Au, au, au... AU!!!
Že já ráno vůbec vstávala z postele! Moment, já vlastně nevstala, byla jsem vyhozena, respketivě vymlácena z teplého pelíšku a to ještě s takovou trapnou písniškou... Během dne mi zněla v uších ještě několikrát...
Kluci včele s tatíkem brzo ráno odešli a my s mamkou sme byly nechány napospas zuřivím chlapům... Plán zněl jasně! Opít je, děti podplatit čokoládou a kdyby ani to nepomohlo, tak to vajíčka jistí... Nicméně to dopadlo úplně jinak. Je pravda, že se u nás dveře povádaly z ruky do ruky, ale všichni byli milí a plácli nás jen tak symbolicky... S mamkou jsme se pak dokonce na každého koledníka těšily.
Po obědě se hromadně rozhodlo, že pojedeme k babičce. Vidina nějaká čokolády, navíc skoro za nic, mě také docela uchvátila, takže hurá!
No jo, jenže to sem ale vůbec netušila, že nebudu sama, kdo si tam přijel pro výslužku... Jakmile jsme zahlédla svého bratránka jen koutkem oka, už jsem se držela za zadek. Kdyby totiž tomu, co měl za zády začal říkat pomlázka nebo hodovačka, jsem čínskej Bůh srandy a řecká Bohyně Lásky... Jediné, na co jsem se v tu chvíli zmohla byl ústup... Který byl stejně více než marný, jelikož zamnou stál otčím, který mě ještě s radostí podržel...
Au, au, au... AU! Bratránek si to vyloženě vychutnal a já se sotva dokulhala zpátky namísto... Stejně mu to jednou oplatím... I když nevím jak!
Fotografie:
Lada Dvořáková, Knovíz
05. 04. 2010, 20:15
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.