Tančím, abych žila
Vůbec nevím, kde jsem se tam vzala, ale prostě jsem tam stála. Ve velkém sále v hotelu Atlas, který už teď patří tak trochu minulosti. Holčička s vlásky stříženýma na hříbečka s krátkou sukýnkou, fialovými punčocháči a nechápavým výrazem ve tváři. Ano, tak to všechno začalo...
Jako každá malá slečna, co tančila jsem začínala v Babu clubu Slaný, který tenkrát vedl Pavel Horák. Každý rok se probíralo to samé - základy všech latinsko-amerických tanců. Bylo nás tam poměrně hodně, ale během roku se to vždy zredukovalo na to ,, zdravé jádro" které tam chodilo několik let. Největším úspěchem v těchto letech bylo, když jsem mohla předvádět tance nově příchozím...
Když náš mistr začínal poznávat, že se nudím vzal mě do přípravek. Tam už to bylo o něčem jiném. Jako tanečního partnera mi přidělil svého syna. To byl pro mě docela šok, když jsem byla dlouhou dobu zvyklá tancovat sama. Ale zase jsem si připadala dospělejší a důležitější. Začínalo mi všechno vycházet. S tanečníkem nám to vyceméně klapalo a nikdo si nepřál nic jinýho, než abychom se po letech příprav dostavili na soutěž. Bohužel k žádné nikdy nedošlo.
Po sedmi letech jsem skončila. Naprosto zbytečně... Ano, litovala jsem toho a nikdy mě to nepřestalo mrzet. Až po třech letech pauzy jsem sebrala všechnu svou odvahu a dostavila se na trénink. Hodně věcí se tam změnilo. Nebyly už na takové úrovni jako tenkrát... Můj taneční partner měl jinou partnerku a já tam byla páté kolo u vozu. Jediné, co zůstalo stejné, byla hudba... Ty nádherné rytmy, které mě mohly vynést navrchol... Ty rytmy, které jsem tak milovala a stále miluji... Kroky... Taneční kroky nádherných tanečnic... V tu chvíli sem si uvědomila, že tanec byl celý můj život a já ho zahodila...
Dnes už tolik netančím. O kluky je nouze, prý si připadají méněcení. Občas se stavím na tréninku, zatancuji si s Pavlem a zkouším radit nováčkům... Chtěla bych teď spíše standartní tance, ale ani ty se netančí sólo, takže budu muset počkat, až se najde někdo, koho bude tanec bavit alespoň přinejmenším tak, jako mě...
Fotografie:
Standarty... Nádherné, elegantní... reprezentativní...
Ani tanec není levná záležitost...
Lada Dvořáková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
03. 02. 2010, 21:07
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 3. Čtenáři celkem udělili:
15 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.