Mé první setkání s koňmi

Jednoho prázdninového dne jsem se vydala na nově vzniklý ranč, kde jsem se poprvé setkala s koňmi úplně zblízka. Ten den jsem se do koní zamilovala. Od našeho setkání s Bony, Luckou a Bleskem, tak se jmenovali koně, které jsem poznala, jsem začala ranč pravidelně každý víkend navštěvovat a  jezdit na nich. Nejdříve jsem jezdila  krokem s tím, že koně vodil doprovod, později jsem začala jezdit sama. Myslím, že jsem se pomalu zdokonalovala a zlepšovala. Začátkem školního roku jsem se od své kamarádky dozvěděla o možnosti výcviku jízdy na koních v Drchkově. Byla jsem ohromně nadšena. Hned jsem se přihlásila a začala výuka.  Jezdila jsem až do té doby, než napadl sníh. V létě jsem  zase chodila na ranč. Jedno srpnové odpoledne jsme šly s kamarádkou opět jezdit a napadlo nás, že pojedeme bez sedel. Jak to dopadlo? Tvrdě! Spadly jsme a koně utekli. Běžely jsme za nimi, ale nechytily jsme je.  Měly jsme nahnáno, naštěstí si po chvilce "dali říct", zastavili a nám se je podařilo zavřít do ohrady.  Nakonec vše dobře dopadlo. Ještě dnes, když si na to vzpomeneme, tak se smějeme, ale tehdy nám do smíchu moc nebylo. I po této nehodě jsme dále jezdily, třeba i cvalem, a bylo to super. Na sedla jsme už nikdy nezapomněly. V současné době už v Drchkově nejezdím,  ale ve Zlonicích si o velké prázdniny na koně udělám čas vždycky. Koně jsou hezká a dobrá zvířata.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283