Chvíle jen sama pro sebe

Je to uklidňující a hlavně osvobozující, když má člověk zastání, když má někoho, kdo mu pomůže kdykoli je to třeba. Dlouho jsem se bránila tomu, aby se mi opět do mého života natrvalo nastěhoval přítel. Minulé dvě tři zkušenosti mě dost poučily. Obzvlášť ta poslední. Jenže dříve popisované problémy se synem a mé vlastní zhroucení mě donutilo situaci přehodnotit. Snad si o mě nebudete myslet, že jsem vypočítavá, protože teď potřebuji pomoc a tak souhlasím, aby se přítel nastěhoval. Ale tím, že jsem se tomu několik měsíců bránila,  jsem se vlastně bránila ztrátě soukromí, sklouznutí do šedi vztahu manželů po dvaceti letech, jakési okoukanosti a po čase třeba nudy ve vztahu. Zatím je to nastěhování na čas, na zkoušku a pak se uvidí. Bohužel potkat toho správného člověka, se kterým si rozumíte vždy a za všech okolností je takřka nemožné. A tak se to musí stále zkoušet. Další možnost je ten život ve dvou vzdát.

Dnešní první den byl fajn. Není to v podstatě první společný den, protože jsme spolu trávili víkendy, dovolenou apod. Ale dnes to bylo jiné. Syn byl opět po dlouhé době klidný, ba i veselý, takže se nemusel řešit žádný konflikt. Odpoledne měla přijet na návštěvu přítelova sestra, takže jsme museli zůstat doma. Vytáhla jsme na zahradu tu malou dětskou vaničku, nanosila do ní vodu, vytáhla deku a slunečník a trochu jsme si hráli na to, že jsme u vody. Vytáhla jsem si knížku a četla ve stínu, přítel si vzal taky svou, syn se střídavě máčel a odpočíval na dece pod slunečníkem, prostě pohoda.

A když už nejsem v domě sama, využila jsem to ještě i jinak. Po večeři, když jsem dala syna spát, jsem se dohodla s přítelem, že on zůstane hlídat a já si po dlouhých měsících vyrazím sama na kole vyčistit si hlavu a vyvětrat se. Byla to báječná projížďka a skvělý pocit. Jen to trvalo moc krátce. Kdyby to šlo, potřebovala bych si takto vyrazit na celý den. Pak by to snad i fungovalo tak, jak jsem si představovala. Za tu hodinku, co jsem jezdila, mi bohužel v hlavě zněly názvy léků, co syn užívá, stále jsem hledala řešení do budoucnosti, prostě myslela hlavně na problémy. Za polovinou cesty se to ale změnilo. To když jsem narazila na alej ořechů u cesty a vzpomněla si, že bylo svatého Jana a že bych tedy mohla vyrobit ořechovku. Už jsem po ořechách koukala odpoledne na procházce se synem, ale na tom stromě, který jsme potkali, žádné nebyly. A syn na procházce nezastavuje, takže jsem neměla moc času nějaké hledat. Takže jsem je natrhala teď a zítra musím najít recept a koupit potřebné suroviny. Ne že bych to moc pila, ale ochucuji tím občas jídlo.

To kolo bylo i přes ty počáteční myšlenky fajn. Pokud to půjde, musím takhle vyrážet častěji. I ta hodinka samoty na kole je pro mě nyní vzácnost. A ještě si budu pěstovat fyzičku. Dvě kila jsem zhubla prací na domě, dvě kila nyní nervama se synem, tak ještě bych mohla přidat další dvě kila jízdou na kole a hned by mi bylo veseleji a do plavek i do svatby bych opravdu zhubla. A šest kilo už by byl úspěch. A byla by to polovina toho, co bych si zhubnout ideálně přála. Tak mi držte palce.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283