Úterní dobrodružství
„Každý den by měl člověk prožít tak, jako kdyby byl poslední.“ To je staré známé moudro, které má rozhodně pravdu. Trochu mě zlobí auto, proto jsem se rozhodl si povelikonoční úterý trochu vylepšit. "Pojedu autobusem!" Výborný nápad!? 3 roky jsem v něm neseděl. Bude to příjemná změna. Dobrodružství na 20 minut a skoro zadarmo. Dokonce i kino je dražší.
To moje dobrodružství začalo už brzy ráno. Budík si vzal dovolenou a já zaspal. Hrdě jsem nechal auto v garáži a oblékal jsem se cestou k zastávce autobusu. Trochu mě vyvedlo z míry, že tam stojí tolik lidí. Jak to chtějí do autobusu nacpat. Věřte nebo ne, ale povedlo se. Pochopil jsem těžký úděl rybek olejovek uzavřených v plechovce. Tak jsem si totiž připadal. Ještě, že za chvilku budu na Kladně a zase se volně nadýchnu. Když se objevila cedule hlásající „Kladno“ pomalu jsem se začal usmívat. Teď už to na autobusák vydržím.
Náhle mi úsměv zmrzl na tváři. Před námi se jako nějaká anakonda táhla kolona aut. V autobusu ubývalo vzduchu a já se začal potit, protože takhle to do práce určitě nestihnu. Už jsem si začal nadávat za ten hloupý nápad. Proč jsem raději nejel na kole. Alespoň bych udělal něco pro zdraví.
Nebudu Vás dál napínat. Do práce jsem dorazil o hodinu a půl později. Propocený jako bych prošel tropickým, přívalovým deštěm. Další sprchu jsem dostal od šéfové...
A co z toho plyne? Pokud si chcete užít pořádné dobrodružství jako z filmového plátna musíte dostat stejný nápad jako já a spolehnout se, že Vám osud nachystá pár překážek, protože tohle se opravdu každý den nestává.
Váš Standa
Fotografie:
Takhle mé vyprávění vidí kamarád Šimon.
Stanislav Jiří Koníček, Slaný
06. 04. 2010, 18:53
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.