Sportuji co to jde!

  Jak jsem již jednou psala. Nejsem moc sportovně založená. Nejsem žádný talent, ale když se snažím dokážu udělat spoustu věcí, ve které jsem ani nedoufala. 

Když jsem začala gymnastikou, vypadalo to, že mám nějaký sport, který by mne mohl bavit. Třeba by mi to i šlo. Jsem začátečník, to nemůžu být dobrá, ale když jsem šla na závody, které pro mne nedopadly dobře, smutně jsem s tím skončila.

  Dobře tak gymnastika není pro mne. Zkusím jezdit na kole a na kolečkových bruslích. Opět jsem měla pocit, že jsem objevila sport pro sebe. Zápaleně jsem každý den jezdila. O prázdninách se mnou jezdíval děda okolo rybníků do Slaného na nádraží, kde jsme si dali pití z automatu. Překonávala jsem vzdálenosti, ale nastala zima a sněhu bylo plno. Znovu jsem pokrčila rameny a hloupě to vzdala. Když nemůžu jezdit přes zimu, nebudu se tomu přeci věnovat pořád.

O míčových hrách ani nemluvím. Třeba fotbal mne bavil, ale říkám si, že ani ten se pro mne nehodí. Co jsem tedy měla dělat? Už jsem nevěděla kde mám hledat. U sportu jsem tedy zůstala jen při hodině tělesné výchovy.

    Jenže mne něco scházelo. Celý den sedět u počítače, nechodit ven a nemít žádný kroužek jako ostatní. Litovala jsem,ale když mne napadlo, že bych se mohla zkusit věnovat jízdě na koni, ulevilo se mi. Je to těžký sport, se živým nástrojem, kde bych mohla být dlouhou dobu, kde bych mohla vyzkoušet co ve mne je. Tentokrát mne to nezklamalo. Ježdění jsem si našla a ačkoliv jsem na tom pořád dost špatně, vím, že to je to, co jsem hledala. U toho už chci zůstat! Třeba se ve mne ten talent jednou objeví.

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%