Major Václav Tesner v restauraci Skalka v roce 1970. Foto archív V. Tesnera
Ve druhé polovině minulého století patřila neodmyslitelně ke Slanému i vojenská posádka. V šedesátých letech byla ve Slaném dislokována i elitní 1. vrtulníková letka, ve které působil i major Václav Tesner. Pan Tesner před dvěma roky poskytnul Slánským listům cenné informace při přípravě „opožděné reportáže“ ze srpnových dnů roku 1968.
Pan Václav Tesner čas od času jezdí do Slaného, kde se setkává se svými „spolubojovníky“. Proto jsem ho před časem - jako vzácného pamětníka - požádal o pár vzpomínek na dobu, kdy sloužil ve Slaném.
Psal se 28. červen roku 1970 a byl to překrásný letní den, kterému předcházelo několik deštivých a chladných dnů. Tehdy byl odřad 1. vrtulníkové letky vyveden do bojových podmínek ve vojenském prostoru Libavá na Moravě. Vrtulníky jsme museli několikrát přemísťovat z rozbahněných lesních pasek do vyšších suchých míst. Také zabezpečovací techniku, zejména cisterny s leteckým palivem, jsme několikrát vyprošťovali z rozbahněných palouků. Nehledě na to, že velení se nelíbila místa pro přistání. Jednou jsme byli moc daleko od velení tankové divize, po druhé zase moc blízko. S tím byla věčná potíž. Takové místo najít a skrýt techniku nebylo opravdu snadné.
Ten rok byl opravdu náročný, protože s cvičeními jako by se roztrhl pytel a my byli více v terénu, než na mateřském letišti ve Slaném. Cvičení, o kterém se zmiňuji, mělo oficiální název PALCÁT 1970. Během přesunů jsme se vždy na několik hodin usadili na letišti Sazená, Panenský Týnec nebo i v Olšových vratech nad Karlovými Vary. Jelikož v této době operovala 1. tanková divize v prostoru Hradiště (Doupovské hory), byla činnost letky zaměřena na přepravu funkcionářů štábu této divize k zabezpečení různých činností k týlovým jednotkám do vzdálenosti 60 km. K přepravovaným patřil mj. i náčelník týlu, plk. Hájek, a náčelník zdravotní služby, mjr. MUDr. Poláček.
A tehdy se vše přihodilo. Stalo se to výše uvedeného dne v poledních hodinách. Přivolaný vrtulník Mi 1 č. 3012 přistál po několika minutách v prostoru „Čepičkárny“, jak se jednomu místu VVP Hradiště říkalo, aby nabral výše uvedené funkcionáře a přepravil je na místo určení. Vysoká teplota vzduchu, ale hlavně vysoká váha přepravovaných - z nichž jeden vážil 125 kg živé váhy a druhý spolu s pilotem dalších 160 kg - zapříčinily, že při stoupání z plochy došlo k přetáhnutí rotoru a po krouživém několikaminutovém neovladatelném letu došlo k pádu vrtulníku do mladého lesního porostu. Posádka naštěstí vyvázla bez nejmenšího škrábnutí. Horší to bylo ale s vrtulníkem, protože po jeho pádu došlo ke zničení ocasního nosníku, vrtulky a listů rotoru. Jelikož vrtulník skončil v těžko přístupném terénu, tak po poradě techniků bylo rozhodnuto přesunout jej do Kadaňského Rohozce a odsud po železnici do leteckých opraven v Trenčíně. Krkolomnou cestu v členitém terénu se podařilo zvládnout za dva dny pomocí tří vozidel PV3S, které byly vybaveny redukovanou první rychlostí a schopností jízdy v náklonu i více jak 30%. Pomocí soustavy lan, které pomáhaly udržet vrtulník na podvozku, vše skončilo jeho naložením na železniční vagon. Po dvou a půl měsících se vrtulník vrátil v září vzdušnou cestou opět do Slaného a nalétal ještě mnoho hodin.
Pilota havarovaného vrtulníku npor. Markvarta to samozřejmě něco stálo, a při nejbližším sezení v restauraci Skalka ve Slaném musel poplatit pohoštění. Jistě si na tento příběh rád vzpomene, neboť žije jako voj. penzista v Havlíčkově Brodě, a my s ním, i když dnes vypadáme o něco starší a snad i moudřejší.
Vladimír Rogl
09. 08. 2010, 10:01
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01