Dnes už chápu pocity svého známého, který trpí schizofrenií, slyší hlasy a možná je i manio-depresivní, když celé dny jen leží a pospává a není schopný nic dělat. Dřív jsem si myslela, že je prostě líný, že se mu jen nechce, že kdyby se snažil a začal něco dělat, že by mu bylo lépe, protože by se nepatlal v těch svých problémech a neposlouchal ty vnitřní hlasy. Sice si pořád myslím, že kdyby se čímkoli zaměstnal, bylo by mu líp, protože by se nenudil a neměl by tolik času přemýšlet o sobě. Ale na druhou stranu už nyní chápu, jak je těžké se v takové situaci přinutit k nějaké činnosti.
A taky si myslím, že podobný strach, jako zažívám já poslední dny, možná prožívá můj syn celý život. Protože svět kolem něj je pro něj neznámá planeta. Nerozumí jazyku jejich obyvatel; neví, co ho čeká v nejbližší chvíli ani ve vzdálené budoucnosti; nechápe nic z toho, co se děje kolem něj; neumí číst v těch cizích tvářích jejich nálady, pocity či stav mysli; neví, co se po něm chce; neví, jak se zachovat v té které situaci; lidé okolo se ve stejné situaci chovají pokaždé jinak; neumí se orientovat v čase, protože neví jak a podle čeho; nechápe city, vztahy, hierarchii, pravidla, prostě nic ve svém okolí… A tak by se dalo pokračovat stále dál v každé věci, která by vás napadla.
Možná díky lékům, které si beru, možná díky třem relativně bezzáchvatovým dnům, ale dnes se cítím už o kousek lépe. Takže už žádné vymlouvání a vzhůru do práce. Dohnat zameškané. Snad se mi to konečně podaří.
Václava Hrabáková, Černuc
23. 06. 2010, 21:00
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01