Co jsem kdy vyhrála

Dnešní příspěvek snad není poslední, ale určitě je poslední soutěžní. A protože výsledky soutěže jsou známy každý den, je už jasné, že můj bodový náskok už nemůže být překonán. Takže je zřejmé, že jsem tuto soutěž vyhrála. I když si říkám, že je to spíše díky mé vytrvalosti, protože jsem do ní přispívala každý den. Kdyby i ostatní psali denně, určitě by se našli lepší pisatelé než já. Na počátku by mě nikdy nenapadlo, že se vůbec umístím na nějakém oceňovaném místě, natož že bych mohla vyhrát.

V životě jsem toho moc nevyhrála. Když pominu takové ty životní výhry jako by mohlo být  manželství, děti, práce a zdraví, tak jsem toho v životě opravdu moc nevyhrála. Jednou pátou ve sportce, což jsme s kolegyní opět vložily do další sázenky a bylo po výhře. Jednou za křížovku CD Má vlast od Smetany. Pak už si vzpomínám jen na jednu výhru. Ta mi však utkvěla v paměti navždy a taky dost ovlivnila můj život. Bylo to v páté třídě, snad na nějaké vánoční besídce či co. Soutěžily dvě družstva složené po jednom žáku z každé třídy od první do páté. Soutěžící se losovali ze všech dětí. Za naší třídu byla do jednoho družstva vylosována předsedkyně naší třídy. Děvče to nejhezčí a nejoblíbenější z naší třídy. A do druhého družstva jsem byla vylosována já. Šedá myška, malá, plachá, neprůbojná, bez sebevědomí. Už to samotné vylosování pro mě bylo výhrou.

Jako nejstarší ročníky jsme byly kapitánky družstev. I to pro mě bylo něco nevídaného, já a kapitánka čehokoli. To se mi do té doby nikdy nestalo. Nepamatuji si všechny discipliny, ale ta pro mě podstatná byla oloupat jablko tak, aby byla slupka co nejdelší. V páté třídě jsem se k nějaké práci s nožem v kuchyni nedostala, takže se mi nepodařilo slupku oloupat v jednom kuse, přesto však byla delší, než mé spolužačky. Od té doby vlastně až do dneška však stále trénuji loupání nejdelší slupky. Jenže jablka oloupaná nejím, takže to trénuji na pomerančích ☺

Ani nevím, jak se to stalo, jestli to bylo štěstí, nebo jsme byli opravdu lepší družstvo, ale tuhle soutěž jsme vyhráli. Cena byla nějaká knížka s věnováním, ale to moje vnitřní uspokojení, že jsem porazila naší předsedkyní třídy, tu nejoblíbenější holku, to bylo balzámem na mé sebevědomí. To vítězství v úplně běžné školní soutěži mi dalo nejvíc v mém dosavadním životě. Ukázalo mi, že i já můžu v něčem být lepší než ti nejlepší. Nebo ti, o kterých si myslím, že jsou lepší, nakonec ani lepší než já být nemusí.

A stejným překvapením a povzbuzením je pro mě i vítězství v této soutěži. (Snad to ode mne není troufalé, psát to takto ještě dřív, než jsou výsledky oficiální.) Přesvědčila mě, že nic se nemá vzdávat dopředu, všechno se má zkusit. Třeba to vyjde. A když ne, vyjde to někdy příště.

 

Ptáte se co syn? Na to platí pořekadlo: „Nechval dne před večerem.“ Včera jsem psala, že už je několik dní hodný. Tak dnes opět hodný nebyl. Okno naštěstí rány vydrželo, tričku sice povolily stehy, ale zatím ho neroztrhal, papírovou krabici od pekárny chleba oželím, modřiny mi naskáčou asi až zítra a to prostěradlo, co roztrhal, to mi zas až tak nevadí. Naštěstí byl doma přítel, takže mi ho pomohl zvládnout fyzicky a já nebyla tolik bita. Jen cestou v autě, když jsem se nemohla bránit. To mi zas pomohl druhý syn, který bráchovi jeho ubližování oplácel.

A starší syn opravdu nepropadl. Některé známky si zlepšil, jiné zase zhoršil, ale zvládl první ročník. Tak jen aby mu to šlo dobře i další rok.

 

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283