• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Jak se vyrábělo v Pecínově

Dobová dopisnice s cementárnou G.Slabyhouta, vydaná jeho nákladem.

Hezký dobový, z dnešního pohledu tak trochu komerční, článek o Pecínově na počátku 30.let minulého století zachoval ve Vlastivědném sborníku školního okresu Slánského, ročník VIII., František Soukup z Nového Strašecí. Svědčí především o rozsáhlé místní dřevovýrobě. Řadu zde vyráběného nářadí však dnes už ani neznáme nebo nevíme, k čemu sloužilo…

Kdo jede drahou z Kladna k Rakovníku, projíždí za Rynholcem dosti dlouhým tunelem, za nímž spatří nepravidelně rozloženou osadu Pecínov. Domky se rozběhly podél křižovatky, jednak k Rudě a Rynholci, jednak k Novému Strašecí a Křivoklátu. Jedna skupina se vyšplhala z kotliny až na vršek, zvaný Obíralka. O Pecínov se dělí dvě politické obce: Nové Strašecí a Rynholec.

O této vesnici platí biblická slova: „Nikoli, nejsi nejmenší…“ Vynikáť drobným průmyslem dřevařským, který se provozuje ve větším nebo menším rozsahu ve většině domcích. Přední místo zaujímá firma František Jonák. Čtyři motory pohánějí pily i soustruhy. V letní sezóně se výborně uplatní polní židle pro děti i dospělé (potažené plátnem), jichž se prodá až 2000 kusů. Mimo to jsem viděl ve skladišti krásně soustruhované palice na maso s lesklým niklovým kováním (prodá se jich hojně v Praze), malé válečky pro děti, větší pro hospodyňky, a věšák na ně, praktický věšák na plínky, kvedlačky, vařečky, hříbky z jednoho kusu javorového dřeva, chytáky na okurky, kolíčky na prádlo, mečíky pro děti na chytání kroužků, houby na tření zeleniny, ramínka na šat, kopisty na prádlo (různá velikost), rozmanité tvary píp na stáčení piva, lopatky na rýpání sádla, pekařské lopaty chlebové, kosiště (tzv.vachlice) na sekání obilí, s berličkami a rákosovými obloučky, dětské radvanečky a vozíky, obilní lopaty, chlebové ošatky, opálky, kroužky k záclonám i kuličky k nim. Lísky pro řezníky, přerůzné násady, prkna na krájení masa, bubínky na vyšívání, otěradla na obuv, cepy (bijáky) a jiné. Také se zhotovují dětské hračky a zboží podle zaslaných návrhů. Pět dospělých lidí má stálou práci.

Pan Jonák je podnikavý člověk. Sám cestuje se vzorky svého zboží. Vystavoval již několikráte. Jest majitelem několika diplomů, z nichž jeden je z roku 1908, kdy instaloval v lesnickém paviloně tehdejšího knížete Fürstenberka, dále šesti bronzových a jedné stříbrné medaile. Roku 1891 zúčastnil se výstavy v Plovdivě v Bulharsku, kdež získal diplom a medaili s reliéfem Ferdinanda Koburka.

Podobné zařízení má i pan Alois Pergler, který zhotovuje kromě uvedených výrobků též potřeby pro knihaře: hoblíky, lisy, vazadla, klíče na matky k utáhnutí a svěráky na broušení. Pro děti vyrábí žebřinové vozíky a též velké vozy klanicové s korbou. Firma Pergler pracuje i pro Škodovy závody do Komárna na Slovensku podle zaslaných výkresů, pro firmu Rott v Praze klempířské palice, pro domácnosti formy na makaronky. Odbytiště nalézá v Praze, Plzni, Žatci, Lounech, Slaném a v Rakovníku. Tři motory ženou dvě cirkulárky a několik soustruhů.

Třetí větší firma Karel Červenka vyrábí sériové věci: násady z měkkého i tvrdého dřeva, podávky, motyky, krumpáče, kracle, sekery, rýče, kosiště, hrabice, obruče pod vozové plachty, stoličky dětské a na česání chmele, kolečka a hrábě všeho druhu. Zaměstnává řidiče a čtyři dospělé lidi. Vlastním dopravním autem rozváží výrobky hlavně do Prahy.

Vedle těchto firem je v Pecínově mnoho menších vyrabitelů, k nimž patří František Pelc (vedle jiného zboží hotoví březová košťata, žebříky a stavitelské nářadí), Josef Pergler, František Pergler, František Reichl (soustružnictví), František Ledvinka, Josef Ledvinka, Josef Štěpánek, František Šíma, Kliment Videman (rozváží zboží povozem) a Josef Pergler, zvaný Velký, který obrábí tvrdá dřeva po způsobu kolářském. Vedle toho pracují čile dvě cementárny, Slabyhoutova a Lehoučkova.

Strojní a stavební truhlářství Josefa Stuchlého v horním Pecínově zaměstnává dvacet osob. Je opatřeno veškerými stroji, jichž třeba k obrábění dřeva. Hotoví se nábytek (též americké kredence, psací stoly), rozmanité skříňky (na radio), speciální křesla pro biografy, zařizují se regály do obchodů, výkladní skříně a podobně.

Z návštěvy u těchto drobných podnikatelů jsem poznal, že v nich ožívá dobré jádro českého člověka minulé doby; poctivost, svědomitost v práci a přičinlivost. Jejich dílu zdar!

O pecínovské krčmě

O počátcích krčmy nebo zájezdní hospody v Pecínově nevíme zatím nic. Dá se předpokládat, že tu sloužila již v 16.století, doklady o tom ale nemáme.

První dochovanou zprávu o ní máme v opisu ze staré zničené pozemkové knihy, kde stojí, že v prvních desetiletích 17.století byl majitelem domu v Pecínově strašecký měšťan Valentin Jánl, otec Magdaleny, provdané Šemorádové. Od něho koupil dům za 270 kop grošů Václav Trojan, který ale zemřel dřív než doplatil smluvenou tržní sumu. Vdovu po Trojanovi si vzal za menželku Daniel Nedvěd, který se s jejím souhlasem stal i spolumajitelem domu. Když pak ve třicetileté válce roku 1639 lehl dům popelem, Nedvěd, neschopný dům znovu vystavět a dokonce neschopný ani doplatit dlužných 84 kop grošů trhových peněz, odešel do Rakovníka, kde si vyhledal trvalou živnost. Roku 1654 volala jej strašecká městská rada zpět do Pecínova. On se ale vymluvil nemocí a stářím a nevrátil se, naopak zůstal v Rakovníku a snažil se vymanit ze strašeckého poddanství. Městská rada proto přiřkla jeho pecínovský majetek Magdaleně Šemorádové, po které jej drželi nejprve její děti a poté vnuci. V roce 1682 byl celý bývalý šemorádský statek jak ve městě, tak při městě prodán svobodnému pánu Antonínu Janinallimu z Jahgangu.

O pět let později od něho koupil zpustlou „výsadní krčmu“ v Pecínově (nyní čp.12) s jejím pozemkovým příslušenstvím hrabě Karel Maxmilián Lažanský z Bukové, president nad apelacemi, a ihned začal s její přestavbou. Jednak proto, aby zde měl své pohodlí a také proto aby zdejší hostinskou živnost zvelebil.

Na jeho dotaz, učiněný u městské rady ve Strašecí, jaké povinnosti k obci bude mít příští nájemce hospody v Pecínově, dostalo se mu listem ze dne 13.prosince 1687 odpovědi, která jej ne úplně uspokojila. Proto dopsal 21.ledna 1688 městské radě podruhé a žádal o povolení, aby jeho nájemce směl tu a tam porazit kus dobytka a napéci chleba pro pocestné a zásobit se dobrým senem pro koně pocestných. Dále aby směl být na hospodě kovář, aby hospoda byla osvobozena od ubytování vojska a aby bylo zadostiučiněno majiteli hospody, kdyby městský rychtář překročil míru práva proti jeho nájemci.

Po smrti hraběte Karla Maxmiliána Lažanského roku 1695 zdědil hospodu v Pecínově jeho syn Adam. Protože však byl nedbalým plátcem kontribuce uvedené na míru z půl osedlého, vzrostly jeho poplatky tak, že roku 1704 byl mu městskou obcí přednesen návrh, aby k úhradě těch nedoplatků hospodu radě za 200 zlatých prodal. K prodeji pecínovské hospody pak došlo o několik let později.

Roku 1713 prodala strašecká obec hospodu v Pecínově a pole k ní příslušející svému sousedu Martinu Arnoštu Pemlovi z Pemlberka za 418 zlatých rýnských a na závazek ročního platu 20 zlatých rýnských obci. Podle smlouvy měl Peml odebírat pivo, kořalku, chléb a žemle ze Strašecí… (Podle Františka Vacka)

Názvy polí v okolí Pecínova

Zajímavé informace o některých pomístních názvech v okolí Pecínova zveřejnil úsměvnou dětskou formou ve Vlastivědném sborníku okresu Slanského a Novostrašeckého ročník III. (1925-26) tehdejší žák 3.ročníku měšťanské školy v Novém Strašecí Dobroslav Nič:

Formanský vrch. U tunelu bývalé buštěhradské dráhy rozkládá se vrch, zvaný Formanský. Je tam silnice. Dokud nebylo železnic, jezdívali tudy z Rakovníka do Prahy formani. Do toho vrchu nemohli vyjeti čili uvízli a musili míti přípřež. Založením železnic formanství vymizelo a jenom někde vyskytují se takové upomínky na zašlé doby.

Ve Vrábcích. U vesničky Rudy říká se Ve Vrábcích. Asi před 20 lety bylo zde švestkové stromořadí, ve kterém se konaly vrabčí besedy. Vrabci za potravu si obyčejně přivlastnili zrní v obilných klasech, tím ovšem působili škodu. Stromy se pak postupně vykácely a vrabcům se překazily koncerty. Poblíže jsou mladé švestky, ale v těch se vrabci nedrží.

Ve Šraňkové. V okolí Šraňkové bylo dříve mnoho „šraňků“ (závor). Nyní jest jich méně. Šraňková je často navštěvována houbaři, kteří hledají chutné hříbky, kozárky a jiné houby.

Dobroslav Nič publikoval v dětském koutku Vlastivědného sborníku o rok později také drobnou historickou črtu Prusové v Pecínově.

Libor Dobner
11. 03. 2008, 14:16

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.