• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Scházelo málo a atentát na Heydricha provedl Slaňák!

Karel Svoboda.

Kalendář ukazoval 27. května 1942, bylo krátce po půl jedenácté. Do ostré zatáčky v Praze Kobylisích vjel nablýskaný černý mercedes s otevřenou střechou. Na předních blatnících dvě standardy Reichsprotektora. Za volantem řidič, nacista Klein, za ním na koženém sedadle v parádní uniformě generála SS, vysoký kostnatý muž. Byl to Reinhard Heydrich, kat českého lidu.

Auto v zatáčce přibrzdilo. Najednou z boku z chodníku k němu přiskočil muž. Heydrich nevěřícně zíral. Ten chlap měl v ruce samopal! Byl to Josef Gabčík, jeden z dvojice parašutistů - atentátníků, vyslaných do protektorátu Böhmen und Mähren s úkolem zlikvidovat vraha, který dal od svého nástupu k moci popravit stovky nevinných lidí.

Josef Gabčík zmáčkl spoušť. Výstřel se ale neozval. Zbraň selhala. Atentátník ji vztekle odhodil a prchal. Heydrich sáhl po pistoli. Auto popojelo, v tom se ozvala ohlušující rána. „Zaúřadoval“ druhý z atentátníků, v záloze připravený Jan Kubiš. Z boku na vůz hodil granát. Třaskavina roztrhla zadek mercedesu, smrtihlavův plášť, ležící na sedadle, vyletěl do vzduchu. Heydrich zavrávoral, na obličeji se mu objevila krev. Zemřel v nemocnici na úsvitu 4. června. Pitva ukázala, že příčinou jeho smrti byl pooperační šok, nebo účinky neznámého jedu ze střepiny anglické bomby.

Možná si řeknete, proč o této události, která se stala před 66 lety, píšeme ve Slánských listech? Je snad nějak spojena se Slaným? Ano, je tomu tak. Jen málo lidí ve městě ví, že atentát na Heydricha měl spolu s Josefem Gabčíkem provést Slaňák! Karel Svoboda, syn místního sodovkáře, Josefa Svobody.

Karel, syn Josefa a Aloisie Svobodových, absolvoval po měšťance dvouletou veřejnou obchodní školu ve Slaném. V roce 1932 nastupuje vojenskou prezenční službu u 2. hraničářského praporu v Trutnově. V roce 1936 se žení, bere si Irenu Hájkovou z Kvíčku. Přichází zářijová mobilizace v roce 1938, opět rukuje k svému mateřskému 2. hraničářskému praporu. V roce 1939 se mladým manželům narodil syn Karel. V červnu kupuje Josef Svoboda sodovkárnu v Praze a ještě v tomto měsíci Karel utíká do zahraničí. Do Anglie se dostává obvyklou cestou jako mnoho českých dobrovolníků, rozhodnutých bojovat s Němci. Přes Polsko a Francii.

Když byl v Anglii na jaře 1941 mezi československými vojáky proveden nábor pro zvláštní použití v týlu nepřítele, Karel Svoboda byl mezi prvními, kteří se přihlásili. V následném tvrdém parašutistickém výcviku a sabotážním kursu prokázal značné schopnosti. Ty rozhodly, že jako jeden z nejlepších byl vybrán k splnění náročného úkolu: spolu s Josefem Gabčíkem provést atentát na Heydricha.

„Nemusím vám říkat, že váš úkol je mimořádně důležitý,“ řekl jim při oznámení úkolu plukovník Moravec, přednosta II. odboru československého exilového ministerstva národní obrany. „Rizika jsou obrovská. Posíláme vás někoho zabít. Pochopitelně, můžete sami padnout. Ale je válka. Nicméně. Máte-li jakoukoliv pochybnost o sobě nebo vlastní misi, řekněte to. Takže?“ Neměli připomínek. Svorně ho ujistili, že jdou do toho. Že se na operaci s krycím jménem Antropoid těší.

Pověření provést atentát Svoboda přivítal i proto, že se chtěl alespoň na chvíli vrátit domů do Slaného. Předpokládal, že se shledá s rodiči, manželkou, synem Karlíkem, sestrou. Byly chvíle, kdy si vyčítal, že je opustil. Ospravedlňoval se tím, že byl voják a ne sodovkář. Při službě u 2. hraničářského pluku, v prostoru plném Němců, poznal jejich rozpínavost. Již tehdy mu bylo jasné, že s nacisty bude třeba bojovat a ne se jim vzdávat.

Ještě téhož dne večer, po oznámení náročného úkolu, Gabčík a Svoboda odjeli do Manchesteru. Na letecké základně Ringway začala další, ještě tvrdší fáze jejich parašutistického a diversního výcviku. Všechno zvládli až na jedno z posledních cvičení. Svobodu potkala smůla. Při seskoku z upoutaného balónu z výšky 150 metrů ho přepadl náhlý poryv větru. Parašutista tvrdě dopadl na zem. Padák nesplaskl jak by měl, táhl ho ještě několik metrů. Při dopadu se vážně zranil, nicméně stále říkal, že to nic není. Že bude za pár dní fit. Nechtěl se vzdát myšlenky, že by se snad neúčastnil atentátu na Heydricha. Lékaři však byli jiného názoru. Po vyjádření hlavního lékaře, že mu zranění nedovolí tak náročnou akci, plukovník Moravec odvolal Karla Svobodu z operace Antropoid. Nahradil ho Gabčíkův kamarád, rovněž vynikající voják, Jan Kubiš. Celá operace se tím zpozdila; teprve v květnu 1942 došlo k plánovanému odstranění Heydricha.

Dalo dost práce, než jsem se tohle všechno o Karlu Svobodovi dozvěděl. Obvolal jsem osm Svobodů dle telefonního seznamu. Nikdo o něm nic nevěděl, nikdo ho neznal. První cenné informace mi poskytly slánské občanky Blanka Siebertová a Otílie Grohmannová. Nasměrovaly mě na rodinu Slunečkovu, dříve bydlící ve Wilsonově ulici; na Evu Slabeckou ze Slaného, jež je dcerou Evy Slunečkové, bydlící v Kladně. Jejím otcem byl Josef Čížek, spolu s Josefem Svobodou vlastnili sodovkárnu v Záfortenské ulici. Navštívil jsem paní Slunečkovou v jejím kladenském bytě a od ní se dozvěděl, že Karel Svoboda se po válce živ a zdráv vrátil. Přímo s ním hovořila. Pověděla mi také smutnou zprávu, že jeho rodiče byli za heydrichiády popraveni. Přesto pan Čížek dával do konce války na konto této rodiny polovinu zisku sodovkárny. Po osvobození Karlovi a jeho sestře peníze předali.

Sestra Karla Svobody, Alžběta, bydlela ve Vinařického ulici, v domě č. 12. Před tím, že nebyla popravena, jako rodiče, ji zřejmě zachránilo to, že se již jmenovala Pužmanová. Hledal jsem potom Pužmanovi, našel je v Brožovského ulici ve Slaném. Díky panu Pužmanovi, synovi sestry Karla Svobody, jsem se dozvěděl další smutnou zprávu: stejně jako jeho děda a babička, byla v Praze 31.5.1942 nacisty popravena i Irena Svobodová, manželka Karla Svobody. Jejího tehdy tříletého syna Karlíka si k sobě vzala Alžběta Pužmanová. „Tenkrát, když gestapáci zatkli jeho matku, seděl Karlík na schodech, brečel a každý se k němu bál jít,“ řekl nám Ladislav Pužman. „Když se to máma dozvěděla, sebrali se s tátou a vzali ho k nám domů. Vyrůstal se mnou a se sestrou.“

Když se Svoboda vrátil, vzal si syna k sobě. Také s ním jsem hovořil. Tehdy tříletému chlapci je již 69 let. Bydlí v Praze a o již nežijícím otci říká jen to nejlepší. Proslýchá se, že sestra Karla Svobody nedokázala bratrovi jeho útěk, kvůli němuž přišli o život tři členové rodiny, odpustit. Těžko soudit. Byla válka a činy z té doby je třeba posuzovat jiným měřítkem, než činy v míru. Karel Svoboda opustil rodnou zemi ne snad proto, aby si v cizině užíval daleko od nacistického nebezpečí, ale aby bojoval za svobodu své vlasti. Jedním z důkazů, že to byl voják každým coulem, zůstává jeho pověření provést atentát na Heydricha.

Zdeněk Tvrdek
09. 09. 2008, 14:55

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.