• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Město Slaný v hradbách - 1.část:
U bývalé Lounské brány

Lounská brána ve Slaném v kresbě J.Šembery z roku 1822.

Ve Slánských listech z let 1994 – 95 jsme si v několika dílném seriálu představili slánské náměstí a historii domů, stojících po jeho obvodu. Nebude od věci, když si nyní ve stručné vycházce představíme ulice a zástavbu vnitřního města – jinak řečeno města v hradbách.

Historické jádro města bylo obklopeno kamennými hradbami už někdy na přelomu 13. a 14. století, tedy v době, kdy bylo vysazeno na město královské. Dvojitý pás hradeb, doplněný baštami a vodními příkopy, přerušovaly na hlavních komunikacích brány Pražská, zvaná také Hradská nebo Podhradská, Lounská a Velvarská. Na jihozápadní straně pak stála ještě menší brána Fortna, původně určená jen pro pěší. Město v hradbách tak dostalo tvar zúženého pětiúhelníku se základnou na severozápadě a vrcholem na jihovýchodě, kde dnes říkáme U brodu.

Vedle náměstí, kde stály domy nejbohatších měšťanů, se pak další parcely jednotlivých měšťanských domů vyměřovaly podle ulic, které svým způsobem opisovaly uvnitř města celé pásmo hradeb. Vedle hlavního tahu, vedoucího přes náměstí, kterým byly dnešní ulice Vinařického a Husova, to byly ulice Kynského, Fričova, Štechova a Soukenická. V jižní části města v ústí ulic Štechovy a Soukenické tak vzniklo druhé slánské náměstí, zvané Kozí rynek nebo Kozí plácek, dnešní Komenského náměstí. Spojnicí mezi oběma slánskými rynky pak byla ulička Masnokrámská. Mimo uvedené ulice, patří k síti vnitřní městské komunikace ještě ulice Hanžburského, spojující ulice Soukenickou a Husovu, ulička Fortenská, přivádějící chodce od Fortny na Kozí ryneček a ulička V Ungeltě, původně soukromý průchod, vedoucí z náměstí do ulice Štechovy. Poslední uličkou vnitřního města, která vede z náměstí k Velvarské bráně je krátká ulice Velvarská, která byla později prodloužena přes zbořené předbraní k ústí předměstské Lázeňské ulice. S výjimkou ulice Soukenické se názvy ulic v průběhu doby jednou i vícekrát měnily.

Původní městské hradby byly podstatně opraveny nebo úplně znovu vystavěny po husitských válkách, v období let 1460 – 1472. Poslední větší oprava slánských hradeb byla provedena z nařízení císařovny Marie Terezie v roce 1778, těsně před začátkem prusko – rakouské války. Při stále se zdokonalující vojenské technice, přestávaly městské hradby plnit svoji obrannou funkci. Nebyly udržovány, chátraly a nakonec byly v letech 1835 - 1841 z větší části zbořeny. Jejich pozůstatky jsou dobře viditelné zejména v partii U brodu, na jižní straně města z pohledu od autobusového nádraží a části původního opevnění můžeme najít v areálu dvora okresního domu nebo na zahradách patřících k domům na severní straně náměstí, či v Palackého nebo v Kynského ulici.

Náš seriál začneme v místech kde stávala brána Lounská, tedy u ústí ulice Husovy do křižovatky u Grandu. Místo, kde brána stála dokumentuje dům čp.101 proti budově spořitelny, který byl postaven právě v místě vybourané brány. Sousední domy čp.557 a 100 ve směru ven z města, byly postaveny už před hradbami. Jedna z prvních zpráv o Lounské bráně se vztahuje k velikému požáru, který vypukl ve Slaném o výročním trhu v den sv. Pankráce – 10. května 1371. Požár zachvátil celé město, v té době plné trhovců a lidu z okolí. V panice, která v hrůze před ohněm prchajícím davu vznikla „forman jakýsi těžký vůz nákladní před Lounskou bránou zvrátil a východ z města na té straně znemožnil, bylo zde i v druhých branách veliké množství lidu se tlačícího udušeno, k smrti pošlapáno a poraněno“.

Po dobytí města sirotky v roce 1425 byla brána stejně jako ostatní hradby a brány hodně pobořena a znovu ji pak vystavěli až v klidných dobách poděbradských a vladislavských v letech 1460-72. Nová brána byla ale nízká a nevzhledná a proto se roku 1565 obec rozhodla vystavět věž brány vyšší a „kšaltovnější“. Uzavřeli tedy smlouvu s mistrem Pavlem, který postavil novou vysokou věž s vysokým jehlancovým krovem a s pěkným cimbuřím s věžičkami v rozích. V této podobě zůstala brána až do roku 1609, kdy byla doplněna orlojem a poplašným cimbálem.

Jiný tragický příběh, ve kterém svoji nešťastnou roli sehrála Lounská brána je z roku 1630. Současně s velkým jarmarkem se 23. září konala ve Slaném také veřejná poprava lupiče, vraha a žháře Petra Kopřivy. Lid se při návratu z předměstského popraviště nahromadil v Lounské bráně a na dlouhou dobu ji úplně ucpal. V té velké tlačenici se splašil kůň urozeného pána Viléma Ražického z Vchynic a Tetova na Kutrovicích a svého jezdce shodil. Dav lidí a jezdců vstávajícího pána porazil a pošlapal tak, že třetí den umřel. Tuto událost popsal v romantické povídce Ušlapán Václav Beneš Třebízský.

Při požáru 16. září 1634 lehla brána spolu s dalšími 196 domy ve městě popelem a vzhledem k těžkým válečným dobám byla opravena jen provizorně. Po dalším velkém požáru, který postihl město v roce 1795, byl na bránu přenesen z vyhořelé radniční věže částečně poškozený orloj. Brána pak byla znovu opravena, jak je zřejmé z lavírované kresby Josefa Šembery z roku 1822. Jenže to už její historie pomalu končila. Dne 25. května 1835 začali bránu bourat a byla srovnána se zemí.

Lidová pověst vyprávěla o třech stříbrných sochách andělů, které měly být v místech brány před třicetiletou válkou zakopány. Při kopání základů původní budovy spořitelny, ale nic nalezeno nebylo. Podle jiné pověsti zakopali v dávných dobách slánští měšťané klíč od brány, aby se nedostal do rukou nepřátel, na parcele č.71 v Trpoměchách. Klíč tam byl v roce 1860 skutečně nalezen. Hodiny z Lounské brány byly prodány a umístěny na věži kostela v Tuchlovicích.

V místech dnešní spořitelny čp.99, za Lounskou bránou ve směru z města ven, stávaly dvě předměstské chalupy, Foukalovská a Arnoštovská, které po svém návratu z exilu v roce 1648 užíval slánský primas a kronikář Daniel Vepřek a po něm jeho dědici. Při velkém požáru v roce 1795 obě chalupy vyhořely. Opraveny byly jen provizorně a při první numeraci dostaly čp.150 a 151 na předměstí. Domek čp.151 užíval c.k.erár jako mýtní dům až do zboření brány (1835), kdy bylo mýto přeloženo za město k nynější sokolovně. Oba domky a parcelu po bráně koupil slánský mistr tesařský František Bošek, oba domy zbořil a postavil tu v roce 1838 od základů nový dům s nádvorní stavbou, který si i nadále podržel čísla 150 a 151. Po Boškovi se tu vystřídala celá řada dalších majitelů, povětšinou kupců a roku 1848 koupila dům obec. V roce 1854 sídlilo v domě c.k. četnictvo a od roku 1859 pracovala v zadním traktu domu první slánská knihtiskárna Františka Jeřábka, založená v roce 1807. Při posledním číslování (1869) byl celý dům přečíslován číslem popisným 99. V letech 1872 – 86 byl v tomto domě umístěn telegrafní úřad. V roce 1920 prodala obec dům čp.99 městské spořitelně, založené roku 1896, která zde sídlila až do března 1930, kdy byl dům do základů zbořen.

Nová budova městské spořitelny, postavená podle projektu slánského rodáka architekta Aloise Mezery, byla slavnostně otevřena 15.listopadu 1931. Sousoší Spořivosti na nároží spořitelny je z bohdaneckého pískovce a pochází z ateliéru akademického sochaře Václava Nejtka, stejně jako bronzový dvojreliéf nad hlavním vchodem a reliéf z kararského mramoru ve vestibulu.

Sousední dům, čp.98 byl postaven na ruinách středověkého domu Čapkovského a do dnešní podoby byl nově vystavěn majiteli Josefem Hampeisem a Jaroslavem Jozou v roce 1915.

Libor Dobner
06. 11. 2007, 13:39

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

fretka4322 - 28. 08. 2011, 14:22:11
Dobrý den.
Můžete mi sdělit odkud jste čerpal?
Předem děkuji.