• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

O slánské vodě, vodovodech a vodárnách

První, nedostačující vodojem u slánské nemocnice z roku 1899. – Foto Karel Vidimský

V červnu uplynulo 110 let od otevření městského vodovodního řádu i když to ještě zdaleka nebyl ten řád, na který si Slaný muselo počkat ještě celou dlouhou řadu let.

Historicky nejstarším zdrojem vody pro město Slaný a pro osady jej předcházející byl Červený potok. V minulosti snad býval mohutnější a určitě čistší. Daniel Vepřek dokonce vzpomíná na to jak Červený potok přinesl sebou takovou povodeň, „že voda přihnavší se ke špitálu svatovavřineckému, vynesla mrtvá těla z hrobů na tamním hřbitově“. Jiných potop. i když ne tak silných bylo i více, tu poslední pamatujeme, myslím, v době protektorátu. Bohužel voda v potoce byla v novější době natolik znečištěná, že se k zásobování vodou pro město potok nehodil. Pramen „vody slané“ pod Slánskou horou dodával městu velmi dobrou a zdravou pitnou vodu, ale vzmáhající se populaci nepostačoval. Proto byli už v dobách nejstarších kopány a stavěny ve městě u domů studny. Jiným městským zdrojem vody byl jakýsi rybníček na náměstí o kterém Josef Lacina píše: „Náměstí bylo dlážděno, ale předním šperkem jeho byla veliká louž, u které roku 1572 na rozkaz podkomořího vystavěna solnice. O klenot pak tento starali se moudří a opatrní otcové města tak starostlivě, že ze strachu, aby snad louže nevyschla, dali do ní roku 1615 vésti troubami vodu z Hájů“. Na náměstí stála už tenkrát i kašna, ale propouštěla a tak bylo roku 1607 rozhodnuto „aby se cejnem vyfutrovala...“ Do kašny byla přivedena voda ze strany jižní z Všehlušic, zatímco louži zásobovala voda z pramene hájovky, objeveného již roku 1529. O přivádění vody do Slaného z Všehluch, jinak z Všehlušic se dochovaly zprávy nejstarší.

Roku 1503 učinili slánští smlouvu o vodu do města a pivovaru s vladykou Janem Smýkalem z Libovice. Roku 1529 koupilo město od urozeného vladyky pana Fridricha Smýkala z Libovice mlýniště pusté s věží u Všehluch atd. a s kašnou, která jest na rynku a rourami... V téže moci jak Fridrich po otci svém držel za 86 kop grošů. Slánští tu postavili mlýn zvaný rourní s vodárnou, ale již v březnu následujícího roku měli spor o dodávání vody a sladu do pivovaru s bratry Jakubem a Janem z Libovice.

Poté co Jaroslav Bořita postavil v roce 1629 ve Slaném panský pivovar zavedl do něho vodu z vodárny u Všehlušic a město o vodu přišlo. Spory o tuto vodu s různým dočasným řešením se pak vlekly až do konce 19.století.

V době třicetileté války byl také přerušen a zapomenut pramen zvaný Hájovka, a znovu objeven byl až při stavbě františkánského kláštera, kam byl poté z příkazu hraběte přiveden. Také tento pramen byl důvodem častých sporů mezi obcí a klášterem. Poslední smlouva o užívání vody ze studny Klášterky byla uzavřena roku 1860. Od klášterního vodojemu mohlo město vést rourami přebytečnou vodu do některé kašny přes klášterní zahradu se závazkem, kdyby hlavní pramen potřeboval vyčištění nebo prohloubení nebo položení nových rour, že na úhradu takových nákladů město přispěje polovinou. Po vybudování městského vodovodu byla roku 1907 ponechána voda z tohoto pramene cele klášteru.

Rozhodnutí o vybudování nového vodovodu a vodárny ve Slaném, schválilo obecní zastupitelstvo ve schůzi konané 4.května 1898 (Světlo č.9 z 6.května 1898). Základ nynějšího vodovodu byl vybudován inženýrem Karlem Krebsem. Voda byla jímána z pramenů v Malé Kvíci, štolou na pozemku pana Páce, štolou u Flaškářů a na Hájích. Náklad činil asi 64 tisíc zlatých.

Voda z prvně jmenovaných pramenů byla sváděna do vodojemu poblíž staré vodárny u Všehlušic odkud bylo nutno vodu čerpáním zvedat. Výtlačné potrubí o světlosti 125 milimetrů vedlo Fortenskou ulicí přes náměstí do dvoukomorového vodojemu na Hájích. Odtud byla voda rozvedena do ulic a domů sítí rour.

Ze štol u Flaškářů se jímala voda do menšího vodojemu a zásobovala předměstí pod Slánskou horou samospádem.

O slavném dni spuštění městského vodovodu napsalo Světlo 16.června 1899 následnou zprávu:

„Voda! Voda!- Tak mohlo obyvatelstvo zdejší zvolati v neděli 11.června o 4.hodině odpolední, jako kdysi volali plavci Kolumbovi: Země! Země! Neboť v tento den a hodinu byly poprvé naplněny roury našeho vodovodu a z některých stojanů počala vytékati dlouho hledaná voda. Vodní otázka blíží se konečně ku svému definitivnímu rozluštění. Dějiny této otázky, jež snad více třiceti let zaměstnávala nejen otce města, nýbrž veškeré obyvatelstvo, vyvrcholí v několika dnech, až všecky práce budou skončeny. Prozatím vytéká voda ze staršího vodovodu na hájích do nové jímky u všeobecné nemocnice a odtud do stojanů u chorobince (dnes Domov důchodců), na náměstí v panském domě (čp.1 - Papírnictví-Knihkupectví Zlata atd.), na školním náměstí (Komenského), v Soukenické ulici a Benešově třídě (Třebízského ul.). Zároveň zmizí starosvětský život kolem kašny, který ovšem nahražen bude novým a zvláště milá mládež dává si záležeti, aby zkusila, zda stojanní voda opravdu teče a ochotně drží kliku, aby vytékala buď do nádob, neb též naprázdno. Od té chvíle, kdy vpuštěna prvá voda do stojanů přestala voda téci do kašny, jejíž dny jsou prý sečteny. Litujeme upřímně, že náměstí bude opět ochuzeno. Soud je pryč, pošta, školy, část okresního hejtmanství, okresní dům prý též na náměstí stavěn nebude a nyní ztratí kašnu! Přimlouváme se upřímně, aby kašna i vedle stojanů na náměstí zůstala, jestiť mu k okrase, třeba že nevyniká uměleckou hodnotou. Jest dosti slušná, a její nedostatek bude pociťován, hlavně těmi, kdož potřebují velké množství vody ku svému řemeslu, jako řezníky a uzenáři. Kam se postaví řeznický pomocník neb učeň s voznicí, tam bude jiným těžko se domoci přístupu, proto by bylo dobře, aby kašna na náměstí zůstala pro tento účel .“

Původní stará vodárna u někdejších Všehlušic sloužila už jen jako obydlí strojníka, zaměstnaného u městského vodovodu. Vedle této staré vodárny byla „zřízena jedna nová čerpací budova, obsahující jednu místnost, kde uloženy byly čerpací stroje, turbína, plynový motor a patřičné transmisse“.

Bylo asi velkou chybou, že obec vzápětí po otevření vodovodu uzavřela přívod vody do kašny, protože tlak vody ve vodovodu byl hodně kolísavý a běžně se stávalo že voda netekla. Stejně nepříznivě byl hned od jeho stavby konstatován nedostačující vodojem u nemocnice.

Zajímavou zprávu máme o výstavbě budovy okresního domu, který byl roku 1902 prvním domem ve Slaném s úplným rozvodem vody. „V okresním domě rozluštěna také s úspěchem palčivá otázka: zde zavedena voda až do nejvyšších pater, tak že jest to první budova v Slaném, která má svůj vodovod.“

Ale stesky na slánský vodovod trvaly a vyvrcholily roku 1907:

„Ve vodovodě je vody málo, mnoho v Kvíci uniká. Ale vodovod se nebude opravovati ani doplňovati, poněvadž dosud nedošla státní subvence.“

„Nedostatek vody v Slaném nahnal odůvodněného strachu sousedům v Komenského ulici, kde v domě p.Pance vypukl v úterý odpoledne oheň. V celém sousedstvu nebylo možno sehnati aspoň džbán vody a nebýti milosrdné občanky, jež poslední putnu obětovala, byl by se oheň jistě vzmohl. Od počátku našeho slavného vodovodu má město větší nouzi o vodu než o pivo. Teče-li voda hodinu neb dvě denně, nemůže to pro tolik lidí stačiti a kdyby páni, jichž se to týče, slyšeli reptání, ba nadávky, jistě by byli vodovod svědomitěji zřídili. Každodenní rvačky o vodu, při nichž rozbité nosy, ruce a putny jsou na denním pořádku, měly by býti pobídkou, aby se již s tou opravou řádně pokračovalo; roury jsou tu již celé léto, tak s chutí do toho! Či jsou zřízeny komise? To ovšem by stačilo, jen když jsou komise!“

Vodojem a pumpa pod okresním chorobincem (Domov důchodců).

A tak bylo rozhodnuto vystavět druhý vodojem, nad dětským hřištěm na Hájích (dnes prostora letního kina). Jeho budování pak dokumentuje jedna úsměvná zpráva o i dnes tolik známé lidské nenechavosti:

„Krádež ! Josef Řehák, nádeník ve Slaném, zaměstnaný při zavádění zdejšího vodovodu, odcizil během krátké doby 73 kg olova, jehož jest třeba k montování vodních trub. 53 kg olova prodal Řehák obchodníku v starém železe pod cenou. Městská policie krádež tuto vypátrala a učinila na oba milovníky kradeného olova trestní oznámení. 20 kg olova bylo později ještě nalezeno v bytě Josefa Řeháka pod postelí.“

Nově nainstalované vodovodní stojany s automatickým spouštěním i s ručním ovládáním jsou doloženy na starých pohlednicích nejen na náměstí, ale i před městským chorobincem, dnes Domov důchodců, v ulici Lázeňské nebo u nádraží. Jakási nemotorná studna s železným čerpacím kolem stávala také před chlapeckou školou na Kozím rynečku (Komenského náměstí), ale v době otevření školy (1895) už vodu nedávala.

Nijak radostnou situaci v dodávkách vody i po modernizaci vodovodu v roce 1907 nejlépe konstatují stesky ve slánském tisku. Na ukázku jeden z roku 1908:

„Naše kašna! - Staré, zlaté, dobré časy stále více mizí a nahrazují se novými, prosáklými novotami, které nám často působí nepříjemný pocit mrazení po zádech. Jak malebné to bývalo, když naše kašna byla ještě v rozkvětu! Celý den sbíhaly se k ní kypré kuchařinky a jak šibalsky Slaňáci pošilhávali, když voda v kašně ubyla a kuchařinka byla nucena při nabírání vody nahnouti se hodně přes okraj!

Dnes důmysl lidský nahradil idylické kašny až příliš střízlivě provedenými stojany vodovodu a u těchto, když voda v létě sotva kape, svádějí kuchařinky pravé bitky o přednost natočení si vody. Po stránce krasocitu v dřívějších letech kašna se také dosti pěkně representovala. Na vrcholu, mezi pěkně tesanými listy spočívala jako zlato se lesknoucí mosazná koule a bývaly někdy doby, že z této koule prýštila se křišťálová vodička. Ovšem to stávalo se málokdy. Jinak tekla obyčejně voda jen čtyřmi lvími tlamami. Na zimu přivezli několik for slámy, kašnu pěkně zabalili, aby nenastydla a ještě celek pokryli dřevěnou boudou, na vrch suříkem bohatě natřenou.

Tak bylo v minulosti. Přítomnost je trochu jiná: Ta chlouba, ta krásně zlatožlutá koule zmizela. Místo vodního zrcadla zříme dnes v kašně písek, uschovaný na zimu, až bude mrznout a bude třeba posypat chodníky. Nebude-li mrznout, tak písek zbude na přes rok. Ovšem trochu dešťové vody tam je též až do vyschnutí, po případě také něco jiného. V takovém stavu nacházející se kašna město jenom hyzdí. Bylo by žádoucno v brzku zjednat nápravu. Kašnu odstranit – to nemyslíme, ale stačilo by použít ji jako velikého květináče a nasázet do ní květiny. Vždyť sama naše městská rada povzbuzuje krasocit občanstva, vyzývajíc je, by dekorovalo domy květinami. Zajisté, že nepatrný náklad na tuto úpravu kašny bude povolen a místo neestetického pohledu na písek v kašně naskytne se účastníkům jubilejní gymnasijní slavnosti pohled na pěknou, ovšem že malou zahrádku na náměstí.“

Zpráva ve Slánském obzoru z roku 1908, popisující současné náměstí, hovoří podobně:

„nalézá se na něm pouze obruba bývalé kašny, socha Nejsvětější Trojice, stojan k plynovému osvětlení a několik stojanů pro vodu.“

Ani v roce následujícím (1909) se situace nijak nezlepšila:

„Voda - Náš „milý a drahý“ vodovod se svými všemi čtyřmi vodojemy, nákladnými tisícovými opravami, přestavbami, doplňky a přístavbami, jak z desetileté zkušenosti vychází najevo, nestačí město s 10tisíci obyvateli zásobovati ve všech případech potřebnou vodou, zvláště, když nechaly se schválně na Hájích zřízené vodoteče zavaliti (hájovka byla nejlepší slánská voda) a nyní prý netovické prameny výkaly z jatek poškodily, ano i zcela zkazily. (Bylo by záhodno věc vyšetřiti a zjistiti.)

Nejedná se tak o vodu pitnou, jako užitkovou, zvláště kdyby v městě vypukl požár, který jak známo, v Slaném hrozně řádívá. V městě je pramenů a vody nevyhnutelné domácnosti a živnostem sdostatek, je potřebí jen otevříti a obnoviti zrušená čerpadla, když selže vodovod, aby nebyla nouze o vodu a bylo jiné dosti po ruce. Nyní, po zřízení řádné kanalizace nebude ani voda tak špatná!“

A nářků neubývalo, spíš naopak a redaktoři už nešetři ani ctihodné otce města:

„Nouze o vodu ve Slaném - Nedávno zmínili jsme se v tomto listě o nesmírné nouzi o vodu, jaká však panuje nyní, takové naše město nepamatuje. Ráno pustí vodák vodu asi do sedmi hodin, pak se jí nedočkáme, až druhého dne. Ani na noc není popřáno klopotnou prací unavenému člověku, aby se osvěžil douškem vody. Obec naše již vyházela hříšné sumy peněz za opravy vodovodu, velikým nákladem zřídila nový vodojem v roce 1907 na hájích, avšak asi jen k tomu, aby po celý den a celé léto byl prázdný.

Nyní staví se zase studna ve Kvíci, ale tak hned nebude ještě vodu dodávat a parná letní doba se blíží, kdy zajisté přestanou dávat vodu i ty prameny, které ji nyní jen v skromném množství dodávají – a to ještě stále panuje chladno. Jest nejvyšší čas, aby městská rada rázným krokem opatřila nám pitnou vodu a proto obracíme se k ní v zájmu veškerého slanského občanstva, tak těžce nedostatek vody nesoucího a žádáme městskou radu, aby co nejdříve dala znovuzřídit řádně vyčistit a čerpadly opatřit studně, které před několika lety zcela zbytečně nechala překlenout.

Jest to již největší nutností také v ohledu požárním, kdy máme na paměti případ, jenž se udál v sobotu dne 15 t.m. (května). Kdyby tehdy včasným zakročením několika sousedů oheň v domě páně Synkově nebyl rychle uhašen, zajisté by byla lehla popelem polovice města, an dotyčný dům sousedí s domy, které by jistě vzplanuly jak sláma a na hašení nebylo by ani pomyšlení.

V úterý nalepeny byly na nárožích vyhlášky, že od 19.t.m. voda poteče po celý den. Za stávajících okolností není nikterak možno spoléhati se, že voda skutečně bude a proto trváme dál na žádosti za znovuzřízení starých studní. Vždyť je třeba také značného množství vody ku zalévání zahrádek a ku kropení ulic, kde na úžasné množství prachu ozývají se stesky ze všech stran. Je to zvláště ulice nádražní a Husova třída, které by měly být denně aspoň dvakráte kropeny. Voda z vodovodu k tomu by rozhodně nepostačila.“

A jen o pár týdnů později:

„Už zase neteče! - Netřeba nám ani udávati, co to vlastně neteče: každý přece ví, že je to naše drahá prožluklá voda v městském vodovodu. Donedávna, jak jsme v posledním čísle Světla napsali, tekla jenom z rána. Potom, v úterý minulého týdne dali moudří a opatrné otcové našeho města publikovati na rozích oznámení, že poteče voda celý den. Nežli se však týden s týdnem sešel, voda neteče zase.

My ovšem projevili ve Světle nedůvěru, že vodovod sloužit nebude, a hle, do týdne se naše předpověď vyplnila. Neteče nyní z jara, v létě parném teprve nepoteče a my tu budeme bez vody. A co dělají pro nás, pro dostatek vody naši starostliví a opatrní otcové města? Starají se, aby upraveny byly někdejší studně po městě zřízené a tak abychom vodu měli? Nikterak!“

Jenže k nápravě nedošlo, naopak. Přišla válka a zruinované a vyhladovělé město nemohlo mít na nějaké zvláštní výdaje ani pomyšlení. Teprve na přelomu 20.a 30.let, v nové Československé republice se slánští dočkali další podstatné modernizace a posilnění stávajícího vodovodního řádu.

Libor Dobner
12. 07. 2009, 12:20

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.