Doby zrychlujícího se šílenství - doby naše

Den doma… Sedím zabalená v peřině u televize, sleduji Nemocnici na kraji města, pletu náramky, dívám se z okna. Večer zasednu k počítači, abych se podívala na email a něco odeslala. Pohled mi vědomky – nevědomky sklouzne na výčet nejnovějších zpráv na novinkách. Po jejich přečtení se mi oči trošku zavřou marností.

Nehodu auta při předjíždění nepřežili dva lidé

Stovky lidí v centru Prahy ukázaly Paroubkovi vztyčený prostředník

Na kontejneru leželo mrtvé novorozeně

Peking zahalila písečná bouře

Vyřizuji elektronickou poštu, odhlásím se. A zase se dívám na ty zprávy, které na mě působí uhrančivě. Ne, nechci se dívat na podrobnosti mrtvých novorozeňat, smrti na silnici, agresivních nesouhlasů s politikou, nebo se dozvědět, kolik obětí ta písečná bouře možná přinesla. Už nechci, jsem unavena světem, chci spát spánkem beze snů. Tvrdým, vyživujícím… Takovým, který většina z nás uspěchaných už měsíce a roky nepotkala a pokud ano, tak jí jenom mával za oknem a letěl k obloze, snad do první třídy nějakého letadla.

A tak jsem otevřela oči a šla spát a zdály se mi sny bez titulků. Jenom tam všichni jezdili na kole nesprávně zvolenou cestou bez brzdění a rozbíjeli se o skály. A můj pohled skončil právě na jejich krvi. Sny jsou neuvěřitelná metafora. Tak velká, že mě to překvapilo.

Dneska jezdí s moderní technikou. Ubírají se špatnými cestami a ještě k tomu neopatrně, po hlavě. A potom se rozbijí o úskalí života a já se dívám na jejich krev, na ty zprávy na novinkách.cz.

A jsem z toho zatraceně ospalá a unavená.

Dnes má svátek Emílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3284