Duté sudy nepotopíš
Chemie. To, co mě trápilo celý třetí ročník na gymnáziu. Jedna kule za druhou a můj index vypadal jako po bombardování. Žádné biče, které by pětky vyhnaly, jsem nenachytala. Tomu se říká smůla, která mě doprovázela. Držela se mě jako klíště a pila mi krev.
Doba před vysvědčením je to nejhorší období ze všech. Všichni hasí na poslední chvíli požár, který si vlastní vinou rozdmýchali v indexu. Já osobně jsem hasila, hasila a málem jsem neuhasila. Začalo to angličtinou, šlo to přes matematiku, francouzštinu a když už jsem si myslela, že mám vyhráno. Tak přišla ta paní v bílém plášti a vyvedla mě z omylu. Zkoušení bylo delší než jsem si myslela. Před tabulí jsem nevěděla jestli se mám smát nebo plakat. Z hlavy se mi vypařil formaldehyd jinak zvaný methanal a já jsem jen bezradně strouhala křídu nehtama. Jaký já jsem měla strach. Nakonec jsem byla propuštěna se známkou dostatečně, ale byla jsem stále v šoku. Opravdu jsem to dala? Nebo se mi to jen zdálo? Rozdýchávala jsem to až do večera. Druhý den mi už pomaloučku, ale jistě docházelo, že jsem opravdovým čtvrťákem. Jupí.
Nakonec jsem uhasila vše potřebné a ani požární hadici jsem nepotřebovala. Jdu dál a to je hlavní. Už jen udělat maturitu a hurá na vysokou. Myslím, že rčení: ,,DUTÉ SUDY NEPOTOPÍŠ“ je pravdivé. Protože já jsem opravdu dutá. I když by se dalo říci, že na tom nejsem zase tak špatně, jsem přece na gymplu.
Fotografie:
Isabela Moravcová, Plchov
27. 06. 2010, 14:10
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.