Sandra, moje milovaná.

Když jsem byla malá a poprvé jsem si hladila koně, mohly mi být tak tři roky. Postupně jsem stárla a začínala chápat, že oni jsou to, co mě bude celý život doprovázet.

Do dnešního dne jsem si jistá, že jsem si vybrala správně. Nebyl snad den, kdy bych radostně neběžela zahradou k plotu a nekochala se jejich inteligencí a krásou.

Když jsem se nedávno o tom bavila s kamarádkou, začala jsem si uvědomovat proč je mám vlastně tolik ráda, uvědomila jsem si proč mi jsou tak vzácní. Je to právě pro to, že koním nevadí to, jak člověk vypadá, jak se obléká, nevadí jim jací jste.(Pokud jim ovšem neubližujete). Člověk se jim může vyspovídat a oni jakožto inteligentní tvorové nikomu nic nepoví. Když je člověku špatně obejmou ho nejen svým tělem, ale i srdcem, které je opravdu veliké a plné lásky. Nemohou zašeptat sladká slůvka, ale mohou tiše zařehtat a funět teplý vzduch z jejich jemného chřípí do našich vlasů.

Ježdění je moc těžká věc, ale nikdo a nic mi nedokáže vynahradit ten pocit, že je člověk sladěn a spojen s koněm. Překonávat zemskou přitažlivost, jenom tak roztáhnout ruce a nechat se vézt koněm - to je neuvěřitelný pocit, který zažije jen málo kdo. Ono totiž splynout s koněm není věc, kterou se naučíte za den, či dokonce za hodinu, trvá to roky a jen s koněm, který vám věří se to jednou podaří. Většinou lidé dělají chyby, že nevěří koni, tito lidé tenhle pocit nezažijí.

Už tomu budou pomalu dva roky co jsem ztratila svého nejlepšího koňského kamaráda, spíše koňskou kamarádku Fidorku. Vím, že každý rok v ten stejný den 2.5. budu vždy chodit v černém, už jen pro to, aby věděla co pro mne znamenala. Jsem blázen? Možná, ale ať si říká každý co chce, já se jich nevzdám. Od doby co mě opustila jsem u koní neměla moc štěstí. Všechno jsem pokazila, jediné co jsem mohla udělat, bylo utápět se ve vzpomínkách. Každým krokem mě doprovázela její krása, její obrovské srdíčko.

Už jsem to chtěla vzdát, s její smrtí jsem se stále nemohla smířit. Konečne se na mě opět usmálo štěstí, řeklo ,,Neboj teď tu s Tebou chvilku budu!" Objalo mne a zatím mě nepustilo. Našla jsem koníka, který je mi nyní oporou, koníka, který se snaží nahradit zamřelého přítele.

Další krásná ryzka, která nese jméno Sandra. Je jí kolem 12 let a neměla vůbec krásné dětství. Ano, k lidem je nedůvěřivá, občas se ohání, ale je šikovná a snaží se. S ní jsem znovu poznala co znamená láska ke zvířatům. Už dlouhou dobu potřebovala, aby ji měl někdo rád. Já to potřebovala stejně. Už jsme se našli a já ji plně důvěřuji, vždy mě moc mrzí, když si ji na trénink zamluví někdo jiný, ale stejně jsem ráda, když si ji mohu pohladit, být s ní a mít ten hřejivý pocit u srdíčka, které vždy buší jako o závod. Ona je naslouchavá, ona je dokonalost. Fidorka se nevrátí, ale ona mi ji nahrazuje. Být s ní venku je něco neuvěřitelného, pročistím si hlavu a užiju si spoustu adrenalinu a zábavy. To ke koním prostě patří a já bych je opravdu za nic na světě nevyměnila, ani o to nejevím zájem. Jestli mě to někdy omrzí budu stát s otevřenou pusou, protože co pro mne znamenají teď, to je nepopsatelné.

Teď si asi někdo bude říkat, že tu píšu naprosté hlouposti, ale já jen vyjadřuji své city a pocity. Chtěla bych, aby mě jednou všichni chápali a neodsuzovali, ale kdo nezažije, jen s těží se mu to chápe.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283