Boj s nervozitou i spoji na trase Hradečno- Kladno
Zpocené ruce, třesoucí se kolena i hlas, částečné či úplné výpadky paměti. Nervozita, tréma, neklid.
To všechno jsou slova a pocity, které dobrý herec nezná. Odkdy je však člověk DOBRÝM hercem? S blížícím se koncem školního roku končí i divadelní sezona, která se neukončí vesele s chlebíčky a šampusem, ale naopak s nervy a výše zmiňovanými projevy trémy. Vedení souboru se totiž rozhodlo udělat na závěr hodnocení členů na základě několika bodů, dle kterých pak budou herci ohodnoceni a jistým způsobem tedy zařazeni do tabulky. Vzhledem k letům mého divadelního působení by se nabízelo očekávat, že se v TOP 10 asi z trojnásobku členů umístím. Jen se nepočítalo s tak intenzivním podceněním veškeré přípravy. Dva monology, z nichž jeden byl má vlastní volba a druhý mi byl přidělen. Nerozumně jsem oba texty ztratila a zajistila jsem si náhradní dnes v dopoledních hodinách. Kolem čtvrté už jsme měli stát v divadle a pocvičovat mluvidla, ovšem nesměl by mne opět vypéci autobus – neřád. Dnes totiž, poučena včerejším děním, jsem si zjistila autobus jinde a celých 10 minut dřív jsem stála na zastávce… smutné bylo, že ni po dvaceti minutách mého “trčení“ se bílo modrý obřík nezjevoval. Zmocnil se mne patřičný vztek a vlna nevole což mi ale stejně nebylo nic platné.
Po velké námaze jsem se do prostor divadla přeci jen dopravila a okamžitě na mě byla vplivnuta ta nepříjemná, nervózní atmosféra. Jako vrchol celé situace mi bylo oznámeno, že k akci Zet patří i zpěv. Zpěv, můj nepříliš dobrý přítel. Ač bych se za jiných okolností považovala za herečku, dnes hovořily mé zpocené ruce a vyklepaný hlas proti mně.
Ať už šťastné či nešťastné číslo 13 zbylo právě na mě a netrvalo dlouho, než jsem přišla na řadu. Usoudila jsem záhy, že bych měla mít zvláštní hodnotící kolonku s názvem improvizace, protože tam bych byla za plný počet. Celkový vzhled vám nepopíšu, sama nevím, o zpěvu promlouvat nehodlám a tak vás už jen budu informovat, až se ve středu dozvím, zda se s improvizací dá dostat to první desítky „herců u nás“.
Až se vám zase jednou budou samou nervozitou ze zkoušení klepat a potit ruce, vzpomeňte si, že i nadějní mladí herci mají podobné problémy.
Dobrou noc.
Kateřina Oslejšková, Hradečno Nová Ves
28. 06. 2010, 22:46
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.