Soutěž

Mám poslední fejeton... A použiji jej na první věc, která mě napadla. Tato soutěž. Tento článek je v podstatě moje poslední řádná možnost se o tomto tématu hezky rozepsat.
Jak jsem k tomu vůbec přišla? Ano, tím že mě baví sloh nejspíše. Ve chvíli, kdy byla soutěž zahájena, tak jsem zrovna ležela s mírnými teplotami nad "Dnem Opričníka" (možná jsem měla ty teploty z něj, ze Sorokina se zpotí kdekdo) a tak jsem nebyla poinformována. Sem tam jsem pochytila, že to existuje z řečí Lady a Davida, ale nějak jsem tomu nevěnovala pozornost. Zrovna jsem doháněla školu. Ale listopadová služba zaklepala na vrátka. A s ní i (asi jedno, nebo dvě) nosení pomůcek naší paní učitelky, která na mě silně apelovala, abych sem začala psát. Vzdorovat jsem vydržela dohromady asi tři dny. A pak to začalo. Popravdě řečeno, napoprvé jsem se tvářila dost vyděšeně. Témata mi podezřele připomínaly první třídu, tak prosím pochopte zděšení. Pro mě byla vždy vhodnější témata typu "Cestu v mlze", "Chtěl bych mít doma červenou zářivku", "Nejsem žádná hej nebo počkej!" a další, jimiž nás paní učitelka obdařuje. Sklouzla jsem proto rychle do tématu povídek - místo pro mě. První článek měl, na to, že byl první docela slušné ohodnocení a tak jsem rozbrousila do dalších témat.
Myslím si, že články tady jsou hodnoceny poctivě, ale občas mi přijde, že trošku zvláštně. Se spolužáky, co sem píší jsme se shodli na tom, že články, o nichž měli mezi svými díly nejvyšší mínění, dopadly dost bídně a naopak.
Například moje "K tomu se nesniž..." byla upřímně řečeno (psáno), když to řeknu trošku tvrději "ztláskanice deseti minut". Prostě jsem rozvedla věci, které nemám ráda. Abych byla ještě upřímnější, už jsem měla jejich názvy sepsané, žijíc v internetovém světě na profilu na lide.cz. Několik jsme jich doplnila a vše rozvedla. S tím článkem se ovšem ztotožňuji. Jenom mi přijde, že má moc veliký spád a že některé části patří do mé "agresivní tvorby", která, ačkoliv jde od srdce, na mě samotnou při jejím čtení působí, jako naivní a "shromažděná". Naopak třeba o práci "My, aneb moje soukromá válka" jsem měla mínění takové, že je to jedna z mých nejlepších prací a dopadla o pět bodů hůře. Zvláštní svět Slánských listů.
Také tady hořela diskuze o tom, že zde vítězí kvalita nad kvantitou. Nemyslím, že to je zapotřebí kritizovat - pravidla jsou jasná a strategie je věc každého. Lze jenom dodat, že ti "ménně kvalitní" přispěvatelé musí zase vynaložit více práce aby se dobře umístili. Pouze mi nepřijde, že se tím najde nejlepší spisovatel regionu. Někteří skvělí spisovatelé se sotva umístili v první desítce - tím myslím například všeobecně talentované slečny ze slánského gymnázia.
Přesto si myslím, že celá soutěž je skvělý nápad. Už jenom proto, že mě udržuje ve "spisovatelské formě" a sama vidím, že se tím neustálým psaním pomalu zlepšuji. No a hlavně mě to k tomu psaní tzv. "dokope". V poslední době si totiž mimo slánské listy zapisuji sotva svoje zvláštní sny a vůbec se nedostávám k rozpracování mých starších, ale stále aktuálních prací. I když je to možná díky Slánským listům. Ale to mi nevadí.
Ve škole se k tomuto tématu také občas dostaneme. A už se mluví o "syndromu vyhoření", který již leckoho postihnul. Aneb, nevíme, o čem už více psáti. No, na to asi antibiotika neexistují. Ale je to vlastně... jenom hra.
Věřte, spoustě z vás moc fandím a s radostí čtu vaše články. Jsem za tuhle soutěž vážně docela ráda.

Dnes má svátek Emílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3284