Bez překvapení by nebyl život životem

Když už musíme vstávat do školy tak brzo, tak aspoň z vesela. Už od rána jsem měla velmi dobrou náladu, ačkoliv jsem  věděla že, budu čelit dalším nepříjemným čtyřem hodinám na tvrdých lavicích v jedné budově, kam dochází stovky „pilných“ žáků a žaček. Každopádně u mě stále panovala přímo dokonalá nálada, kterou mi mohla zkazit snad jen angličtina, kterou jsem měla hned po škole! Ale raději jsem si pyšně vykračovala směrem ke škole. 1. hodina započala velmi důležitý okamžik v mém životě, který zase nebyl až tak důležitý ale zkrátka jsem z toho byla ještě veselejší, pochopitelně jsem svou radost projevovala v rámci možností a své emoce jsem si nechala na později. Jednoduše řečeno jsem byla jedna ze dvou, která napsala úkol naprosto perfektně a jednička z matematiky je pro mě jako vyznamenání nejvyšší hodnoty.

 Ve třídě vládl mír a klid do té doby než nenastala tolik milovaná takzvaná občanka. Najednou totiž někdo přišel s tím, že byl domácí úkol, na který se vykašlalo opravdu veliké množství dětí. Ale mě to velkou hlavu nedělalo, v tom celkovém ruchu jsem se raději soustředila na stránku, kterou jsem zapomněla vyplnit a měla jsem přímo obrovské obavy, že tato jediná stránka by mohla poškodit mou pověst šprta, který nikdy nic nezapomněl. Tato pověst není pravdivá, ale skleróza mi značně znepříjemnila život.

CINK!

Poslední zvonění a hurá do jídelny.

Nepříjemná situace, zůstat s kamarádkou bez oběda protože jsme si ho neobjednali ale, když už mám hlad blesku rychle si s tím poradí zásoba z Velikonoc „Velikonoční zajíc“ o velikosti půl litrové pet lahve kterého jsem naštěstí měla při ruce. Jídlo je zajištěné ale s časem je trochu problém, jaksi to na angličtinu moc nestíhám, proto jsem se rozhodla trochu přidat do kroku. A tak si jdu tím vyhlídkovým tempem ve kterém by mě ani slon nepředběhl. Prohlížím si krajinu našeho. Co královského, božského města. Krásné skoro jako zametené nebe, přímo nebesky modré bez mráčků, sem tam pár stromů a přímo uprostřed mého výhledu se pyšně tyčí slánská hora, která se aspoň trochu snaží zakrýt všechny ty továrny a vymoženosti dnešní doby.  Angličtina probíhala nečekaně dobře přímo fantasticky, vlastně jsem zněla velmi inteligentně a další jednička přiletěla do mého sešitu. I tancování mělo velmi pěkný děj, proto přejdu rovnou k věci.

Vyčerpaná z tancování jsem se tedy rozhodla zaslat mé velmi drahé spolužačce SMS že bychom mohli zajít ven a tak jsme se toulali různě po městě a smáli se všemu co třeba ani nebylo vtipné. Každopádně jsme si užili spoustu zábavy. A ke konci jsme se rozhodly chytat zajíce. Ale jako na potvoru jsme holt žádného nechytili kvůli našim omezeným znalostem tělocviku.

Proto jsme se rozhodli hledat od kut vychází ta příšerná písnička. Zdálo se nám jako by hrála půda po našima nohama, bohužel jsme se mýlili a záhadu Slánského pole jsme vyřešili jednoduše. Rušivý element zvaný soused spustil až moc na hlas hudbu. Bylo by pro nás ale velké překvapení kdybychom objevili nějaký hrající mobil nebo mp3…

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%