• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

O Husově třídě a slánském náměstí z tenkrát

Dobová fotografie slánského náměstí.

Zahnuvše z Wilsonovy třídy vpravo za roh, octneme se v Husově třídě. Největší její zajímavostí jest, že je to hlavní ulice ve městě.

Jako každá jiná pořádná ulice v celém světě, i tato tvořena dvěma řadami domů, v nichž bydlí lidé. Jsou velice dobromyslní a zdvořilí. Vstupte do kteréhokoliv krámu v této ulici, přivítají vás radostně a dají se vám cele k dispozici i s veškerým svým personálem a majetkem, ještě vás ochotně vybízejí, abyste si vybrali z jejich majetku co se vám uráčí. Čím více si toho vybéřete, tím jsou radši. Nějaká ta korunka, kterou jim pak zaplatíte za koupené věci, jest jim zadostiučiněním za vše, co vám poskytli.

Tato ulice má velký nedostatek v tom, že jest v ní tuze málo domů, nikde nezbývá místa, kam by se nový přidal a přece každý domorodec by chtěl míti dům právě jen v této ulici a to není proveditelno ani za republiky.

K ulici patří dva chodníky; jeden šestákový a druhý pětníkový. Oba jsou již stejně chatrné, dlažba se propadává a po dešti stojí na nich louže vody. Na tom šestákovém koná se v neděli a ve svátek dopoledne výstava slánských panen čili promenáda. Děvušky vrhají tu žárné a palčivé pohledy po mladých mužích, kteří je oplácejí stejným. Není tomu dávno, co z přílišné palčivosti mohlo se státi velké neštěstí: dva na sebe vrhli pohledy tak žárné, že si vzájemně zapálili šat, což naštěstí bylo zavčas zpozorováno a uhašeno. Někdy se však takový požár hned nezpozoruje a tu je zle. Oheň třeba místo oděvu zanítí se uvnitř, v srdcích těch mladých lidiček, kam není vidět a kam nelze nalít konev vody; když totiž srdéčko zahoří, nedá se vždy uhasiti. Nepomůže pak nic jiného, nežli nějaká fara, kterých je ve městě několik, nebo sňatkový úřad. Tam se napraví skoro vše. I jiné pohromy.

Po pětníkovém chodníku se nepromenuje nikdy, to pokládají domorodci za nedůstojné a tak bloumají po něm pouze cizinci, neznalí místních zvyků.

Z dalších znamenitostí ulice upoutá pouze květinářství paní Böhmové, která svatební kytice vije z kouzelného kvítí, přinášejícího nevěstám štěstí v manželství. Kdysi vila také kytice pohřební, nyní však již vzácně kdy. Vyšlo to z módy a rozradostnění dědicové vzali si do zvyku, že zesnulému strýci kytici na hrob neposílají – vidět již nemůže a pro jméno dají tu pětku obecním chudým, kdežto kytice by stála třeba i dvakráte tolik. Čím více pozůstalí dědí, tím spíše je ten pohřeb bez kytic a věnců. – Cukrárny Angrova a Eklova zvou k návštěvě a lákají, právě tak jako Pařízkova kavárna. Tento vlídný pán prodává ty největší zajíce jaké jsem kdy viděl. Jste-li s ním známi, slíbí ochotně, že vám z přátelství i některého pošle a skutečně, když potká v polích statného „macka“ řekne mu: „běž tam a tam“. Mně ho kdysi poslal také a dareba zajíc, čerti vědí kam se zatoulal. V domě čp.89 jest generální ředitelství všeho sportu ve městě. Jako kdysi bez krále Jana Lucemburského nemohla se v Evropě odbýti žádná bitva, tak i nyní bez Jarky Vokouna nemůže se v Slaném nic „odkopati“; generalisimus Jarka pevně ve svých rukou svírá všechny sportovní otěže a všechny góly.

Bylo by hříchem nezmíniti se o znamenité dlažbě jízdní dráhy v této ulici. Jsou to právě tytéž „kočičí hlavy“, pracně odlámané z těla Slánské hory, jimiž vydlážděno i Masarykovo náměstí.

Dostalo se mu toho jména proto, že Osvoboditel za vykonáním svého díla musil se také ubírati cestami neschůdnými a svízelnými. Již dávno před tím, než jsem přijel do Slaného, doslechl jsem se, že je tu nepřirozeně velký počet obuvníků, ještě více, nežli ve Skutči. Jediný pohled na náměstí dostatečně odůvodnil mně možnost jejich existence. Je tak neschůdné, že kameny překáží ti v chůzi a ukopeš si špičky, dříve než je přejdeš. Snad proto, aby první pomoc byla vždy po ruce, usídlili se zde tři lékaři, jedna lékárna a v přilehlých ulicích po jedné drogerii. Dík tomuto překrásnému dláždění (jaké poznal jsem i jinde) musí býti v Slaném spotřeba obuvi znamenitá, odhaduji ji ročně na 60.000 párů nových a 100.000 párů podrážek kromě přiměřeného množství „káplování“ a jiných oprav. Snad bude tato číslice i o nějakou tisícovku ještě větší – je to pouhý odhad a na přesnosti mně právě nezáleží – přece nebudu platit Slaňáky roztrhané boty? Svrškař Kašpar schválně si tu na náměstí koupil dům, aby mohl dobře sledovati, jak se na něm obuv ničí. Vyhlíží pilně ze svého kdysi šlechtického a dnes skutečně pěkně vypadajícího sídla a koná praktická studia.

Na velmi prostranném náměstí pořádají se dvakráte do týdne veletrhy na husy, kachny, slepice, prasata, kůzlata, látky, obuv, ovoce, zeleninu, máslo, tvaroh a vajíčka. Je to zvláštní, že čím jsou všechny potřeby životní levnější, tím jsou vajíčka na slánských trzích dražší. Předloni se prodávala za 50 hal., loni nejlevnější za 60, nyní jsou docela již za 80. Prý kvůli tomu, že pšenice zase klesá, je již za 130 až 140 korun a tak vajíčka mají hospodyně „vytrhnout“. Matematik se vyjádřil, že cena zrní k vajíčkům jest v poměru nepřímém; čím levnější obilí, tím vejce dražší. Jinde to však neplatí, to jest pouze specialita Slaného. Místní obecenstvo pozůstává patrně jen ze samých milionářů a kapitalistů, kteří na trhu chovají se opravdu velkomyslně: ať řekne prodavačka kolik chce, vždy tu cenu dostane. Zdráhá-li se některá hospodyňka (patrně teprve nedlouho ve městě bydlící) za hubenou husu zaplatiti 60 korun, domorodka přiskočí a vyplatí hned 65 korun. Váhá-li dáti za máslo 7 korun, dá ihned druhá 7,50 a tak drůbež, máslo i vejce jsou v Slaném vždy o hodně dražší než-li jinde. Takovou neslušnost v kupování na trzích, v přeplácení ještě jsem nikde neviděl, až teprvé v Slaném.

Reprezentaci náměstí ovšem týdenní trhy valně neprospívají, příznivě však působí na jeho schůdnost. Po trhu vždy několik dní zůstanou tu spousty slámy, papírů a jiného smetí, které na čas vyplní jámy v dlažbě. Upadne-li tu chodec, padne na měkko. Viděl jsem zde také jednou městské „písaře a písařky“ – bylo těch vetchých osob stařečků a stařenek celkem asi 8, práce se však nelekají. Jako zkamenělé sochy stáli, opřeni o svá košťata dobrou hodinu vedle nedometeného kusu náměstí a když „padla“, šli klidně domů.

Šestkrát do roka konají se tu i výroční trhy, velice oblíbené a obecenstvem ze široka daleka navštěvované, protože takové zboží, jako přivážejí kramáři na jarmark, ve městě u obchodníků vůbec nedostanete. Jarmareční sukna se totiž do příštího jarmarku pěkně rozsypou a musíte si koupiti na nové šaty, kdežto látky, jež koupíte v obchodě, vydrží léta. Na výroční trhy dostavují se i kapsáři a odcházejí vždy uspokojeni..

Uprostřed náměstí, na sloupku kdysi zeleně natřeném, dožívá své poslední dny bidýlko a na něm napíchnuté tři plynové lampy. Nezjistil jsem, zda se v nich také může svítit. Ptal jsem se sice šedovlasého dědečka, ten mně řekl, že za jeho mladých let bylo tu těch lamp tolik, jako knih Mojžíšových a jeho babička (toho dědy, nikoliv Mojžíše) mu vyprávěla, že její tatínek za svého mládí viděl lampy svítit. Dědouš ale hned poznamenal, že babička měla bujnou fantasii a uměla vyprávěti pěkné pohádky. Lamp a svítilen viděl jsem ve Slaném dosti, většina jich je však jen pro parádu, jsoutě bez hořáků a kdož ví, zda vůbec jsou připojeny na plynové potrubí. Teď se natahují dráty pro elektrizaci a nové svítilny budou zařízeny asi stejně. Takovéhle fantasie mají Slaňáci v oblibě, stojí na náměstí pěkná kašna, kamenná, v níž pěstovávali kaktusy a nyní dva obětaví sousedé střeží a zalévají tu pelargónie. Protějškem této ozdobě je několik bedniček s kytičkami na kamenném stole, zbývajícím po někdejší trojici. Postavena byla bezmála před třemi stoletími, v době moru a poražena Anno Domini MCMXX, když se rozmohla po městě nová morová nákaza Communa Lenini Russiana., trosky zůstanou tu asi na památku pro věčné časy. V rozích schodiště, vedoucího ke stolu, jsou čtyři ubohoučké, schnoucí lipky a budou prý zde vysazeny ještě další. Pěkný zelený strom je prý také na náměstí, já ho však neviděl, pouze navštívil jsem u něho se nacházející pěknou Šobrovu restauraci.

Libor Dobner
06. 06. 2009, 11:08

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.