Kamarád odjinud

V sedmé třídě nám říkali učitelé ve škole o možnosti výměnného pobytu Slaný – Pegnitz (Německo). Začal jsem tedy psát dopis, v kterém se popisuji,  samozřejmě,  že německy.

Po odeslání jsem netrpělivě čekal na odpověď, jenž měla přijít buď poštou, emailem nebo po ICQ.  Zanedlouho přišel některým mým známým dopis z Pegnitz. Já jsem, ale zatím nedostal nic. Jednoho dne jsem přišel ze školy, zapnul počítač, přihlásil se na ICQ a všiml jsem si že si mě přidali nějací němečtí žáci k svým přátelům. Poté co zjistili, že jsem si je přidal také, začali mi psát, nejdřív svá jména,  potom své záliby. Bohužel jsem jim nemohl hned odpovídat, jelikož jsem některým jejich slovům nerozuměl, musel jsem si je najít ve slovníku  na internetu.

Když jsme se ve škole začali bavit o německých dětech,  zjistil jsem, že si píšou i s jinými spolužáky. Škola utíkala a v jedné hodině nám paní učitelka říkala, že je možnost jet na výměnný pobyt, kdo by chtěl jet. Nejdříve jsem se doma s rodiči poradil, zdali je to dobrý nápad, jet do Německa. Rodiče mi řekli, jestli chci jet, že to není vůbec žádný problém. Další hodinu se paní učitelka ptala, kdo uvažuje do Německa jet. Já jsem se tedy přihlásil.

Ze školy nás jelo asi 20. Po příjezdu do Německa se nás zeptali, jestli máme u koho bydlet, všichni řekli ano, a potom si nás rodiny rozdělily. Můj německý kamarád nebydlel přímo v Pegnitz, ale v jiném městě. Tak jsem tedy strávil jednu noc v německé rodině. Další den jsme jeli k nim do školy a z ní do zarezervovaného penzionu, kde jsme byli Češi a naši dřívější hostitelé společně na pokoji, až do konce našeho pobytu.  Jezdili jsme na výlety do bazénu, na bowling, ba i v jednom muzeu Lewi Strauss, který vyrobil dříny. . Před odjezdem se nás zeptali, zda můžeme tentokrát my někoho ubytovat. Někdo se přihlásil, že může další nemohli.

Do Slaného přijeli asi po měsíci od naší návštěvy. Ve Slaném se zrovna konaly husitské slavnosti.  Naše rodina si jedno chlapce vzala. Ve škole jsme jim pomohli vyrobit kostýmy, o volný čas jsme s nimi mohli dělat co jsme uznali za vhodné. Všichni žáci ze západu od naší země si nakupovali různé suvenýry. Jejich přání bylo si zajít na naši mši do kostela, což jim bylo ještě v den odjezdu umožněno. Já jsem byl rád, že jsem poznal nové lidi a dosud mě neznámé okolí.          

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283