• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

O zrození ulice Wilsonovy - 1.část:
Co předcházelo zrození ulice Wilsonovy

Vlevo výřez z císařského otisku z roku 1840, vpravo výřez ze současného plánu města.

K Wilsonově ulici mám vazby více jak srdečné, protože jsem se do ní v srpnu 1952 narodil. Tehdy se jmenovala ulice Jana Švermy nebo prostě Švermova. Prožil jsem tu první šestinedělí a ranné dětství u dědy a babičky Netušilových v čp.598. Tam jsme se později, v roce 1962, s rodiči a bratrem trvale přestěhovali. Prožil jsem tu krásné mládí, studentská léta prvních lásek a větší část svého zatímního „dospěláckého“ života.

Z Wilsonovy ulice, jsem ruku v ruce s dědou Janem podnikal také své první vycházky po Slaném a nasával od něho základní informace o historii města. A protože tu doposud žije větší část mé rodiny, často a rád se sem vracím.

Když jsem byl Olinkou Černušákovou a později i dalšími přáteli vyzván abych o Wilsonce, která se nyní zaslouženě těší zvláštní pozornosti slánské obce i veřejnosti, napsal, vrtěl jsem hlavou. Říkal jsem, že o ní už hezky publikoval pan doktor Přibyl u příležitosti výstavy ve Vlastivědném muzeu v roce 2003. Namítali však, že se jeho brožurka věnuje především architektuře a oni, že by chtěli víc. A tak jsem se nakonec, vědom si také svého dlouholetého závazku k této ulici, rozhodl psát.

Pojďme se tedy nyní společně podívat, co vlastně zrození této ulice předcházelo… Prvním větším impulsem k rozvoji města Slaného byla se vší pravděpodobností událost, datovaná k 8.září roku 1794. V ten významný den byla uzavřena smlouva mezi městem Slaný a smečenskou hraběnkou Marií Annou Clam Martinicovou, ve které bylo město, do té doby 156 let ponížené poddanstvím k smečenskému domu, z tohoto poddanství vymaněno a prohlášeno za město svobodné pod ochranou vrchnostenskou. Prvním ochranným pánem byl manžel hraběnky Marie Anny, Karel Josef Clam Martinic.

Vymanění z poddanství znamenalo velký, svobodný rozvoj slánských řemesel a obchodu a následně i změny dosavadního obrazu města. To se však zatím rozšiřovalo pouze v předměstí pražském, lounském a velvarském, zatímco předměstí jihozápadní, ve směru na Studeněves a Smečno zůstávalo stále jakousi hospodářskou výspou se stodolami, dvorci, polnostmi a zahradami. Byly zde také prosperující pískovcové lomy i když odtud vytěžený materiál sloužil především k výstavbě nových domů na zavezeném hradebním příkopu dnešní ulice Palackého na předměstí velvarském. Nejbližší známé opukové lomy, odkud se dovážel další stavební materiál, byly v pozdější ulici Na Sadech, směrem k nemocnici a v místech dnešního Penzionu u restaurace Na Střelnici.

Na levé straně tohoto předměstí z pohledu od města se vršil kopeček Lehňov, kde se podle sídla slánského kata říkalo od nepaměti Na katovně. Název Pod katovnou najdeme i na nejstarším slánském plánu cestmistra Jeřábka z roku 1838. Na tomto plánu je zřetelná předměstská zástavba proti tehdejší Fortenské bráně, ve směru k někdejšímu hostinci U jelena, zatímco zástavbu levé strany dnešní ulice Šultysovy zahajuje až stavení v místech restaurace Hamburk, na mapě o dva roky starší (1840) už označené jako zájezdní hostinec.

O tom, že tu stály převážně budovy hospodářské, stodoly a sýpky hovoří nejen statistiky některých zdejších požárů, ale například i vzpomínky mně zatím neznámého rodáka (snad Tomáše Rubeše), kde se k letům 1826 – 1832 mimo jiné uvádí: „V tomto městě byl purkmistrem, na něhož velmi dobře se pamatuji, Vincenc Šarf. Byl muž malý, tlustý a co mi při něm jako hochovi obzvláště bylo nápadno, byly jeho veliké oči a jeho červený nos. Měl pole s dvorcem na tom místě, na kterém nyní se nalézá dům doktora Karla Horlivého. Pokud se pamatuji vedla mu domácnost hospodyně, která byla hluchá.“

Kromě hezkých dobových drbů se z této zprávy dovídáme o Šarfově dvorci v místech domu JUDr.Karla Horlivého. O tomto domě víme, že je prvním nárožním domem pozdější ulice Nádražní (Wilsonovy) a ulice Pastýřské - domem čp.521.

Další zajímavé informace o rozvoji a růstu města přináší tentýž pamětník k roku 1858, kdy se vrátil z desetileté vojenské služby: „Město na svém celkovém rázu neztratilo ničeho. Pohřešoval jsem toliko Fortnu, která za mé nepřítomnosti byla zbořena a na místo níž nalézá se nyní volné místo v ulici. Život byl ve městě živější než před rokem 1848, což jest vysvětlitelno tím, že přibylo za tu dobu téměř 100 domů a téměř dva tisíce obyvatel. Ráz jeho byl dosud německý, avšak živěji a častěji mluvili na ulici česky také členové lepších rodin, kteří před rokem 1848 mluvili doma sice také česky, ale na ulici jen německy; nebo po česku i po německu současně.“

Asi nejzajímavějším konfrontačním dokladem pro naše vyprávění bude výřez z císařského povinného otisku stabilního katastru města Slaný z roku 1840. Pro lepší orientaci jej přikládám spolu s výřezem ze současného plánu města, abychom mohli i v dalších pokračováních tohoto vyprávění srovnávat zrození a postupný vývoj ulice Nádražní, později zvané Wilsonova.

Základním orientačním bodem je křižovatka u Grandu v pravém horním rohu. Ulice Benešova a Šultysova, které se na obou plánech shodují, měly ve druhé polovině 19.století společný název – ulice Špitální. Snad proto, že dnešní ulice Šultysova vede skutečně ke Brodu, naproti němuž stával špitál sv.Vavřince, v té době ještě funkční. Svůj půdorys si zachovala také ulice Pastýřská, zatímco dnešní ulice Brožovského byla tehdy pouze polní cestou, vedoucí mezi zahradami a volnými parcelami a spojující Třebízského, tehdy Lounskou silnici, s křižovatkou polních cest vedoucích ke Studeněvsi a Smečnu. Jenom krátký úsek této cesty, od středu výřezu směrem vlevo, naznačuje budoucí Wilsonku. Komunikace v pravém dolním rohu plánu z roku 1840 se příhodně jmenovala Ve stodolách a tento název si podržela až do demolic celé velké části tohoto předměstí ve druhé polovině 20.století.

Úsek mezi dnešní křižovatkou ulic Benešovy, Pastýřské a Šultysovy a polní cestou kopírující ulici Brožovského nebyl průjezdný. Byl zastavěn několika domy a hospodářskými stavbami. Zajímavé je, že tu byla také hospoda, která se již před otevřením nové silnice nazývala Hostinec Na novém městě. Ale o tom zase příště.

Libor Dobner
01. 01. 2007, 09:38

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.