ale povím to jen ve zkratce ,,Fidorka nám umřela" Dočtu poslední řádek a dostanu snad největší záchvat, který se u mě ještě nikdy nestavil. Táta vyběhne do pokojíčku a zeptá se co se stalo. Skoro nemůžu mluvit, ale vykoktám: ,,Fidorka umřela". Nikdo mě nechápal. Nikdo nevěděl co to je, když mi umřel nejlepší přítel. Nevěděli snad, že pro mě byla jako sestra?. Píšu sms své kamarádce, která Fidorku měla též ráda. Nic netušící za mnou přišla. Nedokázala jsem ji něžně říci, že Fido není mezi námi a tak místo toho na ní vykřiknu: ,,Fidorka je mrtvá!" Svalím se na zem a ona mě následuje. Pláču celý den, bolí mě již hlava, ale nejde to zastavit. Pláču pro svou největší lásku. K nikomu jsem necítila to co k ní. Po měsíci jdu do statku znovu. Je tam nová ponička Jess. Začala jsem jezdit na ní a moc si ji oblíbila, ale na Fidorku jsem stále nezapomněla. Naučila jsem se spoustu nového, ale i to skončilo naší hloupostí. Chtěla jsem se vším skončit. Strhat plákaty koní ze stěn a už se jen snažit nepodívat se na jediného koně, který by mi to připomněl. Každý den se mi o tom zádavalo. Uvědomila jsem si jak koně miluju a že to nesmím vzdát. Našly jsme si s kamarádkou koně na Smečně a tam teď jezdíme. Koně jsou super a učím se tam spoustu věcem, kterým jsem se ve Studeněvsi nenaučila. Mám to tam ráda a doufám, že to už neztratím, protože to by byla rána přes kterou bych se už asi nepřenesla. Začalo to všechno znovu a tak doufám, že to i stejně nedopadne.
Fotografie:
Já a Jess
Kateřina Cibulková, 2.ZŠ Slaný, 9. ročník
16. 11. 2009, 22:00
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 4. Čtenáři celkem udělili:
20 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.