• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

O vzkříšení české samostatnosti ve Slaném

Nejen Husovou třídou přicházely na náměstí průvody jásajícího lidu.

Publikovaný manifest císaře Karla ze dne 16.října k národům o sebeurčení jich v rámci Rakouské říše přišel pozdě. Uzavření míru vyčerpaného Bulharska se čtyřdohodou, separátní mír opuštěného Turecka, úspěchy našich legionářů na všech stranách, vítězný postup dohodových armád proti Německu, sympatie čtyřdohody – zvláště pak presidenta Wilsona, správně informovaného osvoboditelem naším, profesorem Masarykem – uspíšily obnovení naší samostatnosti. V cizině bylo již vše připraveno, čekalo se jen na vhodný okamžik. Ten nadešel kapitulací Rakouské armády na Piavě dne 28.října 1918, kdy vešel v život stát československý…

Den první – pondělí 28.října 1918

Brzy dopoledne dochází na telegrafní úřad depeše, že Rakousko nabídlo separátní mír, to znamená bezvýhradnou kapitulaci! Tahle zpráva se bleskem rozletěla Slaným. Práce ve všech v továrnách i dílnách byla zastavena. Odpoledne pak všechny vrstvy obyvatelstva i s vojskem v továrnách přiděleným, uspořádaly manifestační průvod městem. Sokolové v krojích s vlajkoslávou, vojáci s praporem červenobílým a dělníci s červeným nesli standarty s nápisem: Sláva české republice! Ať žije Wilson! Ať žije Masaryk! Z balkónu radnice promluvil k davu náměstek starosty MUDr.Karel Šupík, který sdělil zaručenou zprávu, že Rakousko – Uhersko kapitulovalo a dále pak přítomné nabádal ke klidu a pořádku, dokud nedojdou pokyny Národního výboru. Pak řečník provolal slávu svobodné republice příštího státu československého. Po něm mluvili zástupci slánského dělnictva. Za zpěvu národních písní Kde domov můj a Hej Slované pak zástupy přešly k budově okresního hejtmanství, kde zazpívaly dojemné „Loučení, loučení“ a v povznesené náladě, ale v klidu se odebraly Husovou a Benešovou třídou k sokolovně, kde se průvod rozešel.

„Přes noc byly znárodněny státní úřady a ústavy a také mnohý zkostnatělý Rakušan přebarvil se obratem v červenobílého republikána,“ poznamenal Jindřich Hulinský.

Večerníky a občané vracející se 28.října z Prahy přinášeli radostné zprávy, že v Praze propukla nekrvavé revoluce. Také státní i samosprávné úřady obdržely telegrafické zprávy, že na základě kapitulace Rakousko – Uherska byl prohlášen Národním výborem samostatný československý stát. Město se již ukládalo k spánku, když rozjásané davy mládeže a studentstva valící se od sokolovny znovu rozbouřily ulice. Všichni honem vstávali, jen aby nezmeškali historický okamžik převratu. Všichni se v jeden ráz stali bratry a svorně snímali a shazovali symboly habsburské moci, dvojhlavé orly a německé nápisy ze všech státních úřadů a utopili je povětšinou v brodě. Množství „památek rakouských“ sešlo se zásluhou sokolského bratra Edy Fiedlera v jejich restauraci Plzeňce v Nádražní třídě, odkud pak druhý den odpoledne vyjel vůz tažený párem volů na Skalka a tam bylo všechno za veselého jásotu spáleno na hranici.

Den druhý – úterý 29.října 1918

Od časného rána prochvíval městem nadšený národní ruch. Dav lidu, seskupený na náměstí komentoval všeobecným rozjařením snímání rakouského orla z budovy okresního hejtmanství. Velkého rakouského orla, kterého pro jeho váhu nemohli v noci odstranit slánští revolucionáři. Shromážděné spolky, korporace a veškeré občanstvo místní i mnoho lidu z okolí, ti všichni vyšli se Sokolem v čele v 9 hodin od továrny Daňkovky. Před jedenáctou hodinou dopoledne naplnily náměstí přečetné zástupy obyvatelstva slánského i okolního, které sem přicházely za zvuků hudby ulicemi ze všech stran. Město tonulo v záplavě praporů, květin a národních barev. Malebným dojmem působila účast slánské Jednoty Sokolské v stejnokrojích a dívek v pestrých národních krojích.

V nastálém tichu zazpíval pěvecký spolek Dalibor Vendlerův sbor Modlitba na Řípu. Poté promluvil z balkónu radnice, vyzdobeného chvojím a květinami náměstek starosty MUDr.Karel Šupík a oznámil „osamostatnění státu českého dnem tímto“. Po ztišení nadšeného jásotu řečník připoměl muže, kteří měli největší zásluhy o ustavení československého státu, zejména profesora Masaryka a jeho spolupracovníky, presidenta Spojených států severoamerických Wilsona a také československých legií. Věnoval posmrtnou vzpomínku legionářům, padlým za za naše právo a svobodu a provolal slávu československému státu.

Jako další promluvil ředitel slánského gymnázia František Šafránek a za socialistické dělnictvo vystoupil socialista Syřiště, který ve své řeči zdůraznil konec nadvlády a moci Německa. Na staletou porobu a pokoření našeho národa vzpomenul profesor dr.František Jaroš. Po něm promluvil jménem vysokoškolského studentstva JUC.Karel Scheinpflug, po jehož projevu zazpíval studentský sbor starou husitskou píseň Kdož jsú Boží bojovníci. Za jednotu sokolskou promluvil JUDr.Jan Stehlík, jemuž bylo po skončení projevu provoláno mnohonásobné Nazdar! Za státoprávní demokracii promluvil spisovatel Karel Scheinpflug a za dělnictvo občan Salač. V přestávkách mezi jednotlivými projevy hrála zdejší kapela národní písně, které s ní svorně zpívali všichni přítomní.

Slavnostní shromáždění bylo zakončeno před hejtmanstvím, nad jehož hlavní portál byl za zpěvu hymny Kde domov můj připevněn náčelníkem Sokola Josefem Čížkem s jedním studentem a dorostencem znak bílého lva v červeném poli – vítěze nad černožlutým orlem rakouským. Téhož dne byla dosvadní Nádražní třída pojmenována třídou Wilsonovou a náměstí jménem Masarykovým.

Po celý slavnostní den se nepracovalo a také živnosti a obchody byly zavřeny Slavnost měla ráz klidný, důstojný a vznešený. Odpoledne se pak na náměstí konal promenádní koncert zdejší kapely za hojné účasti obyvatelstva vyzdobeného trikolorami.

Po skončení slavností se v sokolovně sešli Sokolové, aby plnili své heslo „Na stráž“! Ustavené stráže se pak ihned odebraly na místa svého působení: čtyři bratři na nádraží, čtyři na radnici a čtyři chodili hlídkou po městě.

Dny následující…

Sokolské hlídky byly od prvních hodin převratu jediným slánským pořádkovým orgánem. Hlídky měly službu od půl osmé ráno do dvanácti hodin, od jedné do sedmi hodin odpoledne a od sedmi do jedenácti hodin večer. Střídaly se pravidelně přes den po dvou mužích, večer po dvanácti mužích. Brzy se k této službě přihlásili také příslušníci Dělnické tělocvičné jednoty a Sbor hasičů. Platné služby pak také konali studenti ze spolku slánských akademiků Krakovec. Národní stráž – tak se nazývala tato dobrovolná hlídková služba – vykonávala svou povinnost až do 12.prosince, kdy byla zrušena.

Z výborovny Sokola byla zřízena koncelář národní stráže, kde se v prvních týdnech převratu úřadovalo ve dne v noci. Tady byly sestavovány a odtud vysílány stráže, sem se odváděly zabavené zbraně a jiná vojenská výzbroj, sem se zpočátku hlásili vojíni, vracející se z pole a zde také množství vojínů a zajatců přespávalo, než byli posláni dál, hlavně do Prahy. V sokolovně byly vystavovány průkazy k jízdě a dopravě zajatců, kteří zde byli také nouzově stravováni. Razítko jednoty bylo v té době nejlepší legitimací.

Hlídky zabránily mnohému chaosu, zakročily ve velmi vážných případech, zvláště na místech, kde se začali bouřit zajatci (v Cukrovaru ve Studeněvsi, ve mlýně v Knovízi, na velkostatku u Plavce a jinde). Hlídky také snesly množství zabavených zbraní, patron a různých součástek vojenské výstroje. Platně se osvědčili také při různých rekvizicích, hlavně nezbytných brambor a obilí.

Sokolští bratři v krojích byli při rekvizicích přijímáni příznivě a žádané jim bylo laskavě a ochotně vydáváno. Byla ovšem i srdce neochotná, ale s tím už si bratři dovedli poradit.

Slánská sokolská jednota hned převzala také vojenské velení na celém okrese. Velitelem byl náčelník Josef Čížek, kterému předal velení předseda Okresního národního výboru Jan Malypetr. Do slibu byli vzati úředníci hejtmanství a také vojsko přidělené do továren a mlýnů, bylo podřízeno velení slánského Sokola. Celý úřední aparát byl tehdy úplně dezorientován a proto musela nová autorita národní svobody rychle a rázně zakročit, aby se věci nového státu ubíraly správným vývojovým tempem.

Dne 5.listopadu 1918 byla ustavena pravidelná vojenská služba v čele se setníkem v záloze Františkem Urbanem – Vodolským, který byl jmenován Okresním národním výborem vojenským velitelem celého okresu.

Místnímu vojenskému velitelství byli přiděleni jako pobočník velitele setníka Urbana nadporučík v záloze bratr Čestmír Stehlík, profesor, jako hlavní účetní šikovatel bratr František Holub, knihkupec a všichni dříve pomáhající byli požádáni, aby laskavě vypomáhali i nadále.

Oslavnou báseň „Masarykovi“, kterou složila mladičká Olga Scheinpflugová otisklo začátkem prosince slánské Světlo.

Tolik jen stručně ze soudobého tisku a ze vzpomínek dvou slánských písmáků, archiváře a kronikáře Jindřicha Hulinského a vzdělavatele a kronikáře slánského Sokola Jarky Ruse.

Převrat nebyl žádnou procházkou růžovým sadem, i když těžkosti té doby vyčítáme ze soudobých vzpomínek spíš jen mezi řádky. Nepíše se o žádných zásadních změnách ve vedení města i okresu, pouze stávající okresní starosta Jan Malypetr byl v listopadu povolán do Národního Shromáždění.

Jen úplně na závěr konstatování současníka: „Poválečná bída nebyla lehčí bídy válečné. Bylo třeba odříkání na všech stranách, ale co více, bylo třeba účinné pomoci tam, kde nejvíce strastiplné poměry doléhaly. Sbírka peněz, potravin i potavy duševní – knih, následovala sbírku…“

Libor Dobner
21. 10. 2008, 15:01

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.