Domácí válka

Celý týden se vždycky těším, až bude víkend, já se budu flákat, vstanu jen pár hodin před obědem, půjdu spát pozdě a nebudu nic moc dělat. Taková je vždycky představa dvou volných dnů v pátek odpoledne. Jenže ouha, taková je maximálně sobota.

První den volna toho skutečně moc nenadělám, většinou celé dopoledne spím – strategicky, abych ušetřila za snídani – následně vstanu, dám si oběd, celé odpoledne relaxuju a až večer probouzím nějakou aktivitu.

Neděle je však úplně jiná: vstanu dříve, naložím se do učení a sotva, co moje hlava vcucne přírodopis, chemii, fyziku, popřípadě angličtinu nebo češtinu, slezu dolů, dám si něco k jídlu a jdu si na chvilku odpočinout. Odpoledne však začne další maraton s názvem „Domácí práce“. Nejprve se na to všechno obrním půlhodinou pilatesu, aby se mi nesložila záda ani žádná jiná část těla a následně jdu nebojácně soupeřit s prachem vyzbrojena pouze vlhkým hadříkem. Pokud přežiju, čeká mě doslova válka s ručním praním prádla – špíně ani potu se nikdy z oblečení nechce dolů, naštěstí však znám její slabinu. A tou je alergie na modrý tekutý dvoulitrový Perwoll (který mimochodem s sebou nosím jako každá správná žena na ples v malilinkatém psaníčku). Když skolím nepřátelské legie, přesunu se do horního patra, nemilosrdně nažhavím žehličku a jdu se prokousávat nekonečnými haldami zmuchlaného prádla. Po bitvě – zpravidla celá udýchaná a zapařená – mě čeká ještě pověšení skoleného vypraného prádla. Když už si konečně myslím, že v domu nastal mír, jdu se na chvíli svalit k odpočinku do pohodlí křesla. V tu ráno se však jako na povel ozve z vedlejší místnosti: „Zlato, pojď prosím tě vyklidit myčku!“ A tak se opět vyvalím z pohodlí vojenského stanu a s bojovým heslem „Za čistou domácnost!“ na rtech jdu kosit hordy nepřátelských lesklých talířů.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283