I přes přítomnost přítele však jsem si stejně musela vzít léky na uklidnění. Včera, abych byla vůbec schopná usnout a dnes už v poledne, abych byla schopná jíst. Jindy jsem nervy léčila naopak jídlem, nyní však je to jiný strach, takže naopak jíst nemůžu. Sním tři sousta a končím, víc nemůžu. Dřív jsem měla hlad pořád, teď pomyslím na jídlo a je mi zle.
Ale dnešek byl klidný. Když syn už ráno viděl v denním programu výlet autem a plavání, bylo vidět, že má radost a těší se. Problém však nastává s tím, že nemá orientaci v čase, takže mu těžko můžu vysvětlit, že ještě nejedeme, že to bude až za dvě hodiny apod. To samé je pak s trváním nějaké aktivity. Neví, jak dlouho to má trvat, jak dlouho budeme u vody, takže už v polovině odpoledne ukazoval, že chce jet autem, tudíž domů. Naštěstí jsem to převedla na jiný znak pro plavání a šli jsme do vody.
Syn umí plavat. Sice nijak dobře a jeho styl je podivný, ale plave. Jenže v tom velkém rybníce se nějak bojí pouštět dál, protože tam nemá žádný záchytný bod, ke kterému by plaval. Takže udělá pár temp a raději se honem obrací zpět ke břehu. Výhoda dalšího člověka na hlídání je však v tom, že přítel (který moc plavat nechce) ho hlídá na břehu a já si můžu zaplavat do syta a do daleka. Jen ty nenadálé mělčiny uprostřed vody a ty škrábavé řasy trochu kazí ten báječný pocit. Dokonce těsně přede mnou z vody vyskočil pořádný kapr. Nevím, kdo se vylekal víc, jestli on nebo já.
Den to byl klidný. Což je pro mě vzácnost. Kdybych měla k ruce stále někoho, kdo by byl se mnou a pomáhal mi, bylo by to skvělé. Přece jen, ve dvou se to lépe táhne.
Václava Hrabáková, Černuc
27. 06. 2010, 21:31
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01