Klikněte zde
Dobré odpoledne, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je čtvrtek 21. listopadu 2024 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

O zrození ulice Wilsonovy - 10.část:
O vydláždění ulice a chodníků

Kliknutím zvětšit
Nově vydlážděná Nádržaní třída s odbočkou do ulice Vepřkovy na dobové pohlednici.

Pro dokončení zástavby pravé strany (z pohledu od města k nádraží) tehdejší Nádražní ulice zbývalo na konci prvního desetiletí 20.století postavit ještě dva domy. Jednalo se o dva sousední domy v horní části ulice, směrem k nádraží, které po svém zkolaudování dostaly čísla popisná 686 a 689.

Dům čp.686 byl postaven v roce 1908. V uvedeném roce koupili stavební parcelu od manželů Karla a Aloisie Pražákových manželé Václav a Marie Havránkovi a stavitel Havránek zde ještě v témže roce postavil honosný dům. V roce 1928 zdědil dům JUDr. Bohuslav Havránek, kterému jej roku 1942 zabrala Deutsche Reich. V roce 1950 dostal JUDr. Havránek dům zpět. V letech 1955 – 56 se jako majitelé uvádějí JUDr. Jaroslav Procházka a Marie Terezie Vystupová, od roku 1956 se jako majitel domu uvádí JUDr. Procházka sám. V osmdesátých letech minulého století vlastnil dům Okresní průmyslový podnik Kladno se sídlem ve Slaném a od roku 1999 se jako vlastník uvádí Městský bytová podnik v likvidaci. Dům ve kterém léta slouží slánské veřejnosti Katastrální úřad Kladno, pracoviště Slaný, je nyní v majetku města.

Také nárožní dům s přilehlým komplexem dílen ve směru k bývalé slánské mlékárně, čp.689, má svůj původ na konci desátých let minulého století. Volnou stavební parcelu koupila v roce 1908 slánská firma Rudolf Stein a spol. Firma působila ve Slaném od roku 1889, původně pod názvem Stein a Glass. K roku 1908 zaměstnávala továrna na obuvnické svršky 3 úředníky a 60 dělníků a dělnic. Speciálním výrobkem firmy, mimo již uvedené svršky, byly kamaše, vyvážené do zejména do Alpských zemí, Bosny, Hercegoviny a Dalmacie. V období červenec 1908 až leden 1909 vystavěla firma Rudolf Stein a spol. novou továrnu v Nádražní ulici. V majetku firmy zůstal dům s přilehlým výrobním komplexem až do roku 1916, kdy jej koupil Emil Bleyer. Od něho koupili dům s továrnou roku 1918 bratři Alois a Artur Benešovi. Firma bratři Benešové a spol. zachovala původní výrobu jen krátce a později továrnu pronajala. V roce 1931 měla továrnu v nájmu jako vedlejší závod Pálovka. Benešové byli židovského původu a prakticky celá rodina skončila v německých koncentračních táborech Birkenau, Grabow a Osvětim. V roce 1943 koupili zabavený dům na polovic ing. Josef Slach a Maria Slach. K roku 1945 se na domě uvádí národní správa. V roce 1946 žádá dům zpět Marta Benešová. Po průtazích je dům roku 1947 vymazán z majetku Slachových a vrácen v polovinách Arturu Benešovi a firmě Beneš. V roce 1949 získává dům smlouvou odevzdací Marta Benešová. V roce 1953 je nařízena národní správa a v roce 1955 přechází dům dědictvím pro Čsl.stát, ONV Slaný a od roku 1958 MěNV Slaný – Domovní správa Slaný. Od šedesátých let sídlil v prostorách někdejší Steinovy továrny OPP Kladno a po roce 1989 ji koupila firma A+A Chodora. Od února 2005 je majitelem domu pan Tomáš Fürst. V přízemních nebytových prostorách slouží slánské veřejnosti oblíbená klubová restaurace.

Největším problémem nové slánské ulice, hrdě také nazývané třída bylo, že jí chybělo dláždění. A to jak na vozovce, tak na chodnících. Z nemnoha dobových zpráv si lze představit veřejnou ostudu osobností slánské smetánky, které se cestou do divadla nebo z něho vyválely v rozbahněné a prakticky neosvětlené ulici. A co teprve kořalkové, vrávorající noční tmou hned ze tří zdejších hospod. Nářky postižených zůstaly neoslyšeny až do roku 1908, kdy poprvé zahřmělo na lepší časy…

„Ve schůzi dne 8. října 1908 konané usneslo se okresní zastupitelstvo, že zastupitelský okres slanský převezme dnem 1. ledna 1909 nádražní silnici ve Slaném po celé její délce, totiž od okresního domu až k pozemku dráhy před nádražím do své správy a povrch silnici opatřiti dá řádnou dlažbou, s tou však podmínkou, když obec slanská se zaváže, že současně zřídí po obou stranách silnice chodníky a jestliže dodá na dlažbu potřebný písek, že se pak zároveň zastavuje týmž dnem vyplácení příspěvku 340 K ročně obci slanské na udržování silnice okresem udělovaného.“

Trvalo ovšem víc jak půl roku než „Obecní zastupitelstvo ve Slaném přijalo ve schůzi dne 19.května 1909 tuto nabídku a usneslo se, že obec slanská odevzdává: silnici vedoucí z města k nádraží od 1.ledna 1909 (zpětně) zastupitelskému okresu do správy s podmínkou, že dá ji okres zvýšiti nad kanálem u domů čp.651 a 652 o 56 cm a naproti středu polní cesty o 50 cm, a zavazuje se, že za 1. - dodá okresu bezplatně písek, jehož bude na vydláždění silnice té potřebí, za 2. - postará se o to, aby současně s vydlážděním silnice nádražní po obou stranách jejích byly zřízeny řádné chodníky a za 3. - každému, kdo by v třídě nadražní stavbu domu prováděl, uloží zřízení chodníku stejného rázu, jako budou chodníky podlé domů již stojících.“ Tento bod znamenal, že bez chodníku zůstala celá doposud nezastavěná levá strana ulice ve směru k nádraží a to od křižovatky do ulice Žižkovy až k domu čp.620 pod nádražím.

V dalším jednání, „když se již okresní výbor byl rozhodl, že nelze doporučiti okresnímu zastupitelstvu vzhledem k velké frekvenci těžkých povozů jiné dlažby nežli žulové, prohlásila obec slanská, že dá zříditi chodníky po celé šířce prostory nyní k chůzi sloužící až k jízdní dráze, že přechody mezi chodníky do postranních ulic budou až do šíře chodníků nákladem obce slanské vydlážděny týmž kamenem a způsobem jako jízdní dráha ulice nádražní. Pokud jde o obruby chodníků prohlásila městská rada slanská, že budou zřízeny z mramoru sliveneckého, kdežto s ohledem na jízdní dráhu, která má býti dlážděna žulou, nemůže se jinak doporučovati, a bylo to také okresním výborem žádáno, nežli, aby obruby zřízeny byly rovněž ze žuly. Větší náklad na ně vyvážen bude zajisté nejen solidním zjevem vydlážděné ulice, nýbrž i trvanlivostí žuly oproti měkčímu a vlivům povětrnosti příliš brzo podléhajícímu mramoru sliveneckému.“

Okresní výbor byl přesvědčen, že k pokrytí nákladů postačí celková suma 50.000 K, kterou zajistí výpůjčkou u Občanské záložny ve Slaném „na čtyř a půl procentní úrok (čtete dobře!) a krátkou dobu umořovací, takže by po ročních částkách 5.000 K v desíti létech byla zaplacena.“ Návrh na rozpočet vydláždění byl schválen a okresnímu výboru bylo uloženo aby v nejbližší době, nejpozději však na jaře a v létě 1910, dal výdlažbu provést.

Předstoletý zapisovatel zachytil i část rozhovoru okresních činovníků k dláždění ulice se vztahující:

Pan Přistoupil se táže, kam až dlažba nádražní silnice bude sahat. Okresní starosta, p. Formánek: „Až k okresnímu domu.“ Pan Přistoupil: „To není ještě dosti jasné. Přimlouvám se, aby se také náměstíčko před okresním domem vydláždilo.“ Náměstek, p. Baňka: „Vydláždění prodlouží se až k chodníku okresního domu.“ Pan Müller: „Na vydláždění bylo původně projektováno 13.000 K.“ Okresní starosta, p. Formánek: „To bylo rozpočteno na vydláždění z obyčejného kamene.“ Pan Müller: „Je to hezké, ale bude to trojnásobně dražší.“ (Návrh okresního výboru se přijímá.)

V zápisu schůze okresního zastupitelstva ze 17. března je doloženo, že zřízení dlažby v nádražní silnici slánské bylo zadáno dlaždiči Josefu Siebertovi ze Slaného za cenu 1,80 za 1m2 a dodávka kamene zadána firmě Rejda & Tlustý v Hučicích za cenu 7,50 za 1 m2 na stanici v Hučicích. Na dopravném za kámen poskytnuta byla okresu sleva dle tarifu z důvodu, že jde o vydláždění veřejné cesty. „S pracemi bude vbrzku započato,“ konstatuje se v závěru zápisu.

Také vydláždění chodníků bylo obcí zadáno slánskému Josefu Seibertovi. Cena vydláždění chodníků dosáhla 30.000 K, protože chodníky nakonec byly o něco širší než jak bylo původně rozpočteno a navíc přibyly chodníky u Okresní hospodářské záložny a u domu pana Topiče (čp.571 u nádraží).

Zápis ze schůze okresního zastupitelstva z 24.listopadu konstatuje: „Dokončena byla výdlažba nádražní silnice ve Slaném. Vydláždění silnice vyžádalo si nákladu 70.308 K 93 h. Vyšší spotřeba byla způsobena tím, že ač bylo původně myšleno, aby stromy byly pojaty do chodníků, při čemž by byla bývala jízdní dráha užší, kdežto dle konečného rozřešení zůstaly stromy v jízdní dráze, takže plocha této je oproti rozpočtu o mnoho větší. Vyšší náklad byl uhražen z pokladní hotovosti. Kostky zbylé z této dlažby – asi 100 m2 – byly prodány obci slánské na vydláždění ulice u divadla.“

Libor Dobner
28. 08. 2007, 11:10


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  4 b. = dobrý  3 b. = ujde  2 b. = nic moc  1 b. = slabý

Počet hlasujících: 1. Čtenáři celkem udělili: 5 bodů. Průměrný počet bodů: 5

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

Dnes má svátek Cecílie
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

42.98%

Spíše ano
graf

17.73%

Spíše ne
graf

15.32%

V žádném případě
graf

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát