Už mám opět energii

Moje deprese je pro tuto chvíli zažehnána. Stačilo pár dnů synovy dobré nálady a já už opět mohu fungovat. A možná že i přítomnosti další osoby udělala své. Doufám, že se nakonec nezjistí, že to známka manio-depresivního onemocnění ☺ To by bylo už opravdu moc smůly pro jedinou osobu.

Bohužel se taky můžu pouze domýšlet, proč je syn nyní v pohodě. První možností je, že jsem opět přidala jeden lék proti depresím, takže už jsme zase na původních vysokých dávkách. Další možností je hezké počasí a to že se jezdíme koupat. Třetí možností je, že pokud ho něco bolelo, už ho to nebolí. Jenže dnes se mi zdá strašně vařící, takže doufám, že nedostal úpal či úžeh. Pro jistotu jsem mu dala na noc paralen na sražení teploty a zítra uvidíme.

Ale dnes mám energie na rozdávání. Uklidila jsem, vyčistila vodní kámen ve sprchovém koutu, umyla nádobí, upekla bublaninu, odpověděla na maily, vyprala, pověsila prádlo, vyprala další, pověsila nové a sebrala suché, prostě než se syn nasnídal, stihla jsem spoustu práce.

I dnes jsme po obědě, než se přítel vrátil z práce, vyrazili na vycházku. Dala jsem synovi kšiltovku, aby měl aspoň hlavu ve stínu, protože celou cestu stín potkáváme jen sporadicky. A syn chce nyní chodit delší trasu kolem pískovny, do polí a kolem trati, takže jsme celou hodinu venku na slunci. A v tom horku.

Ještě než jsme celou trasu prošli, vrátil se přítel, takže jsme se nasvačili a vyrazili k vodě. Cestou jsem ještě koupila potřebné suroviny na tu ořechovku. Příteli se už na ní sbíhaly sliny, tak jsem ho musela zklamat, protože ořechovka bude hodně dlouho zrát. Možná tak na vánoce ji ochutná.

Po návratu od vody, po večeři a uložení syna jsem si vyrazila na svou druhou jízdu jen sama se sebou. Na svou vysněnou hodinku jen pro sebe. Dnes jsem to vzala na druhou stranu, aby mi zapadající sluníčko nesvítilo celou cestu do očí. A dobře jsem udělala, protože trasa to byla krásná, silnice rovná, žádné hrboly a díry a navíc vedla kolem několika polí s hrachem. Nebyla jsem jediná, kdo se v těch polích popásal. Přišlo mi, že je tam roztroušena půlka vesnice, u které to pole bylo a dokonce na sebe halekali. Ke všemu nad hlavou nám každou chvíli přelétalo malé letadlo, tak jsem si říkala, jestli schválně nepočítá pytláky na poli.

Při svých cestách na kole se vždy kochám krajinou, domečkama, jejich upravenými zahradami, květinami apod. Miluji růže, takže vždy obhlížím, kdo má jaké odstíny a tiše jim je závidím. Ačkoli růže miluji, moc jich na své zahrádce nemám. A nějak se jim u mě nedaří. Ale už jsem si umínila, že s tím musím něco udělat. Příště, až vyrazím na trh, koupím si nějaké hezké růže. Aspoň malými radostmi si dělat život hezčí, to je moje filozofie. Na všem najít něco hezkého. Vždy si najít něco, z čeho se radovat. Dnes to bylo kolo a hrách, příště to bude nová růže.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283