• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

O zrození ulice Wilsonovy - 3.část:
Od hospody k domu slánských advokátů

Nejstarší zástavba levé strany Wilsonky – domy čp. 546, 547, 555, 560, 561 a 562 v současném stavu. – Foto Karel Vidimský

Stavitelem domu čp.546 byl Antonín Grunt (psáno i Grund). Po smrti Čeňka Prügla prodala vdova Anna Prüglová dům roku 1894 svému sousedovi Janu Václavíkovi. Ten koupil dům s hostincem pro svoji dceru Julii provdanou Mikešovou, které jej také v březnu téhož roku připsal. Hostinec se v té době nazýval Restaurace Karla Mikeše a byl pronajímán.V lednu 1900 koupil dům Pavel Kukla a hostinec pak nesl název Hostinec Pavla Kukly. Kuklovi vedli hostinec až do roku 1911, kdy dům přešel smlouvou trhovou do vlastnictví Václava Bartoše a Julie Peškové. Ti ale dům dlouho nepodrželi a roku 1912 jej prodali manželům Matěji a Terezii Pleskotovým. Dalším prodejem roku 1914 přešlo právo vlastnické na Antonína a Aněžku Kolbábkovi. Manželé Kolbábkovi se hostinci věnovali s plnou péčí a hostinec „U Kolbábků“ vzkvétal. Vedle hostinské místnosti s kulečníkem, u kterého se odehrávaly napínavé turnaje, sloužilo v letních měsících hostům také posezení v zahradě za domem, s vlastní pípou a s krytým kuželníkem. Tady vyhledávali sportovní vyžití mimo jiných hostů především slánští Sokolové. V té době se v hostinci také vyvařovalo. Na teplé obědy sem docházelo úřednictvo z okresního domu a od soudu, ale také zaměstnanci kamenictví Fric a Pejs, stavební firmy Hieke a herci slánského divadla. Podávaly se snídaně, svačiny, obědy i večeře. Po smrti Antonína Kolbábka v roce 1929 vedla po krátkou dobu živnost ovdovělá paní Kolbábková a v roce 1930 ji pronajala hostinskému panu Mandákovi. Od roku 1940 vedl hostinec zeť paní Kolbábkové Josef Zíma až do jeho zavření v roce 1950. Podle smlouvy postupné z prosince 1950 vkládá se právo vlastnické Aněžky Kolbábkové dcerám Marii Zímové a Jarmile Přidalové na polovic. Od nich koupil dům roku 1980 Průmyslový podnik ve Slaném a upravil jej pro byty zaměstnanců. V červenci 1990 kupují od Čsl.státu zastoupeného Průmyslovým podnikem Slaný dům č.p. 546 Martin a Marcela Fialovi. Současným majitelem domu je IBG INVEST s.r.o. Slaný.

Druhým domem, postaveným na novém městě byl dům čp.547, který dal postavit vedle hostince Antonín Paur. V Pozemkové knize se jako majitelé domu uvádějí k roku 1879 čtyři nezletilí dědicové po Antonínu Paurovi. Roku 1886 koupili dům Jan a Františka Václavíkovi, od kterých jej roku 1907 zdědila dcera Julie Mikešová. Dalšími majiteli byli od roku 1914 Antonín a Marie Kropáčkovi. Od roku 1948 patřil dům Jarmile Pavlíkové, která je roku 1963 prodala Blaženě Pokorné a Václavu a Pavle Kalčíkovým ve třetinách. Od roku 1971 drželi dům Milan a Irena Hladíkovi. Současným majitelem je Komunistická strana Čech a Moravy, OV Kladno. V přízemí donedávna sloužil obchod potravinami Jana a malé květinářství. Nějaký čas stály na nově vznikající ulici oba domy vedle sebe osamoceny. Za nimi bylo vidět žluté i bílé pískovcové skály, ze kterých se i nadále těžilo.

V roce 1880 byly na téže straně postaveny další dva domy. Prvním byl dům Josefa Faigla čp.555, vedle čp.547, směrem k nádraží. Josef Faigl byl podle Pozemkové knihy majitelem parcely již roku 1877. Dům vystavěl stavitel Antonín Grunt. V roce 1886 se dům dostal dědictvím rodině Horů, od které jej roku 1908 koupili František a Vilemína Kubištovi. Dalšími majiteli byli v roce 1935 Alois a Irena Kudrnovi, po kterých postupně dědil syn Miloš. Jak jednotlivé části dědil, tak je prodával Marii Vavrochové, která pak celý dům prodala roku 1964 Antonínu a Růženě Fořtíkovým. Současnou majitelkou domu je paní Jaroslava Típková, která v přízemním krámku provozuje obchod Švadlenku.

Druhým domem, postaveným v téže řadě ale blíže k městu byl reprezentativní Wiehlův dům čp. 560, který postavil podle vlastních plánů architekt Antonín Wiehl pro svého bratra Julia Wiehla, civilního zeměměřiče. Se stavbou bylo započato v roce 1879 a dokončena byla pro několika průtazích v roce 1880. V roce 1885 koupil dům městský lékař MUDr. Leopold Wassermann s chotí Karolinou. Dům zdědilo pět potomků rodu – dva muži a tři ženy, z nichž Irma, provdaná Kočárková s manželem ing.Aloisem Kočárkem, vrchním technickým radou zemského úřadu, postupně celý dům od příbuzných vykoupili. Své působiště zde pak měl také jejich syn JUDr.Vladimír Kočárek. V roce 1964 „darovali“ Kočárkovi dům čp.560 Čsl.státu do správy ONV a později MNV (Domovní správa). V majetku města je hezký, sgrafity a původním nápisem se jménem Julia Wiehla a symboly zeměměřičství ozdobený dům dodnes.

Také další dva domy doplnily pouze levou stranu vznikající ulice a prodloužily stávající zástavbu směrem k nádraží.

Dům čp.561 dal v ulici k nádraží vystavět na své parcele číslo 40 Josef Štulík s manželkou Barborou, stavitelem byl slánský František Štech, který jej dostavěl v září 1879. Manželé Štulíkovi drželi dům do roku 1893, kdy jej koupili Eduard a Anna Palmeovi. Dalšími majiteli byli od roku 1918 František a Anna Prunerovi a rok poté František a Josefa Žbánkovi. Od roku 1929 patřil dům Gustě Dřevové, modistce, která zde měla malý salón. V roce 1963 koupili dům Jaroslav a Jiřina Hlouškovi, kteří jej vlastní dodnes. V roce 1976 byl někdejší salón a krámek přestavěn na garáž.

Také čp.562 dal Františkem Štechem postavit Josef Štulík. Kolaudován byl 23.12.1880. Od roku 1881 jej drželi Jan a Alžběta Drahoňovských. Po nich přešel dům dědictvím roku 1910 Josefu a Marii Strašpytlovým, jejichž dcera Marie nejprve zdědila část po otci a později už jako provdaná Urbanová držela dům celý. Roku 1947 jej prodala Jiřímu Libecajtovi a v majetku této rodiny je dům dodnes. V přízemí domu bývalo známé Trejbalovo holičství. Krámek byl později rovněž přestavěn na garáž.

Šest domů stálo v roce 1880 na levé straně vznikající ulice, zatímco strana pravá byla dosud bez zástavby. Prvním domem na straně pravé byl v roce 1881 postavený dům čp.563 stavitele Josefa Zlatníka.

Dochované oznámení stavitele zní následovně: „Slavný purkmistrovský úřad zde. Niže psaný oznamuje, že nová stavba k nádraží tak daleko hotová jest, že obývána býti může a pročež snažně prosí o zdravotní a přijímací komisi tohoto nového domu by obýván býti mohl. V Slaném 26ho června 1881, Josef Zlatník, stavitel.“

Stavitel Zlatník byl kromě tohoto svého domu autorem řady dalších staveb ve městě. Z těch nejznámějších jmenujme například dům s bývalým hostincem U zeleného stromu na náměstí, od gruntů nově vystavěný a stejně tak dům s někdejším hostincem V Templu v Kynského ulici. Dům čp.563 koupil od Josefa Zlatníka roku 1886 JUDr.Ferdinand Fürst s manželkou Augustou a otevřel si zde advokátní kancelář. Jeho nástupcem byl další právník JUDr.František Bouček, manžel Fürstovy dcery Augusty a pokračovatel advokátní praxe. František Bouček byl také krátkodobě, do své předčasné smrti, starostou města Slaného. „Dům advokátů“ koupili roku 1907 od ovdovělé Augusty Boučkové JUDr.Jan a Marie Stehlíkovi. Po smrti JUDr.Jana Stehlíka zde provozoval advokátní praxi JUDr.Vlastimil Forman. Později byla v domě také ordinace MUDr.Václava Pavláska a MUDr.Ireny Pavláskové. Dům byl do roku 1974 majetkem Marie Stehlíkové, od které přešel dědictvím synům jejího zetě JUDr.Vojtěcha Hampla, který zde provozoval advokátní praxi do počátku padesátých let minulého století. Ing.Miroslav Hampl a Jaromír Hampl jsou majiteli domu dodnes.

Nebude od věci připomeneme-li si blíže některé osobnosti z „domu advokátů“.

JUDr. Ferdinand Fürst (+ 1894) zemský advokát, člen obecního a okresního zastupitelstva a řady vlasteneckých spolků, člen a v letech 1868 – 71 ředitel Spolku divadelních ochotníků. V jeho advokátní kanceláři, tehdy ještě na náměstí, pracoval jako koncipient Svatopluk Čech.

JUDr. František Bouček (1856 – 1905) zemský advokát, starosta města Slaného, předseda místní školní rady, ředitel městské spořitelny a příznivec řady vlasteneckých spolků.

JUDr. Jan Stehlík (1873 – 1928) advokát, člen řady spolků a korporací, sportovec, zasloužilý starosta slánského Sokola.

JUDr. Vojtěch Hampl (1910 – 1980) advokát, dlouholetý člen a režisér Spolku divadelních ochotníků, autor divadelních pohádek.

Libor Dobner
16. 01. 2007, 09:59

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.